Co je LOB?

LOB nebo lyžařský orientační běh je zimní variantou o hodně více populárního orientačního běhu. Jedná se o kombinaci rychlé jízdy na lyžích s orientací v neznámém terénu za pomocí mapy.

V čem je, z tvého pohledu, LOB zajímavější než např. samotný běh na lyžích?

Stejně jako u letního orienťáku není člověk ani při LOBu limitován přesně danou trasou, naopak si volí postup mezi kontrolami dle vlastního uvážení. Nikdy nejsou dva závody stejné, celkově je závod mnohem větším dobrodružstvím než samotné lyžování. Téměř vždy je dovoleno volit trasu i mimo projeté cesty a časté jsou tak zkratky nedotčenou zasněženou přírodou, někdy je nejrychlejší některá místa překonat bez lyží „po svých“. Hlavním rozdílem pro mě je ale nutnost při závodě přemýšlet, nestačí jen jet co nejrychleji pořád rovně. Závodník musí řešit komplexní problémy při volbách postupů, kdy mezi těmi nejlepšími rozhodují často i ztráty v řádu sekund.

Při závodech se jezdí bruslením. Proč se nejezdí klasicky?

Původně se samozřejmě klasicky jezdilo, nic jiného ani nebylo. Při LOBech se začalo bruslit ještě dříve než oficiálně v samotném běhu na lyžích, kdy se jednoduše jelo nejrychleji, jak to jen šlo. Styl není ani dnes limitován a u veteránských závodníků či dětí často klasiku na závodech vidíme. I přes to, že v některých místech by jistě stoupací vosk uvítala i většina těch nejlepších, bruslení na rolbou upravené trati je výrazně rychlejší. Často je však většina tras upravena pouze skútrem, a tak nejen v dálkových bězích, ale i při LOBu pak převládá soupaž. Jelikož však projeté trasy vedou i přes různé nerovnosti a stále mění směr, je oproti hrubé síle často mnohem důležitější lyžařská obratnost.

Mapník vozíte na hrudi. Nelimituje vás v pohybu?

Vůbec ne. Na mapník si člověk zvykne, nejnovější modely jsou velmi lehké a jede se s ním téměř jako bez něj.

Jak jsou řešeny závody, když je málo sněhu a máte k dispozici omezený okruh?

To je asi největší problém orienťáku na lyžích, obzvláště v ČR. Oblastí, kde se dá připravit dostatečně zajímavá síť stop, u nás není mnoho. Když se k tomu přidá nejistota s množstvím sněhu, kterého je potřeba více než pro závody v lyžování, není výjimkou, že se závody musí během zimy překládat či rušit úplně. Letos ale bylo sněhu po několika letech dostatek a uskutečnilo se všech deset plánovaných závodů během čtyř víkendů v lednu a únoru.

Jaké disciplíny jsou součástí LOBu a která je podle tebe nejzajímavější?

Individuální závody se liší směrnými časy vítěze – sprint cca 13-15 minut, krátká trať (middle) 40-50 minut, klasická trať (long) 90-95 minut. Krátká či klasická trať se někdy startují hromadně a na trati jsou pak připraveny různé rozdělovací metody, aby závodník nemohl pouze následovat soupeře, ale musel vždy vědět, kudy má jet právě on. Každý závodník má pak části trati v různém pořadí, v celkovém součtu ale stejně dlouhou trať. Stejných metod se využívá v závodech štafet, které se jezdí jak klasické tříčlenné zvlášť muži a ženy, tak i tzv. sprintové, kdy každý ze smíšené dvojice jede střídavě tři úseky dlouhé kolem 10 minut. Osobně mám asi nejraději sprint, kde se neodpouští sebemenší chyba, a všechny štafetové závody, kdy člověk nejede jen za sebe a snaží se ze všech sil i kvůli spoluběžcům.

Dá se nějak natrénovat orientace v prostoru, nebo ji musí mít závodník vrozenou? Jsou u nás kluby, které nováčky zaučí?

Jde především o sbírání zkušeností z předchozích závodů či tréninků. U nás jsou desítky klubů orientačního běhu, v každém se nováčkům rádi věnují a pomáhají jim. LOBu se věnuje pouze malá část letních orienťáků, ale nově příchozím ochotně poradí snad každý z nich, i kdyby se viděli poprvé v životě :-)

Je LOB z hlediska orientace jednodušší než letní orienťácké běžecké, nebo cyklistické varianty?

Cyklistická varianta (MTBO) je z hlediska orientace velmi podobná, v mapě je zde kladen důraz téměř výhradně na sjízdné cesty, což je srovnatelné s LOB. Pěší OB má v mapě množství detailů, díky čemuž je často samotné nalezení kontroly mnohem těžší. V MTBO a LOB se však závodník pohybuje v mnohem vyšší rychlosti a zastavení či ztráta kontaktu s mapou se tak vymstí mnohem více než při běhu. V husté síti skútrem připravených stop je navíc často těžší se znovu nalézt, neboť křižovatky jsou si podobné a jiných pomocných bodů je v mapě méně.

Dají se LOBy přenášet v TV? Jsou divácky atraktivní?

V posledních několika letech se ze všech vrcholných akcí (MS, ME) připravuje přímý přenos na internetu. Atraktivita vždy záleží na kvalitě přenosu, množství kamer, vhodného centra závodu a také aktuálními klimatickými podmínkami. Troufám si ale tvrdit, že každým připraveným přenosem se kvalita přenosů zlepšuje. Nyní se již pravidelně využívá GPS trackingu, který nahrazuje záběry ve chvílích, kdy jsou závodníci mimo dosah televizních kamer, a lze tak sledovat mapové chyby a vzájemně srovnávat aktuální pořadí při intervalových startech. V tomto ohledu je také LOB podobný biatlonu – chyby mapové i na střelnici odsouvají favority na horší umístění.

(foto: Ukázka mapy a sledování závodníků pomocí GPS)

Dá se u nás nebo v zahraničí dělat LOB na profesionální úrovni?

Tolik financí či podpory se u nás samozřejmě nedostává, nejlepší podmínky mají asi Rusové, kde je několik nejlepších armádními zaměstnanci a mají nejblíže profesionalitě. V každé zemi se podmínky liší, někteří si musí na účast na závodech vydělávat sami, jinde jsou třeba odměňováni jen čistě za výsledky.

Jak funguje naše reprezentační družstvo? Co mají závodníci hrazené, případně mají nějaká společná soustředění mimo závodní období?

Český tým čítá aktuálně kolem deseti závodníků, kteří mají zájem a výkonnost k účasti na mezinárodních závodech. Přes léto se koná jedno či dvě soustředění, na podzim tradičně výkonnostní testy v Jablonci na kolečku, s prvním sněhem i společný lyžařský kemp . Situace je v posledních letech díky výsledkům a podpoře od orientačního svazu příznivá, soustředění i mezinárodní závody jsou pro naše závodníky bez výdajů, nicméně pracující část týmu musí obětovat značnou část dnů dovolené, díky čemuž je většina týmu složena ze studentů.

Je v LOBech velká konkurence? Které státy jsou nejsilnější?

Na českých závodech startuje 200-400 závodníků, v kategoriích dospělých kolem 30-50 mužů a 20-30 žen. Úspěšní jsou téměř vždy současní reprezentanti či jejich bývalí kolegové, kteří mají často stále dobrou výkonnost. V mezinárodním měřítku pak hrají prim seveřané společně s ruskými závodníky, kteří mají nejlepší podmínky pro LOB celkově – kvalita závodů, možnosti tréninků, domácí konkurence apod. Na světových akcích startuje přibližně 50-60 mužů a 30-40 žen, z toho téměř polovina právě sportovců ze severských zemí a Ruska.

Příští týden vám začíná MS v LOBu. Kde se dají závody sledovat?

Mistrovství se koná v ruském Krasnoyarsku, kde se za dva roky koná světová univerziáda a LOB bude také součástí. Pořadatelé slibují opět přímé přenosy vysílané prostřednictvím internetu. Tamější časový posun je +6h vůči středoevropskému času a pořadatelé proto naplánovali všechny závody do odpoledních hodin. Přenos by měl být k nalezení na https://liveorienteering.com/ či na webu závodu http://www.wsoc2017.ru/en.

Na koho se můžeme na těchto závodech z naší reprezentace těšit? Případně máme nějaké kandidáty na přední umístění?

Na MS může startovat v každé kategorii čtveřice závodníků z každé země plus navíc obhájci titulu v dané disciplíně. Za ČR byli nominování Hanka Hančíková, Petra Hančová, Kristýna Kolínová, Johanka Šimková, Michal Argaláš, Petr Horvát, Radek Laciga a Jakub Škoda. Největší nadějí posledních let je Hanka Hančíková, která například před třemi lety získala titul mistryně Evropy ve sprintu. Poslední dva měsíce však místo tréninku strávila kvůli zlomenině nohy se sádrou, takže může pouze sama sebe překvapit. I pro ostatní bude velkým úspěchem přiblížit se elitní desítce a ve štafetách při selhání soupeřů bojovat třeba i o medaili. To se před dvěma lety povedlo našim mužům při posledním MS v Norsku, kdy si dojeli pro bronz.