Co to vlastně ale taková energetická bilance je? Jedná se o poměr
přijaté a vydané energie během nějakého časového úseku, nejběžněji
během jednoho dne. U sledované osoby se nejčastěji ve spolupráci
s odbornými výživovými poradci eviduje celková hodnota přijaté energie
z potravy a tekutin oproti celkové energii vydané. U té je to poněkud
komplikovanější, neboť celkový výdej energie je součtem bazálního
metabolismu (což je zjednodušeně řečeno výdej energii na práci organizmu
v klidu), fyzické náročnosti dne (záleží na tom, zda jsme dřevorubci,
skladníci nebo úředníci) i psychické vypětí během dne. Významnou roli
pro celkový energetický výdej moderního člověka hraje také sportovní
aktivita. Její energetická náročnost závisí na délce provádění,
intenzitě a také na množství zapojených svalů. A právě z tohoto
důvodu patří běh na lyžích k nejnáročnějším sportům, neboť
aktivně a intenzivně zapojuje všechny významné svalové partie
v těle.
Uveďme si pár příkladů: při běhu rychlostí 9 km za hodinu spálíte cca
600 kcal, při běhu 12 km za hodinu až 700 kcal a při jízdě na
silničním kole rychlostí 30 km za hodinu 900 kcal. Běžec na lyžích,
který za hodinu urazil 12 km, spálil 1100 kcal a v případě 15 km za
hodinu až 1300 kcal.
Při těchto hodnotách se může běžcům na lyžích lehce stát, že se
dostanou do energetického deficitu, čili že během dne přijmou méně
energie, než vydají. Je-li to cíl, který má vyústit v redukci tukové
tkáně, tak se samozřejmě nic neděje (když je to s rozumem, pomyslné
nůžky mezi energetickým příjmem a výdejem nejsou příliš rozevřeny a
sportovní aktivita je mírná až středně intenzivní).
Horší však je, když se do energetického deficitu dostávají vrcholoví
sportovci či ti, kteří trénují na závod. Tělo totiž nezůstane
v deficitu, ale chybějící energii si musí někde najít. Částečně sahá
do tuků, ale to je strategická rezerva na horší časy. Proto organizmus,
který je delší dobu v energetickém deficitu, začne sahat i do svých
bílkovin, tedy svalů, které sice složitěji, ale přesto vehementně
využívá jako potřebný zdroj energie pro vynulování deficitu. A sportovec
se tak kromě pocitů únavy dostává též do tzv. katabolismu, tedy
nežádoucího stavu, kdy mu ubývá svalová hmota. Což je určitě negativní
jev už proto, že běh na lyžích je silově-vytrvalostní sport, kde síla
svalů hraje výraznou roli.
Jaké jsou možnosti vyhnout se katabolismu, respektive energetickému
deficitu? Cítíte-li se „pevní v kramflecích“, pak si svoji energetickou
bilanci spočítáte sami na základě údajů na internetu či v odborné
literatuře. Kdo chce mít jistotu nebo se jen nechce v této věci příliš
experimentovat, může se obrátit na odborné výživové poradce
(spočítání energetické bilance není nic finančně ani časově
náročného).
Druhým běžně se vyskytujícím doporučením je vhodná výživa ve spojení
se sportem, tzn. dbát v případě tréninku či závodu na příjem lehce
vstřebatelných sacharidů s vysokým glykemickým indexem. Jejich účelem je
co možná nejrychlejší doplňování glukózy, proto je snadná
vstřebatelnost velmi důležitá. Snad kromě experimentování se směsí
banán+med (což však také není úplně ideální), vidím jako vhodné
řešení energetické gely, energetické tablety, iontové energetické nápoje
nebo i určité druhy energetických tyčinek. Určitě se to vyplatí, neboť
organizmus, který žije v energetické rovnováze, je méně unavený, je
vitálnější, zdravější i výkonnější.
Více informací nejen o systému tréninku a výživy na www.NordicTeam.cz
www.NordicTeam.cz
výhra přeje připraveným