Tato spolupráce přinesla závodníkům mimo jiné dokonalé zázemí, včetně vytápěného stanu na převlékání, úschovny lyží a taktéž vytápěného stanu na podávání občerstvení po závodu. Je jasné, že podobné úpravy vyžadují volný prostor, proto byl prostor startu a cíle přesunut k bývalé celnici nad Boží Dar.

Sobota byla vyhrazena závodům volnou technikou. Byly připraveny celkem 3 distance, a to 47, 21 a 15 km. Neděle pak nabídla závody v klasice, tentokrát bylo připraveno tratí 6. Závodilo se od nejmenších, kteří jeli podle věku buď 1, 2, nebo 5 km, Dospělí pak mohli své síly poměřit opět na tratích 47, 21 a 15 km.

Kdo zná klimatické podmínky na Božím Daru tak mi jistě dá za pravdu, že počasí je hlavním faktorem, který zde rozhoduje o tom, zda se závod vyvede, či ne. A letos všem zúčastněným počasí, i přes varovnou výstrahu meteorologů na silný mráz, opravdu přálo.

V sobotu trochu pofukoval vítr, na místní poměry šlo jen o lehký vánek, který teplotu –14 0C ještě lehce snižoval. Vše ale zachraňovala modrá obloha a sluníčko, které už přeci jenom maličko síly má. Vítr byl ale nepříjemný jen na otevřených pláních, v údolích a v lesích to bylo dobré. Závod volnou technikou jsem vynechal, byl jsem si jen projet 15 km trať. Těsně před víkendem napadlo asi 10 cm čerstvého sněhu. Za panujících nízkých teplot se z něj v místech, kde ho bylo nafoukáno víc, a nestačil se promíchat se starším, stala tak zvaná brzda, na níž lyže opravdu, ale opravdu nejedou. Proto patří můj velký obdiv borcům, kteří absolvovali 47 nebo 21 km v závodním tempu. Muselo to bolet.

Neděle patřila klasikům. Počasí bylo stejné jako v sobotu, tedy jasno a slunečno, k tomu se navíc utišil vítr. Podmínky byly tedy naprosto ideální, odpadly starosti s mazáním, modrý stoupací vosk nemohl zklamat. Ideální sněhové podmínky napomohly zkušeným pořadatelům, kteří všechny závodní tratě proměnili v ráj pro klasiky. Po celé délce všech tratí byly připraveny tři dokonale preparované stopy vedle sebe. Na trati nebyla úzká místa, kde by docházelo k nějakým zácpám. Vydal jsem se na 47km trať, která se jela na jedno dlouhé kolo. To vedlo 2× kolem dominantního vršku Špičák, zavedlo závodníky až k Horní Blatné a kolem Perninku a Abertam zpět. Kdo měl při závodě čas koukat kolem sebe, mohl si prohlížet typické přírodní scenérie Krušných hor, včetně zbytků po místní důlní činnosti.

To ale nebyl můj případ. Udělal jsem téměř začátečnickou chybu. Po startu jsem se nechal ukolébat dokonalou tratí s dobře připravenými lyžemi a trochu jsem ten začátek přepálil. Část sil patrně ubrala i nízká teplota. Posledních 15 km se tak proměnilo v očistec, včetně křečí a podobných stavů, které ale k těmto závodům patří. Cílem jsem nakonec projel, i když závěrečné stoupání k cíli bylo spíš o vůli, než o fyzických silách. Ale stálo to za to. Jen co se přestanu klepat, začnu se těšit na příští ročník. Tenhle úžasný závod si nemůžu nechat ujít a všem, kdo jste tam ještě nebyli, ho vřele doporučuji.