Lyžařský orientační běh (LOB) je vytrvalostní zimní sport, který spojuje běžecké lyžování a navigaci v terénu. Pro úspěch v lyžařském orientačním běhu je rozhodující vynikající fyzická připravenost a lyžařská technika běhu na lyžích, v kombinaci se schopností zvolit si podle mapy nejlepší variantu postupu. To vše je třeba bezchybně realizovat i při vysoké fyzické zátěži.

Trochu z historie LOB

Lyžařský orientační běh je disciplína, která vznikla původně z klasického orientačního běhu. Kolébkou orientačního běhu je Skandinávie, podobně jako u běhu na lyžích, která má pro něj ideální podmínky – rozlehlé lesy a orientačně náročné terény. Důvod ke vzniku této disciplíny lze nalézt ve výcviku vojenských důstojníků v pozemní navigaci. První závod v orientačním běhu se konal už v roce 1897 v norském Oslu, kterého se na trati 10,5 km se třemi kontrolami zúčastnilo osm mužů. Čas vítěze byl 1 h 41 min. Další závody následovaly hned další zimu. Postupně se orientační běh i LOB rozšířil také do sousedního Švédska a Finska, kde během první poloviny 20. století vznikly národní svazy, systém soutěží atd. Do dalších míst střední Evropy a světa se začal šířit až ve druhé polovině 20. Století a dnes se orientačnímu běhu věnuje okolo milionu lidí na celém světě v 67 státech na všech kontinentech. Všechny národní svazy zaštiťuje Mezinárodní federace orientačního běhu IOF, která vznikla v roce 1961 v dánském hlavním městě Kodani.

Orientační běh v České republice

Do Česka (resp. tehdejšího Československa) se orientační běh dostal zásluhou turistů, kteří přivezli zkušenosti právě z pobytu ve Skandinávii a vytvořili svoji variantu vycházející více z turistiky – orientace v terénu se zákazem běhání. Prvky turistiky ale postupně mizely a na základě mezinárodních kontaktů se sport přibližoval skandinávskému pojetí orientačního běhu. První závod se uskutečnil v roce 1950 v Chřibech, v roce 1952 již proběhlo první Mistrovství ČSR a ve stejném roce se také uskutečnil první lyžařský orientační závod.

Hromadný start při LOB

Hromadný start při LOB

LOB a současnost

Mistrovství světa v LOB se koná každé dva roky, mistrovství světa juniorů a mistrovství Evropy dospělých každoročně. Současně probíhají i závody světového poháru. Na programu mistrovství jsou tyto závody: sprint, při kterém se využívá extrémně husté sítě stop a který trvá 10 až 15 minut, střední vzdálenost, tzv. middle trvající asi 45 minut, dlouhá trať, tzv. long, který je specifický dlouhými postupy a má trvat 75 až 90 minut pro ženy a 95 až 100 minut pro muže, a tříčlenné štafety s dobou trvání jednoho úseku asi 30 minut.

Nejlepší závodníky v LOB najdeme v severských zemích: Finsku, Švédsku, Norsku a také v Rusku. Pro tyto země hraje především široká základna, výborné sněhové podmínky a mapově náročné závody každý zimní víkend. O pomyslnou špičku lyže za nimi ale už jsou čeští závodníci spolu se Švýcary, o čemž svědčí i pár medailí získaných na nejprestižnějších světových závodech.

Základní pravidla LOB

Trať se navrhuje tak, aby prověřila fyzickou zdatnost a orientační dovednost. Orientační náročnost tratě musí odpovídat výkonnostní a věkové úrovni příslušné kategorie. Umístění kontrol a celková koncepce tratě musí vylučovat roli náhody. Délky tratí v jednotlivých závodech se liší v závislosti na charakteru terénu, typu závodu a dané kategorie. Závodí jak jednotlivci, tak i štafety.

Kromě kontrolních bodů, které jsou v terénu označeny červenobílými lampiony, není závodní trať v terénu značená. Trať je pouze zakreslená na mapě, kterou dostane závodník na startu. Jeho úkolem je projet v co nejkratším čase postupně všechny kontroly ve stanoveném pořadí. Při volbě postupů mezi jednotlivými kontrolami závodník zvažuje vzdálenost, převýšení, kvalitu a šířku lyžařských stop. Kontroly obsahují malé elektronické zařízení a jsou umístěny výhradně na lyžařských stopách nebo podél nich. Čas závodníka se v cíli vyčte z elektronického čipu, který má připevněný na ruce. Čip zároveň zaznamenává mezičasy mezi jednotlivými kontrolami, a také, zda závodník absolvoval kontroly ve správném pořadí.

Všechny potřebné informace pro výběr trasy a orientaci v terénu lze vyčíst z mapy pro lyžařský orientační běh, která se na každý závod speciálně připravuje. Mapy jsou mnohem podrobnější než běžné turistické a kromě terénních detailů jsou v nich zakresleny lyžařské stopy. Závodní prostor se zpravidla mapuje před sezónou, ale zákres stop se provádí podle aktuálního stavu terénu a sněhu až před závodem. Lyžařské stopy jsou v mapě rozlišeny podle své šířky a kvality, což je pro závodníka jedním z hlavních kritérií v rozhodování při volbě postupu.

Typický závodní prostor je lesnatý nebo polootevřený terén, obklopující lyžařské tratě pro běh na lyžích nebo biatlon. V okolí lyžařských tratí se rolbou a skútry upravují pro závod v LOB další stopy. Čím hustší je síť stop, tím mapově náročnější závod lze v tomto prostoru připravit. Při velkých mezinárodních závodech se v terénu upraví i více než 100 kilometrů lyžařských stop. Pro závod se v podstatě upravují dva druhy lyžařských stop: široké stopy pro bruslení a úzké stopy projeté pouze skútrem, ve kterých závodník může jet jenom soupažným odpichem. A právě hustá síť těchto úzkých, technicky náročných a někdy i měkkých stop od skútru, na kterých křižovatky a odbočky následují po pár desítkách metrů, dělá z lyžařského „orienťáku“ krásnou zábavu, kterou závodníci probírají ještě dlouho po skončení závodu.

Vybavení lyžařského orientačního běžce je stejné jako pro lyžování volnou technikou, což jsou lyže, hole a boty na bruslení. Navíc je elektronický čip, na orientaci buzola a mapník, který má závodník upevněný na hrudi a do kterého si vkládá mapu.


Tento článek vyšel v časopisu NORDIC 20.