Proč zrovna klistr?
Vzhledem k velkým teplotním rozdílům mezi nočními a denními
teplotami, typickými pro období konce zimy, se jemné sněhové vločky,
které mohly ještě včera tvořit čerstvou sněhovou pokrývku, teplem rychle
rozpouští. Přes noc pak dochází k promrznutí sněhové vrstvy a je-li
stopa nad ránem upravena, ledová krusta je rozbita na krystaly, které sice
v závislosti na teplotě po pár minutách opět částečné promrzají, ale
v průběhu dne se pak ve vrchních vrstvách opět rozpouštějí. V tomto
případě mluvíme o hrubozrnném až mokrém
sněhu, často také nazývaném firn. Obě popsané
sněhové konzistence, mokrý sníh a firn, stejně jako sníh zmrzlý
až ledovatý, již nejsou schopny nabídnout odraz pro tuhé vosky a
nastupují tak jejich měkké alternativy, vosky tekuté, čili klistry. Pro
úplnost je nutné dodat, že klistry také nacházejí své místo
v případě použití na mokré jemnozrnné sněhy
(většinou čerstvě napadané), kde se ovšem velice často kombinují
s tuhými vosky.
Právě nepříliš populární „lepivost“ klistrů, nezbytná to vlastnost,
dovolující sněhovým krystalům narušit povrch vosku a umožnit zastavení
lyže pro odraz, je tím hlavním důvodem, proč spousta rekreačních
lyžařů odmítá mazání klistrů. Tito lyžaři pak přicházejí
v případě správného namazání o možnost svezení se na super rychlém
sněhu v kombinaci s tutovým odrazem. Zvláště v té pověstné magické
hodině mezi ranní ledovkou a již rozbitou a rozbředlou stopou kolem
poledne.
Správná volba je důležitá
Namažeme-li nevhodný tuhý vosk, výsledkem může být smekání, nebo
drhnutí, zřídka kdy sníh na skluznici lepí. Stane-li se tak, pak lze
situaci zachránit i v provizorních podmínkách seškrábáním sněhu
plastickou škrabkou a překrytím lepivého vosku tvrdší variantou a
jednoduše rozkorkovat. U špatně zvoleného klistru v případě smekání
pouze domažeme klistr měkčí. Ale v opačném případě nabalování či
až trvalého namrznutí sněhu na skluznici se již situaci dá v terénu
těžko zachránit a často nezbývá, než přerušit vyjížďku a vrátit se
zpět do tepla, kde sníh ze skluznice odtaje, a my můžeme přemazat.
Klistry od různých výrobců, stejně jako tuhé vosky nebo parafíny, ve
většině případů dodržují standardní barevné odlišení od
„nejstudenějších“ na zmrzlé sněhy až po ty „nejteplejší“
v pořadí zelená, modrá, fialová a červená. Velice
časté je i žluté označení tub, a to pro klistry
užívané na nulový, čerstvě napadaný sníh přecházející do mokrého.
I zde mohou být výjimky. Například Holmenkol má žlutý klistr určený
pro nejteplejší sněhy různých konzistencí, který dokonce kombinuje se
klistrem černým!
Podobně jako u tuhých vosků některé značky, například Toko a Rode,
mají ke každé barvě studenější variantu (tzv. speciál)
a teplejší variantu (tzv. extra). Firma Swix naopak vsadila
na univerzálnost a spojila osvědčené vosky ve své nejvyšší, závodní
řadě do jednoho produktu, kde její již namíchané kombinace fialové,
červené a žluté se stříbrným klistrem, jsou pověstné.
Kromě výše zmíněných základních řad klistrů najdeme u každého
výrobce i doplňkové řady určené pro extrémní druhy sněhů. Pro zmrzlé
sněhy a jako podklad pro další, většinou měkčí klistry nebo i tuhé
vosky, slouží takzvané skare klistry. Jsou to většinou
již zmíněné klistry se zeleným označením, ale například Rode pak
nabízí známý černý Chola Skare. Všechny druhy skare můžeme
i zažehlovat do skluznice.
Často, ne však vždy správně užívanými variantami klistrů, jsou tzv.
univerzály (Multigrade u Rode). Jejích úkolem je pokrýt
aktuální změny v teplotách sněhu, používají se většinou v kombinaci
s dalšími klistry a jsou vhodné spíše na čerstvé mokré nebo jemně
zrnité staré sněhy.
Podobně slouží i varianta klistrů, barevně označovaná stříbrnou
barvou. „Stříbro“ se často kombinuje s ostatními
klistry (viz Swix) a má většinou vynikající stoupací vlastnosti na
mokrých a starých špinavých snězích. Navíc výrazně zvyšuje skluznost
ostatních klistrů ve vzájemné kombinaci, ale často je náchylné na
namrzání. Většinou se nanáší jen v minimálním množství a kombinuje
se s ostatními klistry. Také stříbrný klistr má například u Swixu nebo
Rode své bratříčky: Special, universal a extra.
Větší výrobci nabízejí i speciální závodní kolekce klistrů, které
jsou často kombinovány s fluorem (Rode řady Fast), molybdenem (Start a jeho
černý Black Magic) či jinými příměsi jako to například bývala dehtová
složka u Startů nebo i kdysi u proslaveného českého černého
klistru.
Tápeme-li ve správném výběru klistrů, rozhodně bychom měli uchovávat klistry v původním obalu, který nejenom chrání náš kufřík před zalepením, ale především podává základní informace o teplotě a podmínkách, za jakých můžeme vosk použít. I zkušený servisman mrkne na krabičku, aby si ověřil správnost své volby. Není nutné nakoupit všechny klistry, které se na trhu vyskytují. Časem si vybudujete zkušenosti a vytvoříte si základní klistrovou řadu, která vám nejlépe vyhovuje. Doporučujeme se držet jedné značky rozšířené o jednotlivé ověřené vychytávky od ostatních výrobců.
Sprejeři, páskaři a jiní
Výrobci se v posledních letech pod tlakem trhu snaží nabízet i varianty tekutých vosků ve spreji či v různých tlakových lahvičkách s aplikační houbičkou apod. Některé firmy také dodávají na trh samolepící pásky, které po nalepení na skluznici nabízejí dočasné řešení odrazu. Potíž je v tom, že produkty tohoto druhu, až již tuhé či tekuté vosky nebo pásky, jsou natolik univerzální, že v podstatě fungují trochu na každém sněhu, ale pořádně na žádném. U lepicích pásků navíc je diskutabilní jejich „životnost“, která je hlavně u agresivních sněhů výrazně omezena. Tyto vosky jsou navíc rozhodně naprosto nepoužitelné v závodním lyžování. Jste-li skutečné hluboce odpuzováni mazáním klistrů, pak ve většině případů lepší jízdní vlastnosti na komplikovaném sněhu nabídne lyže s protiskluzem, než ta nasprejovaná nebo s nalepenou stoupací páskou.
Příště: Záhady a taje mazání klistru
