Bedřichov - tématické články

Virtual Cup jsem zaregistroval před půl rokem v mnohých časopisech a na cyklistických internetových serverech, ale vtáhl mě do něj až kamarád Petr. Je to taková série závodů, které může člověk jezdit sám, kdy chce, a přesto soutěží s ostatními. Na jednu stranu chybí lidský kontakt a soupeři, na druhou stranu se ušetří hodně peněz za startovné a lze se účastnit kdykoli a klidně i víckrát za sezonu na stejné trati. O něčem podobném jsem předtím nikdy neslyšel.

Tento ročník Jizerské 50 byl pro většinu závodníků zklamáním. Ne z vlastních výkonů, ale z výkonů organizátorů, které prý neodpovídaly ceně startovného ani pověsti našeho nejprestižnějšího závodu. Do redakce nám doputoval dopis pravidelné účastnice a absolventky i letošního ročníku. Dopis popisuje podmínky na trati, chování organizátorů a náladu ostatních závodníků. Radim Nyč nám zaslal také názor ze strany organizátorů, za což mu tímto děkuji.

…které letos měřila, bylo dost krušných. Jak si s námi tato zima pohrává, tak ještě den dva před pátečním závodem to vypadalo na trati všelijak, především v nižších polohách a na dobře známých místech, kde sníh mizí jako první, to bylo spíš na „kameňačky“ než na závodní lyže, které se sluší vzít na největší závod v Česku, jenž se jede volnou technikou.

Letošní, v pořadí již 44. ročník Jizerské 50, jsem zkusil pojmout poněkud jinak. Nebylo to cíleně od počátku, tak nějak to vyplynulo ze situace. Vlastně za vším stojí pozdní termín přihlášení. V době mé přihlášky už byla zcela naplněna 1. vlna, kam bych dle výsledků minulého ročníku měl patřit. Moc nerozumím tomu, jak je to možné, logické by mi přišlo vzít loňské výsledky, určit počet míst v první vlně, odečíst 10% pro skutečné závodníky, kteří se nezúčastnili loňského ročníku a rádi by jeli letos, a pak jen třídit přihlášky podle jmen. Volná místa za ty, kteří nepřijeli, pak přidělovat při prezentaci. Při současném rozpočtu tohoto závodu a technickými možnostmi, myslím, velmi snadná procedura.

Každý ročník Jizerské 50 je zážitek. Je ale až s podivem, jak moc se od sebe takové zážitky mohou lišit. Staří životní praktici praví, že zážitek nemusí být krásný, stačí když je dostatečně silný. A za toto heslo se můžu směle postavit.

Jak se jede J50Po dojetí slavné Jizerské padesátky v roce 2006 přísahal liberský závodník Marek Pazderský, že už jí nikdy nepojede (pozn. redakce: to říká pokaždé). Nakonec se však letos rozhodl svůj slib jako obvykle porušit. Spolu se svými servismany Matym a Ziki pak sepsal reportáž ze závodu, který dokončil na velmi dobrém 37. místě. Připsal si tedy i skalp legendárního Björna Dählieho!