.=
Bývá obvyklé, že z ekonomických důvodů se trasy vedoucí směrem k vrcholu kopců spravidla spojují v horní části v jednu vozovku. Nejkvalitnější povrch silnice a náročnost výjezdu je z Českého Dubu, šířka vozovky je velmi dobrá. Jen asi 100 m před Výpřeží je na pravé straně nepřehlédnutelná podélná trhlina jako čuník. Z Liberce je povrch asfaltu také dobrý, ale vzhledem k provozu aut i tramvají je vhodnější nastupovat až od fotbalového hřiště v Horním Hanychově. Směrem do města by se dalo sice ještě nahnat více jak 100 výškových metrů, ale jet těsně vedle tramvajových kolejí a místy i po dlažebních kostkách je sice adrenalin, ale né takový, jaký bychom si přáli. Z Křižan až na Semerink je silnice užší a různě spravovaná (pro kolce ne úplně vhodná), takže i koloběžka nepřejede každou záplatu bez šrámu. Potěšitelná zpráva pro všechny uživatele této komunikace je, že dnes nahoře kromě zametacího stroje pracovala parta dělníků, odvážející postupně zametený posypový štěrk z vozovky.

.=
Po opakovaném koloběžkovém výjezdo-sjezdu jsem si před spodním parkovištěm na Výpřeži vzpomněl, že ledvinka s dokladama zůstala při oblékání větrovky pohozená nahoře. Takže otočka a sprintový výjezd doslova na krev nahoru k vysílači. Panečku to byla motivace, proč jet až ve 14% stoupání rychle a občas i přidávat. Takové ty kecy o zakyselení a zakousnutí svalů i další teorie, co všechno špatného nastane při takovémto záběru, vzaly za své, taky jsem tam vylétl v čase rychlejším jak za mlada. Vzpomněl jsem si přitom na nedávnou návštěvu u sportovního doktora, kde mi přidávali zátěž na běžícím pásu a pak mě řekli, že běžím nějak ztěžka. A já na to: „Bodejť bych neběžel ztěžka, když jsem předevčírem běžel 90km Boboloppet“, navíc motivovat se k větší rychlosti při pohledu na neutěšenou doktorovu pracovnu vede k celkovým zavádějícím výsledkům a je otázka, jestli má cenu se tím vůbec zabývat. Ledvinka s doklady byla daleko větší motivací. Tímto chci moc poděkovat páru turistů, který moje doklady našel a uschoval…