Již po pár dnech na nás z otevřeného balíku vykukoval pár jednostopých strojů svou konstrukcí tak trochu připomínajících neúplnou klec na kolečkách. Prvním překvapením při postupném vybalování každé ze zdánlivě robustních bruslí je pro nás její poměrně příznivá hmotnost každé z nich (1,9 kg). Zběžným pohledem konstatujeme, že konstrukce brusle Skike je tvořena dvěma částmi, jednoduchým, patrně hliníkovým, nosníkem přecházejícím v přední a zadní vidlici. V oblasti kotníku nohy je šrouby připojena kloubní konstrukce zakončená opěrkou lýtka a měkkou manžetou. Zcela marně hledáme pevnou botičku či alespoň nazouvací skelet jak jej známe z in-line bruslí. Už vůbec nezaznamenáváme žádnou možnost namontování běžeckého vázání. Odlehčené postranice platformy brusle stejně jako holenní opěrka jsou nepřehlédnutelně opatřeny jen suchými zipy.

Na první pohled výrazné „patnáctky“ pneumatiky zakrývají duši s vyvedeným standardním autoventilkem a jsou usazeny na lehkých plastových ráfcích. Dynamický vzhled dodává brusli zadní konstrukce jednoramenné přítlačné brzdy ne nepodobná spojleru závodního monopostu. Na první pohled se Skike tváří jako kolečková lyže. Avšak při zjištění, že patu od nosníku brusle díky pevným páskům neodlepíme ani náhodou, jsme však začali lehce panikařit. Jak takové dva stroje uřídíme? A půjde ještě vůbec o lyžování?

Základní myšlenkou Skike je nabízet pohodlí a flexibilitu při zachování jednoduchosti. Konstrukce brusle vychází z předpokladu používání běžné obuvi. Po upnutí obyčejných maratónek do brusle pomocí již zmiňovaných tří širokých pevných pásku na suchý zip jsme mohli s překvapení konstatovat, že relativně krátký rozvor koleček ještě více snižuje pocitově hmotnost lyže. To nakonec potvrdily i první bruslařské kroky, kdy se ukázala snadnost kontroly ovládání brusle, kterou zvyšovalo i to předem podceňované pevné upnutí paty. Po pár najetých kilometrech konstatujeme, že celá kloubní kotníková konstrukce nabízí noze kvalitní oporu a spolu s několika variantami předozadního i stranového nastavení výrazně předčí kloubové bruslařské lyžáky.

Co ale především odlišuje Skike od běžných in-line strojů je brzda a její vysoká účinnost. Na přítlačné rameno, jehož vzdálenost od obvodu pneumatiky je nastavitelná, je ve tvaru rozevřených kleští připevněna vyměnitelná mosazná destička, která se při dostatečném tlaku výrazně „zakousne“ do pláště zadního kolečka. Přesto, že výrobce doporučoval odlišný způsob brzdění, naší telemarskou technikou, kdy předsunutá přední noha díky tupému úhlu v kotníku brzdila tlakem na opěrku kotníkové konstrukce, jsme byli schopni bez rizika odbrzdit všechny sjezdy podkrkonošských silniček. Jediné, co jsme snad vzhledem k často mokrým silnicím postrádali, byly blatníčky, které však není dle prodejcových webovek problém dokoupit.

Další výrazný zážitek oproti zkušenosti s běžnými kolečkovými lyžemi byla jejich „prostupnost“ terénem. Skike zvládly všechny formy asfaltových nerovností, jako byly menší díry, praskliny nebo záplaty. Neměly problémy s nepříliš utopenými kulatými kanály a jako bonus sluply i běžný železniční přejezd. Mimo asfalt jsme již narazily na jejich limity. Už jen hladký vzorek pneumatik napovídal, že na blátě a trávě to bude klouzat. Kolečka s průměrem 15 cm zcela logicky nepřekonají větší překážky ve formě větví, kamenů či hlubšího písku a bláta.

Skike jsou výrobcem i prodejcem proklamovány jako brusle a i díky hlavnímu atributu, tedy pevné patě, jsme na nich ani jinou, než bruslařskou technikou nejezdili. Použili jsme standardně dlouhé hole na bruslení opatřené bodci z tvrdokovu, lyžařské běžecké rukavice, nasadili nezbytnou helmu a vyrazili k údivu náhodných kolemjdoucích srdnatě hned od branky našeho domu. Překvapivě jsme zjistili, že obě „rychlé“ techniky bruslení, tedy tzv. „jedna-jedna“ (bruslení jednodobé) a především její „houpavá“ varianta nebyly pevnou fixací paty nijak omezovány. Zvláště na hladkém rovném povrchu lze skutečně zažít pocit rychlosti i bez výrazných obav z najetí na drobnou překážku či kamínek.

Ve strmějších stoupáních, kde jsme nasadili brulařskou techniku „dva-jedna“ (bruslení dvoudobé) vyšší hmotnost brusle i pevně spojená noha s bruslí již techniku jízdy částečně ovlivnily. Nicméně tento hendikep se nám dařilo eliminovat jak vědomou kontrolou techniky, tak i záměrným protlačováním bérce nohy ve fázi ukončení odrazu vpřed, tedy odrazem tzv. „z paty“. Zdatnější borci se mohou vyhnout těmto slabinám Skike upřednostněním bruslařské techniky „jedna-jedna“ i ve stoupáních.

Závěrem
Jste-li vrcholoví lyžaři, Skike asi pro vás nebude nikdy plnohodnotnou náhradou kolečkových lyží, ale určitě zajímavou variantou. Nemáte-li však možnost se svézt ve vašem okolí na uzavřené kolečkové dráze (kolik takových drah v ČR existuje?) šance pro univerzální brusle tohoto typu výrazně narůstají. Natož pak u lyžařů hobíků, kterým je již sterotypní pendlování na kolečkáčích na malé vedlejšce za městem málo, ale do prudších kopců v okolí si netroufají. A kdo je celosezónní outdoorový, ať už lyžařský či nelyžařský nadšenec a navíc nechce ztratit v létě kondici, nemůže najít lepší dopravní prostředek na švih po domácích či zahraničních kopečcích a údolích.

Pro zájemce o více detailů připravujeme rozsáhlejší článek o Skike do prvního podzimního čísla NORDICmag.

Naše hodnocení vybraných parametrů terénních bruslí Skike:


Další praktické informace o bruslích Skike najdete v článku http://bezky.net/…adny-problem