Norský expert, specializující se na lyžařskou techniku, mimo jiné i posledních vítězů světového poháru Marit Björgenové a Martina J. Sundbyho, předvedl kromě svých odborných kvalit a dobré angličtiny i výborné pedagogické schopnosti. Při několikahodinovém praktickém semináři, zkrápěném v jeho druhé polovině studeným deštěm, se ochotně a s noblesou toho, kdo „zná“, podělil se svými kolegy trenéry o nejnovější trendy v závodní běžecké technice. Mimo jiné i potvrdil, že geniální věci mohou být v podstatě jednoduché. Velké díky patří Kubovi Opočenskému, metodikovi Svazu lyžařů, který využil svých blízkých kontaktů na skandinávské lyžování a stál za celou akcí včetně zajištění tlumočnictví. Pro ty, kterým z nějakého důvodu tento seminář unikl, nebo i pro ty, co se zúčastnili a chtějí si osvěžit paměť, ale nenašli tento seminář nikde zpracovaný v písemné ani filmové podobě, jsem se pokusil přímo z originálu přeložit Audumovy myšlenky. Nehledejte zde doslovně přepsaný seminář, ale jen to nejzajímavější, co zaznělo z úst norského kouče, včetně pár detailů, které třeba ani nebyly původně tlumočeny.

Utáhnětě si poutka!

  • Audum zahájil seminář před nastoupenou jednotkou našich tří špičkových běžců-demonstrátorů Jakuba Gräfa, Dušana Augustiňáka a Petra Knopa na jedné straně a na české poměry nezvykle početným davem českých i slovenských koučů na straně druhé prostým: „Upravte si správně poutka na holích!“ Správná délka hole a dobře seřízené poutko jsou podle něj nezbytným předpokladem pro nácvik i správné provádění odpichu.
  • „Při práci na technice lyžařů vyžaduji jejich naprostou soustředěnost.“ Naši demonstrátoři od té doby praktikují všechna trenérem doporučená cvičení v dostatečných rozestupech. Jeden druhého neruší vzájemným dojížděním či předjížděním, kluci jsou ukáznění, udržují bez reptání rozestupy až do poslední minuty semináře.



BRUSLENÍ

„Délka holí pro bruslení je maximálně pod nos na zemi stojícího lyžaře, tedy zhruba o 16 až 18 cm kratší než je jeho výška.“

„Kotníkový tanec“

  • První lyžařskou technikou, kterou Audum ordinuje našim demonstrátorům na rovné ploše stadionu, je tzv. „houpavé bruslení“, v Norsku známé jako „kotníkový tanec“. Naši lyžařští akademici ho snad nazývají alternativním oboustranným bruslením dvoudobým.
  • „Začínám nacvičovat tuto techniku jako první, a to vždy bez lyží a holí. Učíme se tzv. „vertikální odraz“, tedy provádění výrazného svislého tlaku na lyži krátkým dynamickým zhoupnutím v kolenou. Tento vertikální tlak a přenos váhy z nohy na nohu musí být doprovázen kýváním paží v plném rozsahu pohybu.“
  • „Jedeme-li na lyžích, pak koleno skluzné nohy, pánev, trup a především pohled očí (!) jsou nastaveny do směru jízdy lyže.“


Nácvik účinného vertikálního odrazu je nejlépe zahájit bez holí a lyží


  • „Vedle již zmiňovaného vertikálního tlaku na lyži je také důležité pevné držení trupu, tedy síla stabilizačních svalů trupu (břišní, zádové a hýžďové svalstvo, pozn. autora). Opačná paže se u tohoto cvičení zhoupne vždy důsledně ve směru jízdy lyže,“ (nikoliv vpřed, ale tam, kam směřuje lyže, tedy šikmo ven, pozn. autora).
  • Audum zařazuje vybraná cvičení jako jsou: Bruslení bez holí se střídavou prací paží; bruslení bez holí s rukama v bok (Letos se mi toto cvičení u technikou téměř nedotčeného lyžařského potěru v Austrálii velice osvědčilo. Cvičení je důležité pro pochopení, že tolik zdůrazňovaný vertikální pohyb začíná v bocích, nikoliv v oblasti hlavy nebo trupu, pozn. autora); bruslení bez holí se soupažnou prací paží. Nakonec nesmí chybět kompletní technika prováděná správně i s holemi.


Po odrazu směřuje koleno, pánev, trup i pohled očí do směru skluzu lyže


Bruslení „jedna – jedna“

  • Přemisťujeme se na úbočí táhlého stoupání. Přichází nácvik techniky „jedna - jedna“, odborníky pojmenované jako oboustranné bruslení jednodobé, norsky pak asi nejtrefněji nazývané „dvojitý tanec“. Začátek nácviku probíhá opět nejprve bez lyží a holí, součástí nácviku je důraz na koordinaci s opětným zdůraznění vertikálního tlaku na lyži.
  • „Důležitá je práce paží. Odpich je zahájen vysokým držením paží.“ Dle praktického předvádění přímo Audunem je zřejmá aktivní práce trupu bez snahy po hlubokém předklonu při odpichu.


Paže musí být pro soupažný odpich dostatečně vysoko


  • „Nutným předpokladem pro „dvojitý tanec“ je vysoká úroveň provádění vlastního soupaže!“
  • Vhodná cvičení: Ve stoji na zemi (bez lyží) s výpadem a zavěšením do holí, nebo zastavení výpadu vpřed kolegou-lyžařem uchopením za předloktí. Prováděno s mírným pokrčením kolen směřujících vpřed před úroveň špiček lyžařských bot (zatížení přední části chodidel).


Pozor na přetáčení pánve při skluzu na jedné lyži


Bruslení „dva – jedna“

  • „U „pádlování“ (u nás známého jako „pajdák“ neboli „dva-jedna“, pro odborníky oboustranné bruslení dvoudobé, pozn. autora) je důležité, že místo vertikálního tlaku na lyži, který je nutný u předchozích technik, uplatňujeme „horizontální tlak“. To znamená, že pánev při přenosu váhy z lyže na lyži zůstává ve stejné výšce nad sněhem a místo směrem do sněhu tlačíme přes hrany lyží do stran.“
  • Následuje nácvik přenosu hmotnosti na místě a bez lyží, trup je v náklonu vpřed současně s nastavením pánve a trupu, (a pohledu očí!) opět do směru jízdy lyže. Trenér Svartdal zdůrazňuje podmínku nezastavovat pohyb.
  • Další praktická cvičení již probíhají ve stoupání, nejdříve bez holí, pak s holemi.
  • Vhodná cvičení: nejprve nácvik na místě bez lyží a holí; jízda bez holí se střídavou prací paží (vždy do směru bruslení stejně jako u předchozích technik); jízda s rukama v bok, jízda bez holí s napodobivou prací paží; komplexní technika s holemi.


Odpich z holí končí krátce za tělem a je velice intenzívní




KLASICKÁ TECHNIKA

„Hole pro klasiku by měly být o 30 cm kratší než výška postavy. Výrazně delší hole nepoužívají ani soupažoví specialisté na dálkové běhy. Ti používají hůlky maximálně o jeden centimetr (!) delší než v běžné klasice. Problémem u delších holí je totiž nedostatečné uvolnění ramenního svalstva a s tím spojený rychlejší nástup únavy.“

Soupaž, soupaž s odrazem z lyže

  • „Předpoklady pro nácvik či trénink soupaže jsou: a) plné využití hmotnosti těla a b) zahájení pohybu v centru těla (břišního svalstva, pozn. autora) a ne, jak se běžně mylně předpokládá, v ramenou!“
  • „Soupaž s odrazem z lyže (tzv. soupažný běh jednodobý, pozn. autora) je podle mého v současnosti nedostatečně používaný způsob soupaže. Závodníci často přecházejí ze soupaže přímo do běhu střídavého a soupaž s odrazem jako důležitou přechodnou fázi vynechávají.“
  • „Nejdůležitější v této technice je odraz!“
  • Z úst kouče slyšíme, že: „Chceme-li se odrazit, musíme nejprve přenést váhu úplně na lyži a zcela ji zatížit. Nejdůležitější je úvodní okamžik zahájení tlaku na lyži. Musí to být velice dynamické zatlačení do lyže (opět přichází ke slovu „vertikální odraz“, pozn. autora). Využíváme k tomu gravitaci, ta je zadarmo!“
  • „Stejně důležité jako vertikální odraz hned při zahájení celé odrazové fáze je i rytmus opakování. Ten je u soupaže s odrazem stejně významný jako u bruslení. Tvrdím, že klasika a bruslení mají více společného než rozdílného.“


Při správném postavení pro soupaž jsou kolena pokrčena a vpředu

Střídavý běh

  • „U střídavého běhu je opět nejdůležitější jednak úplný přenos váhy z lyže na lyži a jednak úplné zatížení lyže. Když se vám to povede, získáte tak oboje, nesmekne vám lyže a současně vyvinete maximální tlak, důležitý pro silný odraz ihned v počátku odrazové fáze.“
  • „Vhodné pro nácvik střídavého běhu je cvičení bez holí. Nutí k větší dynamice odrazu již v jeho počáteční fázi.“
  • „Máte zde jednoho skvělého českého lyžaře, který dokonale využívá techniku dynamického zatížení lyže a následně dlouhého skluzu“ (Lukáš Bauer, pozn. autora).
  • „Je jednodušší vysvětlovat tuto techniku někomu na lyžích než na kolečkových lyžích, kde je odraz jednodušší. V případě nácviku na kolečkových lyžích je nutné provádět vše stejně, tedy včetně úplného přenosu váhy, plného zatížení jedné lyže, vertikálního odrazu i rychlosti odrazu.“
  • V závěru, před tím, než promočení borci vezmou naposled do rukou hole, trenér Svartdal upozorňuje na detaily jako je omezení předklánění trupu při snižování pro odraz: „Měli byte držet trup v klidu v jedné poloze, minimalizovat předklánění a napřimování.“
  • „Dále, při odrazu z lyže a odpichu hole nerotujeme pánví ani trupem. Pokud ano, dochází tak ke ztrátě energie v oblasti těla, která tak chybí při vlastním odrazu i následné jízdě.“


Nácvik výpadu pro správné zapíchnutí holí při soupaži


Dle Auduma je nejdůležitější:

  1. Výrazné zapojení břišního svalstva. „Pokud má závodník problém s kontrolou jeho zapojování, doporučuji provádět nejdříve nácvik do mírného stoupání.“
  1. Rychlost jízdy závisí na intenzitě zapíchnutí holí, rychlosti odpichu (krátký a rychlý odpich s pažemi krátce vzadu za boky) a na rychlosti návratu holí zpět.

Klíčové body dle kouče Svartdala jsou:

  • Kolena vpřed (pokrčená, na úrovni špiček bot, pozn. autora).
  • Boky vpřed (viz již zmiňovaný nácvik výpadu vpřed, pozn. autora).
  • Lokty směřují vpřed, ne do strany! Jsou-li do strany, hrozí zvedání ramen. Je to sice výhodné pro okamžité zrychlení, ale neekonomické na dlouhé vzdálenosti. Máme problémy s výukou techniky u mládeže, která slepě kopíruje tuto chybu podle Northuga. Usain Bolt je nejrychlejší i přesto, že dělá menší počet kroků než všichni jeho soupeři.
  • Hole se zapichují daleko vpředu, při jízdě na rovině v případě jízdy na kolečkových lyžích zhruba do vzdálenosti několika centimetrů před přední kolečko (na lyžích podobně), při jízdě do kopce se bod zapíchnutí holí přibližuje směrem k vázání.

Závěrem

Už slyším pár léty okoralých trenérských cyniků, že tu nezaznělo nic nového pod sluncem, to nebo ono už jsme dělali před x lety také. Bohužel i tady platí, že když dva dělají totéž, tak to nikdy není totéž. Kdyby to bylo děláno už před lety, pak naši nejlepší borci v současnosti lyžují technicky stejně jako například již zmínění Norové (nebo Švédové, Rusové atd). A to bohužel není pravda. Ale cílem tohoto článku není rozebírat úroveň techniky českých závodníků, to snad jindy a na jiném místě. Rád bych jen pod dojmem tohoto semináře zdůraznil, že správná (a nejen) lyžařská technika spočívá v učení se detailům, často únavném opakování, soustavném sledování a studování novinek atd. Chce to prostředky, techniku (ano, video je opravdu dobrá věc!), vzdělávání, ale i osobní nadšení a neutuchající elán.







Tento článek vyšel v časopise NORDIC 32.