Pohled na klasickou techniku zkušeného lyžaře je nádherný a je škoda, že v dálkových bězích ji můžeme vidět jen v profilově náročnějších závodech, a to pouze v kategorii žen. Na druhou stranu vývoj nikdo nezastaví. Když začali lyžaři jezdit volnou technikou, také to vyvolalo velký rozruch a v současnosti bereme tento způsob jízdy na lyžích jako rovnoprávný s klasickou technikou. Nesmíme také zapomínat, že soupaž je jedním z prvků klasického stylu, takže kdo tvrdí, že soupaž není lyžování, tak si vlastně protiřečí. Bylo by asi dost vtipné, pokud by soupaž byla zakázána a závodníci by i na rovině museli jet střídavým během dvoudobým.
Proč zrovna soupaž?
Dálkové běhy se jezdí na velké vzdálenosti a během závodu se překonávají stovky výškových metrů. Sněhové podmínky se na tak velkých převýšeních a dlouhých vzdálenostech mění. Servismani často řeší dilema, zda namazat klistr a závodníci budou mít pomalejší lyže ve vyšších partiích závodu, nebo zda zvolit tuhý vosk, na kterém bude závodník v nižších polohách smekat. Dalším faktorem, který komplikuje servis lyží, je čas. Závodníci startují okolo 8.–10. hodiny a nejrychlejší dojíždí do cíle přibližně ve 12 hodin. Sníh se však od rána rychle mění. Jedinou možností, jak zachránit klasickou techniku v dálkových bězích, by byla výměna lyží, jako je tomu například ve Světovém poháru. To by ale narušilo tradici dálkových běhů, které se jezdí desítky let a mají svá pravidla. Ke všemu by to deklasovalo závodníky, kteří nemají šanci se dostat k více párům kvalitních lyží, a to nemluvě o velkém množství lyžařských nadšenců, kteří mají pouze jeden pár lyží a neměli by co měnit.
Jak často soupažit?
Přestože je soupaž za poslední roky velkým trendem a často ji využívají také závodníci, kteří nepatří mezi elitu, je dobré, aby se alespoň v tréninku věnovali klasickému stylu a nespecializovali se pouze na soupaž. Běh na lyžích klasickou technikou je základní styl, který by měl trénovat každý lyžař. Další důvod, proč netrénovat pouze soupaž, je ten, že většina lyžařů není u soupaže schopna dosáhnout tak vysoké tepové frekvence, jako když běží po svých, jedou klasickou nebo volnou technikou. V těchto případech je totiž zapojováno větší množství svalů, a proto jsou plíce a srdce zatěžovány více než u soupaže. Pokud závodník trénuje pouze soupaž, tak se bude časem s největší pravděpodobností výkonnostně zhoršovat. Jedná se o poměrně jednostranný pohyb a je důležité ho kompenzovat dalšími sporty.
Jak na soupaž?
Každý lyžař by rád jel co nejefektivněji
a nejrychleji vpřed. Proto je základní podmínkou správné soupažné
techniky dostat těžiště těla co nejvíc dopředu ve fázi, kdy se chystáme
k odrazu holemi (obr. 2).
Technika práce horních končetin se za poslední roky změnila. Dříve se
jezdilo při záběru holemi s více nataženými pažemi. Dnes je trend
takový, že úhel, který svírají paže a předloktí, je daleko menší,
a to zejména v prudkých stoupáních (obr. 2). Platí to jak pro soupaž,
tak pro klasickou techniku. Svaly na horních končetinách totiž poměrně
rychle ochabují. Největší část svalové práce musí zvládnout trup, tedy
zádové a břišní svaly, kterých je mnoho, a tudíž se pomaleji unaví
než dva samotáři – biceps a triceps. Proto je důležité, aby se lyžař
naučil zapojovat všechny svaly trupu a horních končetin najednou. Tedy
udělat záběr v co nejkratší moment, abychom všechny potřebné svaly
zapojili v jeden okamžik a unavili je co nejméně. To vede k větší
efektivitě pohybu. Proto často trenéři připomínají svým svěřencům,
aby byl pohyb dynamický. Další výhodou krátkého rychlého záběru holemi
je delší čas na relaxaci bicepsu a svalů trupu při vypouštění holí. To
platí především na rovině, v kopci není čas na dlouhé vypouštění
holí (obr. 4 a 5). V prudkých stoupáních je totiž nutné dříve ukončit
vypouštění holí (přibližně na úrovni boků), aby byly včas nachystané
k dalšímu odpichu.
Obr. 1
Obr. 2
Obr. 3
Obr. 4: Vypouštění holí na rovině
Obr. 5: Vypouštění holí do kopce
Chyby při soupaži
Těžiště vzadu
Nejčastější chybou lyžařů je, že nedostanou těžiště těla dostatečně dopředu ve fázi, kdy se chystají k odpichu holemi. Na obr. 6 má lyžař těžiště nad patami a na obr. 7 nad špičkami bot, takže každým odrazem se lyžař při špatné technice „okrádá“ skoro o celou délku chodidla. Pokud by byl rozdíl v posunutí těžiště o 15 cm a lyžař při každém odpichu ujel například 2 metry, tak na 50km závodě lyžař se správnou technikou ujede za stejný čas o 3,75 km více, než lyžař se špatnou technikou. Pokud by lyžař s dobrou technikou jel 50 km dvě hodiny, tak lyžař se špatnou technikou by jel o 9 min déle. Zároveň lyžař s těžištěm vzadu nemá pokrčená kolena a příliš natahuje paže, takže jeho ztráta na rychlejšího bude ještě vyšší, protože se mu dříve unaví ruce (viz předchozí odstavec). Správný posun těžiště vpřed si můžete pohlídat tak, že cítíte, jak zapojujete břišní svaly, a bolí vás.
Obr. 6: Špatné provedení
Obr. 7: Správné provedení
Přisedávání
Další chybou některých lyžařů je, že si při záběru holemi přisednou dozadu, jako kdyby seděli na záchodě (obr. 8). Z této pozice je velmi obtížné se rychle dostat do polohy s těžištěm nad špičkami (viz obr. 9), a proto se dostanou těžištěm pouze nad paty (obr. 6). Při tomto způsobu jízdy zabírají více stehenní svaly. Také si ale dejte pozor, abyste naopak nejezdili s příliš narovnanýma nohama (obr. 10). Váš trup a stehenní kost by měly svírat úhel přibližně 90° (obr. 11).
Obr. 8: Špatné provedení
Obr. 9: Správné provedení
Obr. 10: Špatné provedení
Obr. 11: Správné provedení
Tento článek je převzat z Nordic magazínu č. 39
