Co tě baví na běžeckém lyžování? Lákal by tě i jiný sport?

Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Řekla bych, že to, co mě baví, jsou prostě běžky. Ale určitě je to také pestrost tréninku, jak v letní přípravě, tak v zimě, a pak také rozhodně příroda. Narodila jsem se na Šumavě. Je úžasné trávit skoro všechen čas tím, co vás baví a tam, kde to milujete. Spíš vím, jaký sport by mě nelákal. Třeba plavání, kdy neustále koukáte dolů na čáru.

Zpestřuješ si přípravu běhy do vrchu. Startovala jsi v létě na světovém poháru a ve své kategorii obsadila 2. místo. Proč zařazujete do přípravy tento druh tréninku?

Protože lyžařská sezóna je opravdu krátká, trvá jen pár měsíců a příprava na ni je dlouhá. Je to bezvadné v rámci přípravy na zimu a také si častěji zazávodím. Taky mě to opravdu baví, pořád se něco děje, potkávám nové lidi, poznávám nová místa a hlavně si myslím, že je to jedna z věcí, která mi zatím umožňuje se posouvat dál.

(Foto: Sport Invest)


Během přípravy jsi také absolvovala s českou juniorskou reprezentací soustředění v Norsku, které organizuje Norský svaz lyžařů. Převapilo tě něco?

Nic zásadního mě nepřekvapilo, protože jsme předtím měli soustředění v Peci pod Sněžkou, které vedl společně s Martinem Koukalem i norský trenér rakouské juniorské reprezentace, takže už tam náš tréninkový plán vypadal hodně podobně. Rozdíl byl v tom, že jsme v Peci víc posilovali než v Norsku, ale to bylo dáno tím, že není moc posiloven, kam se vejde 120 lidí a udělá kvalitní trénink. I tak jsme ale jeden zvládli. Obrovská výhoda soustředění byla v tom, že bych takhle náročný program asi za normálních okolností nezvládla. Ale velkou roli zde hrála nejen pestrost, ale i to, že si člověk pořád říkal, že to všichni zvládají, tak proč bych to nezvládla taky.

Někteří naši trenéři mají pocit, že když si při dlouhém tréninku svěřenci povídají, nebo místo běhu jdou v kopcích pěšky, tak se flákají, ale v Norsku se to běžně praktikuje. Proč myslíš, že je to dobré?

V Norsku se hodně dbá na dodržování intenzit zatížení. Myslím, že se to u nás moc nepraktikuje. Určitě i já sama se na to zaměřím. Je sranda pozorovat, když se všichni rozklusávají a přijde mírné stoupání a skoro všichni mají snahu aspoň pomaličku běžet, jen Norové automaticky přejdou do chůze, a tak se všichni přizpůsobí, protože máme pocit, že to, co dělají Norové, je to nejlepší!

(Foto: Sport Invest)


Také jste absolvovali intervalový běh v bažinách. Bylo to hodně náročné?

Bylo to náročné hlavně ze začátku, než si na to člověk zvykne a pak každý další interval, protože když v jedné bažině běhá 120 lidí, člověk je co interval hlouběji. Trénink je ale zábavný, protože čekáte, kdy padnete do bahna nebo ne.

Setkala ses tam s dalšími svými konkurentkami, jsou hodně silné?

Ano, jsou. Každý vyniká v něčem jiném, ale hodně mě zaujalo, jak jsou silné například Finky. V silové stránce mám opravdu rezervy, ale to se musí dohánět postupně a ne nárazově. Už jsem na tom začala pracovat, tak uvidíme.

(Foto: Sport Invest)


Ve tvém věku často holky řeší svou hmotnost, nebo je na ně vyvíjen tlak z okolí, aby kvůli lyžování zhubnuly. Co si o tom myslíš?

Já sama znám spoustu holek, u kterých to došlo až do toho nejhoršího stadia. Myslím si, že v tomhle věku si to každý musí hlídat sám, protože jediné, co je důležité, je cítit se sám dobře a mít své tělo rád. Když už někdo váhu nějakým způsobem regulovat potřebuje, ví to sám a nepotřebuje, aby mu to jeho okolí neustále předhazovalo. Nejhorší mi přijdou právě trenéři, kteří na to neustále naráží a říkají svým svěřenkyním, že jsou tlusté. Vůbec si neuvědomují, co můžou způsobit a jak moc tím někomu ubližují. Dívčí tělo se vyvíjí a hlavně funguje jinak než tělo muže, kterému je třeba 40!

Co tě nejvíc motivuje k tréninku a závodění?

Myslím, že jako každého sportovce jsou to dobré výsledky, ale pak jsou to i lidé v mém okolí a to všechno úžasné, co mi sport přináší. Asi bych lhala, kdybych říkala, že si za to nic nevzal. Vzal, ale je to daň, kterou člověk musí obětovat, tak to prostě je, ale rozhodně toho nelituji a ani jsem nikdy nelitovala. Plno lidí nechápe, že nemám tolik volného času jako ostatní vrstevníci. Taky to obnáší větší samotu, ale to, co mi přinesl sport, toho je mnohonásobně víc, než co si vzal!

Co bude tvým letošním vrcholem a jakého výsledku bys chtěla dosáhnout?

Asi nejdůležitější pro mě je, abych viděla, že ta dřina po celé jaro, léto a podzim k něčemu byla, že jsem se posunula dál a vylezla o pomyslný schůdek výš, to je pro mě úplně hlavní, abych se naučila ještě lépe pracovat se svým tělem. Ale samozřejmě moje příprava směřuje k mistrovství světa juniorů.

_____________­________________________­________________________­_____

Barbora Havlíčková

Narozena: 12. květen 2000

Trenéři: Stanislav a Petra Frühaufovi, otec Jiří Havlíček

Tréninková skupina: Trénuje s kluky, hodně také sama

Oblíbené tréninkové prostředky: Kolečkové lyže, pokud je na Šumavě hezky, jinak běh (atletika, běhy do vrchu)

Sportovní sen: Nerada o něm mluví, ale chtěla by startovat na Zimních olympijských hrách a vyšplhat na Alpe de Cermis, tedy dokončit Tour de Ski

Výsledky:

7. a 8. místo: Zimní olympijské hry mládeže v Lillehammeru 2016, 5 km volně a sprint

9., 10. a 13. místo: Mistrovství světa juniorů v Soldier Hollow 2017 (5 km volně, štafeta a skiatlon)

11. místo: Mistrovství světa 2017 v Lahti (štafeta)