Děti a běžky - mohou lyžovat dřív, než mluvit

Řeč je samozřejmě o našich ratolestech a o tom, kdy ještě je a kdy už není příliš brzy na seznamování se s lyžemi. Přeskočme již v minulosti probrané téma běžky versus sjezdovky a vycházejme ze skutečnosti, že našemu potomkovi bude v průběhu prvních lyžařských krůčků úplně jedno, jakého druhu jsou ty věci na nohách, co mu překážejí při každém kroku a smekají a ujíždějí všemi možnými i nemožnými směry.

Kdy začít s dětmi lyžovat?

V podstatě v okamžiku, kdy je dítě schopné kontrolované chůze na větší vzdálenost než několika desítek metrů. V tomto případě záleží na tělesném vývoji a ten je dítě od dítěte odlišný. Průměrně je dítě schopné chůze kolem jednoho roku života a pro rodiče přemýšlející o zahájení lyžařské výchovy (záměrně nemluvíme o výuce) je důležité, na jaké úrovni vývoje se nachází dětská koordinace s ohledem na právě probíhající zimní období.
Pokud nemá naše ratolest žádné zdravotní potíže či vývojové pohybové poruchy, může první lyžařské zasvěcení proběhnout již mezi prvními a druhými narozeninami. Vše je samozřejmě závislé na zdravém rozumu dospělých. Víme, že je těžké odolat rodičovskému pokušení předvádět mimořádné pohybové nadání našeho zlatíčka na veřejnosti nebo alespoň následně na Facebooku. Myslíme-li to s jeho/jejím lyžováním seriózně, obrňme se obrovskou trpělivostí a připravme se na situaci, že se náš synek nebo dcerka postaví na své „Medvídky“ svou první zimu třeba i jen dvakrát.

Na čem by měly děti lyžovat?

I to je důvod, proč bychom měli použít to nejzákladnější lyžařské vybavení. Nejde ani tak o šetření, ale o určitou skromnost, která tak trochu k běžkám patří. Vychováváme celoživotního běžce-sportovce, ne malou hvězdu, že?


Jako naprosto dostačující se osvědčily klasické „bačkoráky“, většinou plastické lyžičky s řemínkovým vázáním a volnou patou. Výhodou je použití vlastních bot, nejčastěji sněhulí, kdy mrňousek může pokračovat v hrátkách na sněhu i po vystoupení z lyžiček, aniž by se mu to například v miniaturních lyžácích s plastickou a neohebnou podrážkou výrazně smekalo. Vybírejte lyžičky s protismykem, výrazně eliminujete nelibé pocity z jejich podkluzování.
Rozhodně doporučujeme začít hned od začátku lyžovat s hůlkami, i když mohou zpočátku dětem překážet. Jde o to, že je jednodušší si zvykat na novou věc od prvních krůčků, než později malého lyžaře přeučovat z lyžování bez holí na lyžování s nimi. Nebo vy snad jezdíte bez holí dodnes? Někteří výrobci ulehčují malým nováčkům situaci tím, že rukojeti hůlek jsou bez poutek a pouze s měkkým plastovým očkem.


Na „bačkorákách“ se dají v pohodě odlyžovat i dvě zimy. Až teprve v případě, kdy uvidíme, že lyže s volnou patou naše dítě přirozeně přijalo do svého světa, vyplatí se investovat do jednoho ze systémů vázání-bota a zakoupit jejich dětskou verzi, nejlépe s již namontovaným vázáním na lyžích. Pokud budete přidělávat vázání sami, pak si správně nastavte délku vrtáku, dětská lyže je pod vázáním výrazně nižší než dospělácká a vy ji můžete lehce provrtat skrz.


Délka lyží by měla dosahovat výšky postavy a skluznice by měla mít opět protismyk. Není nic horšího, než pofňukávající potomek na špatně namazaných, podkluzujícich nebo naopak namrzajících, jinak super mini fisherkách.


Hole, stejně jako u dospělých, by měly dosahovat výšky podpaždí. Kupte nové, lehké hliníkové, nezkracujte ty staré po vás nebo již dávno odrostlých sourozencích. Vyhněte se obloukem hůlkám sjezdařským.

V čem by měly děti lyžovat?

Počítejme s tím, že dítě bude vnímat teplo či zimu úměrně námaze, kterou investuje do lyžování. A stejně jako každý začátečník bojující s koordinací a rovnováhou vyprodukuje dost velké množství tělesného tepla. Není proto nutné ho balit do silných oteplováků a péřové bundy, ale zvolit podobně vrstvené oblečení, jako dospělí. Pohyb ho nebude tolik unavovat a lehčí oblečení mu nabídne příjemnou volnost pohybu.
Bohužel výrobci sportovního oblečení s takhle malými lyžaři jaksi nepočítají a vy budete muset pár zim improvizovat. Čím více času stráví prcek na lyžích, tím méně vrstev bude potřeba.
Možná už v druhé sezóně postačí dvě vrstvy na nohy, z nichž tou druhou by měly být kvalitní šusťáky se zesíleným pozadím a koleny. Navíc přidejte ponožky do bot či později lyžáčků a navrch návleky zabraňující padání sněhu do nich. Na tělo a paže oblečte tři, maximálně čtyři tenčí vrstvy, kdy tou vrchní bude nepromokavá větrovka s tenkou podšívkou.


Čepice spíše tenčí, na tkaničku s klapkami kryjícími tváře. Rukavice vybírejte pečlivě. Samozřejmě v těchto minivelikostech není jiná možnost, než obléknout palčáky. Žádný úplet, ideální je kombinace umělé kůže (lepší úchop) a nepromokavého šusťáku s možností přetaženi přes rukáv větrovky. Také dostatečně těsné kolem zápěstí aby minimálně klouzaly z dětské ručky. Doporučujeme starý osvědčený trik s rukavicemi spojenými šňůrkou provlečenou rukávem bundy (pak ovšem neschováte rukávy), rukavice neskončí při častém sundávání na sněhu.


Naprostou samozřejmostí by mělo být náhradní oblečení ve vašem batůžku, jako šusťáčky, větrovka, čepice, ponožky a rukavice. Problém je se slunečními brýlemi, dvouletý či tříletý capart nesnáší cizí předměty na obličeji a strhává je. Chce to cvik anebo alespoň kšilt.

Jak začít s dětmi lyžovat?

Samozřejmě žádná túra ani túrka, pilování na kolečku ani důsledný skluz na jedné lyži. Zásadně neaplikujeme do dětského lyžování metody výcviku dospělých!
Postavte se při sněhových hrátkách s potomkem na vlastní lyže a pohybujte se kolem něho. Ukáže-li na ně, či hrne-li se k nim v okamžiku položení na sníh, máte vyhráno. Postavte si ho před sebe na špičky bot a sjeďte s ním malý kopeček. V případě nadšení přidávejte. Párkrát zopakujte a jednoho dne s sebou vezměte i dětské lyžařské nádobíčko. Bez nucení a v klidu připněte lyžičky. Možná i to bude chtít čas a budete je často opět sundávat. Až přibudou první krůčky (i s hůlkami) můžete opět přidávat i mírné sjezdíky s držením vašeho drobečka mezi vlastními lyžemi.


Postupně při větší jistotě malého lyžaře přidávejte tahání za hole, sbírání míčku a gumových hraček, změny směru či překračování překážek. Vše na rovině a v trvání maximálně řádu minut. Se zlepšováním obratnosti přestaňte postupně prckovi pomáhat se vstáváním, i to je důležité cvičení. Berte s sebou i další náčiní jako pekáč, sáňky, míč, obruče, švihadlo apod. Střídejte aktivity a počítejte i s odpočinkem na svačinu a časté pití. Respektujte jeho přání a nenuťte ho na lyžičky, které by měly být pro něj jen jednou z hraček, když nechce. To je bohužel nejúčinnější způsob, jak ho od nich odradit.


Druhou a další zimy již muže zařadit kromě chůze na lyžích i krátké sjezdy zakončené do roviny, jednoduchý slalom mezi hračkami, jejich sbíraní za jízdy, výstup do mírného kopečka s pokusem o stromeček a stranový výstup. Každé dítě miluje tahání. Při postupném zlepšování stability ho zkuste zapojit za vaší ledvinku na gumové lano. Kdo jezdí Krkonošskou „70“ jistě ví, o čem mluvíme. Užijete si zábavu a dá se tak dokonce ujet i pár kilometrů, aniž si toho váš malý student všimne. V tomto případě myslete na pravidlo „šťastného návratu“ a nepřeceňujte jeho síly.


Může se stát, že po jakémkoliv nepříjemném zážitku se dítě odmítne na dlouhou dobu na lyžičky postavit. Respektujte to a trpělivě čekejte na okamžik, kdy se již nebude zdráhat se k nim opět vrátit. S lyžováním začátečníků je to totiž tak trochu jako s plaváním. Chce to čas a postupně budovat vztah k nepřirozenému živlu, jakým sníh pro malého človíčka je.
I přes nadějné počáteční úspěchy zůstaňme realisty a neplánujme hned našemu potomkovi hvězdnou sportovní kariéru. Vydrží-li mu lyžařské nadšení až do školního věku, poohlédněte se po nejbližším lyžařském oddíle, tam již budou vědět, jak navázat na vaší úspěšnou rodičovskou lyžařskou misi.


O opravdovém sportovním tréninku žáčků zase jindy.