Úvodní lyžovačka je většinou zábavná první půlhodinku, pak se začne trochu zajídat. Postupně, když se prokoušeme k první stovce kilometrů, nás již prvotní nadšení z nového sněhu opouští úplně a nastupuje ta pravá lyžařská rutina. V polykání úvodních desítek a stovek kilometrů nás čeká poměrně velké množství překážek, s kterými se musíme vypořádat. Tělo se přeorientovává na režim pohybu, který po celou dobu suchozemské přípravy nemělo šanci uplatnit. To je každoroční lyžařská realita, kterou může změnit snad jen borec střídající každý půlrok zimu na jižní polokouli za tu na severní a naopak.

Začneme-li od svalů, pak si musíme uvědomit, že do lyžařského pohybu se zapojují z malé i velké části jiné svalové skupiny než u ostatních, doposud vykonávaných aktivit. Mezi ty odlišné patří i jízda na kolečkových lyžích, ať tomu chceme věřit či ne. Díky komplexu nových pohybů je celková aktivita pro tělo natolik neobvyklá, že náš organizmus se ji snaží zvládat s více než nadměrným úsilím. To se projevuje mnohem větším zapojením svalových (motorických) jednotek, než je pro začátek nezbytně nutné. Tím pádem dochází i rychlejšímu vyčerpání energetických zásob než jsme byli zvyklí a logicky tak dochází i k časnějšímu nástupu únavy, která přichází ruku v ruce se ztrátou koordinace, konkrétně pak rovnovážných schopností, kloubního rozsahu, schopnosti sebekontroly pohybu atd.

Běžně patří do balíčku překážek spojených s prvními zimními kilometry i potíže způsobené přetížením pohybového aparátu jako jsou bolesti a následné záněty hlezenního kloubu a achilovek (minimálně upravená klasická stopa, nedokonalá máza, bořící se sněhová pista), bolesti a později záněty šlach zápěstí způsobené přetížením svalů ohýbačů ruky (opakované odpichy), bolesti ramen, způsobené opět extrémním přetížením přes léto často nedostatečně posíleného pletence ramenního a svalů zad, nebo v neposlední řadě bolesti v bederní části páteře, způsobené mimochodem i slabým břišním svalstvem (ano, záda bolí od slabých břišáků!). Přidat se samozřejmě mohou bolesti kolen, kyčlí, loktů atd.

Každý ostřílený mazák ví, že se nemusí vyhnout ani puchýřům a odřeninám všeho druhu ať už od nových, či ještě nerozhýbaných lyžáků, nevhodných ponožek, rukavic či škrtícího spodního prádla. Také to často odnesou nehty na prstech nohou a nemusí to být vždy jen novými botami. Stačí jen trochu pozměněná technika odrazu či extrémní sněhové a povětrnostní podmínky a máme zaděláno na problém. Chladová adaptace je další faktor v řadě brzdící náš výkon. Je to každoročně více než několikadenní proces přizpůsobování organizmu chladnému počasí a ten závoďáka na prahu nové sezóny stojí také velkou část sil.

Tedy, s přibývajícími léty jsme sice pomalejší, ale na druhou stranu nám již nabyté zkušenosti umožní se spoustě výše popsaných problému elegantně vyhnout. Jako nováčci jsme platili daň, teď již jako ostřílení bardi víme, že pomalý začátek je ten nejlepší začátek. Například ještě před odjezdem na první týden na hory bychom v ideálním případě měli zkusit na lyžích pár kilometrů odchodit. Stačí hodinka denně, třeba na sněhem poprášené louce u lesa za městem. První lyžařské kilometry na horách by pak měly pokračovat v podobném duchu i intenzitě. Vyplácí se první tři dny nepřekročit více jak tři hodiny (1,5 ráno a 1,5 odpoledne) denního objemu lyžování, kdy třetí den by měl být úplně volný či maximálně vyplněný 1,5 hodiny trvající procházkou třeba i bez lyží. Pak již můžeme prodlužovat dobu tréninku, ale nikoliv intenzitu.

Je jasné, že se nabízí otázka, neztratíme-li veškerou natrénovanou intenzitu z podzimních imitací, výběhů kopců či běžeckých přespoláků. Rada může být jednoduchá, pokračujte v tom, na co je vaše tělo zvyklé. Kromě pravidelného vyklusání (v případě vhodných podmínek) zařazujte i na soustředění imitace či výběhy kopců, oboje s hůlkami. Na tvrdém sněhovém podkladu by to neměl být problém, stačí zařadit jako ranní intervalovou fázi před snídaní a v trvání maximálně do 20 minut. Stejně tak nepřerušujte režim posilování. Kruhový trénink se dá dobře postavit na jakékoliv horské chatě, stejně jako potěší každého lyžařského masochistu uvázané gumové expandery s pravidelnou denní dávkou tahání. Zatímco posilování zůstaneme věrni po celou zimu, výběhy a imitaci v průběhu prvního měsíce najíždění objemů postupně utlumíme a plynule přejdeme na vlastní intenzitu na lyžích. Z našich dlouholetých zkušeností můžeme říci, že by se tak nemělo dít dříve, než po dosažení magické pětky (50 hodin lyžování či 500 nalyžovaných kilometrů).

Na závěr snad jen krátká poznámka. Známe osobně borce, který se rozhodl prolyžovat jedno celé léto na Novém Zélandu a následnou zimu v domácích podmínkách, tedy skoro 12 měsíců na lyžích! Rychlejší než minulých letech stejně nebyl. Hádejte proč?