V tělocvičně, na kluzišti či stadionu najdeme lahev s pitím na stejném
místě, kde jsme ji před tím odložili, na kole ji máme vždy po ruce v
košíku na rámu. Při pohybu v přírodě, na horském výšlapu nebo při
dlouhém výběhu ale s bidonem v ruce daleko nedojdeme. Částečným
řešením může být lahev v batohu. Každé napití však znamená ztrátu
času a často i optimálního tempa, natož pak nepohodlné natřásání i
nebezpečí vylití obsahu lahve při každém rychlejším či neopatrném
pohybu. A co teprve v zimě, kdy je studená tekutina v obyčejné plastové
láhvi sotva použitelná prvních pár minut před tím, než postupně ztratí
své původní skupenství.
Současný trh se sportovním zbožím nabízí několik řešení. Běžně
známé jsou dva hlavní systémy přenášení sportovního nápoje. Buďto
na zádech v podobě batohů anebo v pase ve
formě nosičů lahví a ledvinek.
(U nosiče to chce praxi hlavně při zasouvání lahve zpět., foto: Petr Jakl)
První verze je pohodlnější, a co se týče velikosti objemu tekutin téměř
neomezená. Batohy různých velikostí skrývají vaky-rezervoáry, z nichž
podél jednoho z popruhů ven z batohu ústí hadička vedená vpřed na
hrudník, kde je zakončena jednoduchým systémem náustku. Uživatel tak má
při pití zcela volné ruce pro vlastní sportovní výkon (řízení, chůze,
lezení, lyžování) a při troše šikovnosti může pít i v průběhu
vlastního výkonu.
Tento systém je velice univerzální a celosvětově používaný ve všech
outdoorových sportech. Jeho přednosti se však vytrácejí s postupně se
zvyšující intenzitou pohybu. Ne každý si oblíbí propocená záda i pod
sebemenším batůžkem a často třeba i v chladném počasí. Nehledě na to,
že dostatečně odizolovat tenkou přívodní hadičku před zamrznutím
jejího obsahu v průběhu padesátikilometrového lyžařského maratonu je
při teplotách hluboko pod bodem mrazu nemožné. Přihlédneme-li pak k
fyziologické potřebě pít v zimě nápoje shodné s teplotou těla
(šetříme energii, kterou jinak spotřebujeme na „ohřátí“ vypitého
studeného nápoje) je zřejmé, že bude nezbytné udržet vhodnou teplotu
sportovního drinku po co nejdelší dobu pobytu venku.
Druhý systém, ten ledvinkový, je v podstatě shodný s prvním, jen se jeho
umístění na těle přesouvá do místa, kde minimálně překáží i při
vysokých sportovních intenzitách. Ve srovnání s batůžkem například
odpadá u ledvinky relativně velká plocha styku s tělem, tedy místa
výrazného přehřívání se. Stejně tak se i díky svým malým rozměrům a
umístění blízko místa těžiště těla redukuje natřásání celého
zavazadla i přelévání jejího obsahu, což může výrazně ovlivňovat
koordinaci pohybu.
(Ledvinka je vhodná na půldenní švih., foto: Petr Jakl)
Lyžařské firmy, zabývající se výhradně produkty pro lyžaře běžce,
mají ve svých výrobních programech jak nabídky klasických ledvinek s
uschovaným rezervoárem tak i kombinace opasků a pouzdra na lahve a často i
vlastní plastové lahve. Výhodou té klasické ledvinky je poměrně velký
rezervoár, který pojme až jeden litr tekutin. Vlastní rezervoár je tepelně
izolovaný pěnovým pouzdrem a je vyjímatelný, kvůli snadnější údržbě.
Součástí ledvinky bývá i kapsa na vosky, sportovní tyčinku apod.
Ledvinka je použitelná především při trénincích, které se odehrávají
v jednom prostoru, a lyžař ji většinou zanechává na místě, kam se
pravidelně vrací. Stejně tak ji využijete na několikahodinové vyjížďce,
kdy máte čas se zastavit a občerstvit se. Naopak nevýhodou bývá omezená
doba udržení vhodné teploty nápoje a především nepoužitelnost ledvinky v
průběhu vlastního sportovního výkonu. Napití předpokládá odepnutí
celé ledvinky oběma rukama, odšroubování víčka, poměrně obtížné
uchopení objemného zavazadla při pití, opětovné zašroubování a
především připnutí zpět k pasu. To vše samozřejmě za jízdy a s holemi
v rukách.
Naproti tomu běžný nosič lahví mívá kromě malé kapsičky pouzdro na
zasunutí lahve, kterou můžete měnit třeba i v průběhu tréninku či
závodu. U kvalitních nosičů je pouzdro pevnou součástí zadní
rozšířené části pásu a je natočeno ergonometricky šikmo vpravo z
důvodu lepšího přístupu ruky k lahvi. Plná láhev by se neměla houpat u
pasu ani váznout v pouzdře při vyndávání nebo naopak nečekaně
vyklouznout při prudkém pohybu či pádu lyžaře. Nenahraditelnou výhodou
„nosičky“ je v případě láhve s tradičním cyklouzávěrem možnost
pití za jízdy. To dává tomuto systému jednoznačný kredit pro použití
při distančních trénincích i závodech. Nevýhodou je naopak limitovaný
objem láhve, maximálně do 0,7 l (delší může vypadnout či se převracet).
Běžné je používání plastových cyklistických bidonů, které nejsou pro
extrémní zimní podmínky nejvhodnější i když v některých případech
dodávají výrobci i tepelně izolované obaly.
A proč si příliš nerozumí plastová cyklolahev a zima? Jednak i v
případě teplého nápoje a termoobalu tekutina velice brzy zamrzá v hrdle i
uzávěru lahve a za druhé, nikdo nevíme, jaké látky se z plastových stěn
lahve uvolňují po jejich zahřátí teplou či horkou tekutinou. I na tento
problém však existuje řešení. Tím je stará dobrá termoska. Věnujete-li
čas důkladnějšímu průzkumu trhu, můžete nalézt v současnosti již
běžné kovové termosky velikostí i průměrem odpovídající rozměru
cykloláhve.
Důležitou roli hraje systém uzávěru termosky. V úvahu připadá varianta
výklopné plastové hubice, ale ještě lépe dvojitého šroubovatelného
plastového uzávěru, kdy ten vrcholový zakrývá úzké hrdlo. Důležité
je, aby víčko po odšroubování zůstalo spojeno s termoskou a šlo zpět
lehce nasadit a jednoduše utáhnout. Nevýhodu hladké stěny termosky je
nutné eliminovat použitím měkkého, například neoprenového, obalu. Lahev
tak nevyklouzne při pití z rukavice ani například při pádu z pouzdra
nosiče. Další nevýhodou může být větší hmotnost kovové termosky ve
srovnání s plastovou lahví.
(Horký čaj nevychladne v tomto systému v tuhém mrazu dříve než za 1,5 - 2 h., foto: Petr Jakl)
Rozhodnete-li se pro termosku, pak již zbývá trocha praxe s vytahováním,
rozšroubováním a zašroubováním uzávěru a zpětným zasouváním do
pouzdra. Budete také sice potřebovat obě ruce, ale sevření úzké termosky
v rukavici s poutky holí je jistější než rozměrné ledvinky. No a časem
zvládnete „tasit“ lahev i v členitém terénu aniž byste museli mít
pouzdro proklatě nízko.
Pokud nevíte, jaké si pořídit oblečení na běžky, více se dozvíte zde:
