Šmahem zprovodili ze světa klasiku sdruženáři i biatlonisté a mám-li být upřímný, pak jsem přesvědčen, že svůj sport nesmírně ochudili. Sáhneme-li do pomyslné studnice vzpomínek na zážitky z provedené klasické techniky Svana, Mogrena, Verpala či našich fenoménů Kateřiny Neumannové, Lukáše Bauera, v každém musí zůstat úžasná stopa ze zážitků opravdových mistrů této techniky. Ač jsem nezlomný patriot, k běhu na lyžích upínám zraky na každý přenos z vrcholných soutěží, přináší mi stále obohacující zážitek pohled na perfektně provedený styl střídavého běhu v náročných pasážích tratí v boji o vítězství na ZOH, MS či ve SP, než neskonale robotický pohyb zejména dálkových běžců při jejich startech, kde naleznete jen a jen „monozautomati­zovanou soupaž“. Nechci se dožít doby TEMNA, kdy se královská disciplína vyjme z programů běžeckých soutěží, zůstane pouze bruslení a soupaž, tak si, prosím, sami naroubujte názor při mé troše postřehů, i když vím, že pokud bychom rozvedli debatu na toto téma, čekala by nás zanícená diskuze v čase bez hranic.

Z historického pohledu se klasika vyklubala z prosté chůze na dřevěných lyžích, kdy později tento pohyb převedli chasníci v běh a položili tím základ novému sportu (nedovedu si představit, jak hrabě Harrach pádí do polesí podél Mumlavy bruslařskou technikou…).



Z pohledu trenéra, závodníka či hobby sportovce pro zvládnutí lyžování je vždy základní pilířem KLASIKA a tudíž zvládnutý pohyb v jednooporovém postavení. Touto technikou se nejen učíme lyžařskému kumštu, nýbrž i navazujeme v dalším zdokonalování a buďme upřímní, je to pohyb přirozený, proveditelný i v těžkých terénech, ba co jediný možný v neupravovaných pasážích. Je zdraví obrovsky prospěšný, komplexní pro rozvoj funkčních parametrů, zapojování svalových partií i skutečného technického umu, pojem léty zažitý „cit pro sníh“ je úžasně vypovídající.

Má neodiskutovatelný element, a tím je zvláště na delších tratích požadavek na schopnost reagovat na měnící se sněhové podmínky, resp. při úbytku sil umění zachovat „odraz“. Tím závody do posledních okamžiků nabírají na dramatičnosti i s přispěním faktu, že nesprávně zvolená máza v závěru nemusí jet i z kopce. Žádné vystoupení aqabel vám nedokáže nahradit jedinečný pohled na „souběh“ několika sportovců, jenž si s klasikou tykají, tomu říkám požitek. Na frontu uklánějících se soupažáků – a to především v náročných stoupáních, kde se zalamují jak vrbové proutí – tomu mám fandit???

Fandím sportu zaníceně a vážím si všech jeho kladů, s neduhy je potřeba se sportovně poprat. I proto optimisticky hledím na budoucno klasiky, neb jejím odstraněním by běh na lyžích ztratil jednu z nejcennějších hodnot.


Květoslav Žalčík

V mladí vrcholový běžec na lyžích. Poté působil několik let na pozici sportovního manažera a trenéra Svazu lyžařů ČR. V současnosti je trenérem Sportovního gymnázia FENIX SKI TEAM Jeseník


Článek rubriky Vox populi vyšel 25. října 2018 v NORDIC magazínu č. 47