Je distanční soupaž pro každého?

Stejné otázky padaly i v pionýrských dobách bruslení. Samozřejmě začátečník, který začíná na běžkách nácvikem chůze skluzem napoprvé daleko nedobruslí. Úměrně svým schopnostem a fyzické kondici však může zvládnout techniku bruslení poměrně brzy. Pak již nastupují převážně jen hodiny drilu zlepšující ekonomii pohybu a koordinaci (tj. dynamickou rovnováhu, pocit sněhu atd.). V průběhu vývoje oslovilo bruslení svou jednoduchostí provádění, nekomplikovaností v mazání i stále se zlepšujícím sportovním náčiním masy rekreačních lyžařů i sportovců, pro něž je lyžování doplňkovým sportem. Současná generace dětí, která bruslí od malička, předvádí již v žákovských kategoriích techniku, která by zahanbila nejlepší borce éry Gunde Swana. Dá se tedy předpokládat, že soupaž, ať jako samostatná závodní technika, nebo jen součást techniky klasické, může jít cestou podobného vývoje. Máme se na co těšit.




Všeobecné zásady nárůstu síly u mládeže prostřednictvím posilování se zátěží vycházející z úrovně individuálních schopností a dovedností

Nízké Schopnosti silového tréninku se zátěží Vysoké
Série: 1–2 Série: 2–4 Série: Mnohočetné
Opakování: Rozmanité Opakování: 6–12 Opakování: ≤ 6
Intenzita: ≤ 60 % maxima Intenzita: ≤ 80 % maxima Intenzita: ≥ 85 % maxima
Cviky: Základní Cviky: Středně pokročilé Cviky: Pokročilé
Frekvence: 2x týdně Frekvence: 2–3x týdně Frekvence: 2–4x týdně



Kdy tedy začít s tréninkem distanční soupaže?

Odpověď není jednoznačná. Vycházejme z předpokladu, že se technika klasického střídavého běhu nestane jednou jen hrdinou filmů pro pamětníky, ale bude spolu s ostatními technikami součástí soutěží v běhu na lyžích napříč všemi kategoriemi. V tomto případě by žádná z technik neměla chybět v běžeckém slabikáři lyžaře-začátečníka. Děti rády napodobují, pokusy o distanční soupaž se začínají objevovat již v závodech žactva, a to v celém lyžařském světě. Trenéři by v tomto směru měli zbystřit pozornost. Vývoj lyžařského potěru musí být všestranný. Vynechá-li se jediná dovednost, nebo se naopak některá z nich upřednostní, výkonnost může být u budoucího potenciálního vrcholového sportovce navždy limitována, borec bude vždy bojovat s nějakou slabinou. Stejně jako plavci trénují po celou kariéru všechny techniky, tak ani biatlonisté si nedovolí pouze bruslit, klasický stříďáček je nedílnou součástí jejich tréninku.

Mluvíme-li pak konkrétně o distanční soupaži, tedy schopnosti podat výkon touto technikou i na jiných úsecích závodní trati než rovinách či mírných sjezdech po delší dobu než v řádu jednotek minut, pak je nutné si uvědomit, že se již jedná o speciální dovednost. Teorií dobře vyzbrojení mládežničtí koučové tedy vědí, že specializovaný trénink je u mládeže vývojová etapa, která podléhá určitým zákonitostem a nesmí se uspěchat. Předčasná (nejen) specializace na soupaž může nadělat více škody než užitku.

Nejdříve síla, pak soupaž!

Jestli je daný sportsman na soupaž správně připraven, prozradí případné slabiny jako zahájení odpichu z nízko postavených paží, extrémně pokrčené lokty po celou dobu odpichu („věšení“ se do hůlek), opakovaně předčasně ukončený odpich ještě před boky, hole škrtající o sníh při návratu po odpichu. Dále příliš široké vedení paží, prohýbání v bedrech, „přisedávání“ s omezenou prací paží, hmotnost po celou dobu odpichu převážně na patách, nebo třeba i vzájemný dotek kolen při jejich pokračování. Charakteristické je, především u dětí, zařazování soupaže uprostřed nebo ještě před koncem stoupání z důvodu „odpočinku“.

Začínat se specifickým nácvikem distanční soupaže bychom tedy neměli dříve, než bude tělo lyžaře na tuto zátěž dobře připraveno. Což nakonec neplatí pouze pro mládež. Z předchozího vyplývá, že nároky na sílu a současně vytrvalost v případě distanční soupaže jsou výrazné až extrémní. Nabízí se tedy otázka, kdy je ten správný okamžik, anebo zda vůbec, přidat do tréninkového programu mladého lyžaře speciální přípravu na nácvik soupaže. Z rozfázovaných obrázků soupaže je patrné, že taková kompletní soupaž je v podstatě gymnastickým výkonem. Gymnastický výkon spočívá v koordinaci paží, trupu a nohou, nastavení těžiště těla, načasování jednotlivých pohybových fází a jejich správném navazování, to vše nacvičeno na vratkých lyžích v dopředném pohybu v proměnlivých podmínkách daných skluzností sněhu, jeho konzistencí, ovlivněno povětrnostními podmínkami, momentální úrovní únavy atd.

Půjdeme-li do hloubky, problematika správného načasování specifického tréninku soupaže je mnohem širší. Jde tu v podstatě o doposud silně zanedbávanou oblast rozvoje síly u mládeže, a to nejen v běžeckém lyžování. Proč tedy nezačít právě u gymnastiky, která, především dětem do 10 let, dá vynikající koordinační i silové základy. Současně s gymnastickým cvičením by měl už trénink dětí kolem tohoto věku obsahovat prvky silové přípravy. Existují určité mýty o posilování mládeže jako – neposilovat se zátěží, dokud nejsou zpevněny kosti a šlachy, určitě ne před 12. rokem; hrozí zpomalení nebo zastavení růstu, děvčata získají nadměrnou svalovou hmotu, hrozí zranění nebo úrazy apod. Existují ale výzkumy z posledních let (Velká Británie, USA) dokazující pravý opak. Posilování s postupně narůstající zátěží (viz tab. 1) podložené správnou technikou a spojené s vytrvalostním tréninkem vytvoří mnohem silnější základy pro pozdější silový rozvoj, rozvoj koordinace, zvýšení výkonnosti, pevnější stavbu kostí, s předstihem se nastartuje srdečně-cévní rozvoj, v neposlední řadě usnadní kontrolu hmotnosti (důležité především u dospívajících děvčat). Sáhněme si do svědomí. Ukazuje se, že největší překážkou vhodného rozvoje síly dětí je především neznalost a nevzdělanost nás trenérů, učitelů TV i rodičů.


Co možná (ne)víte o nových trendech soupaže

  • Jestliže některá z běžeckých technik prošla nejrevolučnějším vývojem za posledních 10 let, pak je to právě soupaž. Od zapichování holí v předklonu, téměř nulového pokrčení kolen, nebo extrémního vypouštění holí za tělem z ještě hlubšího předklonu nastal posun přesně opačným směrem. Vše podstatné se během jednoho pohybového cyklu děje před trupem, s velkou intenzitou a vysokou frekvencí opakování.
  • Jedním z klíčových důvodů úspěšného nástupu čisté soupaže v závodech jsou stále lehčí a pevnější hole stejně jako stálé zlepšování vlastností lyží.
  • Nízká hmotnost a efektní distribuce hmoty v konstrukci holí ovlivňuje mimo jiné i rychlejší návrat hole do výchozího postavení, a tím i vyšší frekvence opakování odpichů („švihání“).
  • Lehké hole umožňují opakované vyšší nastavení paží před zapíchnutím (nebolí tolik ramena). Hole dopadají na sníh již s velkou rychlostí, počáteční akcelerace odpichu je vysoká.
  • Ti nejlepší, především pak ve sprintu, hole dokonce před zapíchnutím mírně předhazují (dříve bráno jako technická chyba). Tento přípravný „švih“ holí opět navýší rychlost zapíchnutí.
  • Z těchto a dalších důvodů široká světová špička stále používá i na vytrvalostní soupaž hole klasické délky, nikoliv hole na bruslení (stanovený limit dle FIS 83 % výšky lyžaře je úsměvný, většina závodníků Světového poháru má hole dokonce i kratší).
  • Fyzikální měření skutečně prokazují výrazně větší efektivitu odpichu z delších holí. Realita je ale taková, že kdo to zkusil, ztrácel na soupeře při každém zrychlení či stoupání. Nestíhal frekvenčně.
  • Při správně technicky provedené soupaži se kromě svalů paží, ramen a zad významně zapojují především svaly břicha, dále pak kyčlí, stehen, a dokonce i holení a lýtek, soupaží tedy celé tělo. Silové výkony současných soupažových specialistů tak přinášejí zcela nový přístup k běžeckému-lyžařskému tréninku.
  • V závodě, kde ti nejlepší absolvují celou trať pouze na naparfínovaných lyžích, není soupaž jedinou používanou technikou, někdy se hodí i starý dobrý stromeček. Je to prostě rychlejší.
  • Přizpůsobují se i výrobci lyží. Používají se přednostně klasické lyže, jsou delší, lépe vedou i mimo stopu, nabízejí lepší skluz (samozřejmě se jich nikdy nedotkne stoupací vosk a smirkový papír). Několik firem dokonce přichází s novinkou v podobě klasických lyží pouze na soupaž, u kterých kombinují nejlepší konstrukční přednosti bruslařských a klasických lyží.
  • Zajímavé je téma vhodnosti lyžáků. Borci volí buď mezi bruslařskými, měkčími skiatlonovými, nebo čistě klasickými lyžáky. Vzhledem ke komplexní práci kotníku (stoupání na špičky, polodřepy ve stoupáních, běhy do stromečků), se jeví vhodné spíše ty klasické. Ani Alpina v tomto směru nespí a nabízí nově lyžáky specificky konstruované pro lyžařské maratony klasickou technikou, a to se zvýšenou oporou paty a kotníku.
  • Měření prokázala, že lepší „soupažisté“ mají také lepší výsledky v jednodobém bruslení (tzv. jedna-jedna), které je jednou z nejefektnějších bruslařských technik!
  • Soupaž, tedy technika jízdy po dvou lyžích s minimálním nárokem na dynamickou rovnováhu, se dá osvojit ve výrazně kratším časovém období než standardní klasická technika.
  • Funkční nároky (průměrná či okamžitá spotřeba kyslíku, výdej energie, tvorba laktátu v krvi atd.) jsou u trénovaných borců při vytrvalostní soupaži nižší než v bruslení, natož v klasice. Proto zvládají i extrémní vzdálenosti (např. závody na 220 km, nebo 24 hodin). Zatím chybí detailní výzkumy dokazující, proč tomu tak je, nicméně to poukazuje na velké rezervy ve zlepšování silové vytrvalosti horní poloviny těla.


Petr Jakl

Věk: Master 50+

Narozen: v Trutnově, nyní žije v Ontariu v Kanadě

Vzdělání: FTVS UK v Praze a Georgian College Barrie v Kanadě

Trenérská a učitelská praxe: Působil jako závodník i trenér v Trutnově, vedl zrakově postižené paralympioniky, působil jako trenér v USA, Kanadě a Austrálii, učil na základní i střední škole (v ČR), na vyšší odborné škole i universitě (v Kanadě a USA). Spoluzakladatel NORDIC magazínu.

Nejlepší výsledky: závodník atletické extraligy (top 10 ve steeplechase), veteránský mistr Kanady v běhu na lyžích, 7. místo na MS veteránů v běhu na lyžích, trénoval 4. lyžařku na MS zdravotně postižených, 5. lyžařku na Paralympijských hrách 2002 a nejryzejšího amatéra-lyžaře na ZOH v Soči 2014.




Tento časopis vyšel v časopise NORDIC 41.