Jilemnická 50 nemá sice tak dlouhou historii jako další dálkové běhy v
ČR, přesto, aspoň z mého pohledu a ohlasu mých známých, většinu z nich
výrazně převyšuje, a to ve všech ohledech. Lví podíl na tom má tým
pořadatelů ze ČKS SKI Jilemnice, kteří mají k lyžování srdeční vztah
a přesně vědí, co je potřeba pro závodníky udělat. Vždy jsou perfektně
připravené tratě, bez úzkých „hrdel“ kousek po startu, s vhodně
umístěnými a s ohledem na závodníky zásobenými, občerstvovacími
stanicemi. Kde jinde dostanete ionťák v lahvích, které lze chytit do ruky a
hlavně kvalitní energy gely, ideální to zdroj energie pro tento druh
závodu?
Samozřejmostí je výborně připravené zázemí v prostoru startu a cíle (a
to i přes to, že se kvůli nedostatku sněhu startovalo a dojíždělo v
poněkud stísněném prostoru tratí na Benecku) a bezkonkurenční
občerstvení v cíli.
V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout, že tento perfektní servis získá
závodník za startovné o 1/3 levnější (někde až o ½ polovinu) oproti
„významnějším“ podnikům, které se honosí přízviskem
„blablalopet“ a kde jsou služby poskytované s hlavním ohledem na zisk
pořadatele a ne na závodníky.
Samotný závod, kvůli špatným sněhovým podmínkám přeložený z
Jilemnice na Benecko, tvořila sobotní pětadvacítka volnou technikou (1 kolo
= 1 x průjezd velbloudí cestou) a nedělní hlavní závod na 50 nebo 25 km
klasicky (dlouhá varianta – 2 kola = 2 x průjezd velbloudí cestou).
Sobota - 25 km volnou technikou
Na startu jasno a zima. Sníh je přemrzlý, moc to nejede a studený vzduch štípe. Startovní koridor není nejširší, ale vzhledem k tomu že první kilometry jsou po rovině a z kopce, pole závodníků se natáhlo a k žádnému ucpání trati nedošlo. Trať, jak už bylo popsáno výše, je skvěle připravena. V nižších pasážích je o něco tepleji a lyže jedou líp, nahoře je tomu naopak. Občas mám pocit, že spíš dělají zvuky, než že jedou dopředu. Volím klidnější tempo, přeci jenom mně čeká ještě nedělní 50-ka. Proto se můžu tak trochu kochat „panoramatama“ okolních hřebenů.
Neděle - 50 km klasicky
Je tepleji než v sobotu, chvílemi to vypadá, že začne sněžit. Propuká
obvyklá předstartovní hysterie co namazat. Úplně snadné to není, rozdíl
mezi nejnižším a nejvyšším místem trati je přesně 300 výškových
metrů. Jde namazat tak, aby lyže stoupaly všude, ale pak hrozí, že ve
vyšších pasážích poběžím i z kopce. Volím taktiku dole trochu
prosmekat, ale hlavně ať to jede dopředu. A přesně tak to i je. Jen na
kochání není čas, veškeré soustředění směřuji k tomu trefit odraz.
Čím jsem výš, tím to jde líp. A to celé dvakrát! Sníh je naštěstí
rychlý a tak to docela ubíhá. Závěrečný kopec z Rovinek na Benecko
stoupám lehce v křečích, ale cíl je na dohled a už se tam nějak dostanu.
Po projetí cílové brány jsem si uvědomil, že ač to chvílemi dost bolelo,
moc mně to bavilo. No a celý závodní víkend, jako třesnička na dortu,
korunovalo fantastické pozávodní občerstvení v Eurestu jilemnické
základní školy.
Ač není jízda na velbloudu kratochvíle, kterou bych vyhledával denně, vím
jistě, že napřesrok na Jilemnickou 50 vyrazím určitě znova, ať už bude
přímo v Jilemnici nebo znovu na Benecku.
Zároveň přeji pořadatelskému týmu, ať vydrží. Důkazem toho, že
Jilemnickou 50 dělají dobře, je i letošní rekordní počet 729 závodníků
na startu.
Konečné výsledky: http://www.skijilemnice.cz/…-50-vysledky