Jilemnická 50 nemá sice tak dlouhou historii jako další dálkové běhy v ČR, přesto, aspoň z mého pohledu a ohlasu mých známých, většinu z nich výrazně převyšuje, a to ve všech ohledech. Lví podíl na tom má tým pořadatelů ze ČKS SKI Jilemnice, kteří mají k lyžování srdeční vztah a přesně vědí, co je potřeba pro závodníky udělat. Vždy jsou perfektně připravené tratě, bez úzkých „hrdel“ kousek po startu, s vhodně umístěnými a s ohledem na závodníky zásobenými, občerstvovacími stanicemi. Kde jinde dostanete ionťák v lahvích, které lze chytit do ruky a hlavně kvalitní energy gely, ideální to zdroj energie pro tento druh závodu?
Samozřejmostí je výborně připravené zázemí v prostoru startu a cíle (a to i přes to, že se kvůli nedostatku sněhu startovalo a dojíždělo v poněkud stísněném prostoru tratí na Benecku) a bezkonkurenční občerstvení v cíli.
V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout, že tento perfektní servis získá závodník za startovné o 1/3 levnější (někde až o ½ polovinu) oproti „významnějším“ podnikům, které se honosí přízviskem „blablalopet“ a kde jsou služby poskytované s hlavním ohledem na zisk pořadatele a ne na závodníky.

Samotný závod, kvůli špatným sněhovým podmínkám přeložený z Jilemnice na Benecko, tvořila sobotní pětadvacítka volnou technikou (1 kolo = 1 x průjezd velbloudí cestou) a nedělní hlavní závod na 50 nebo 25 km klasicky (dlouhá varianta – 2 kola = 2 x průjezd velbloudí cestou).

Sobota - 25 km volnou technikou

Na startu jasno a zima. Sníh je přemrzlý, moc to nejede a studený vzduch štípe. Startovní koridor není nejširší, ale vzhledem k tomu že první kilometry jsou po rovině a z kopce, pole závodníků se natáhlo a k žádnému ucpání trati nedošlo. Trať, jak už bylo popsáno výše, je skvěle připravena. V nižších pasážích je o něco tepleji a lyže jedou líp, nahoře je tomu naopak. Občas mám pocit, že spíš dělají zvuky, než že jedou dopředu. Volím klidnější tempo, přeci jenom mně čeká ještě nedělní 50-ka. Proto se můžu tak trochu kochat „panoramatama“ okolních hřebenů.

Neděle - 50 km klasicky

Je tepleji než v sobotu, chvílemi to vypadá, že začne sněžit. Propuká obvyklá předstartovní hysterie co namazat. Úplně snadné to není, rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším místem trati je přesně 300 výškových metrů. Jde namazat tak, aby lyže stoupaly všude, ale pak hrozí, že ve vyšších pasážích poběžím i z kopce. Volím taktiku dole trochu prosmekat, ale hlavně ať to jede dopředu. A přesně tak to i je. Jen na kochání není čas, veškeré soustředění směřuji k tomu trefit odraz. Čím jsem výš, tím to jde líp. A to celé dvakrát! Sníh je naštěstí rychlý a tak to docela ubíhá. Závěrečný kopec z Rovinek na Benecko stoupám lehce v křečích, ale cíl je na dohled a už se tam nějak dostanu. Po projetí cílové brány jsem si uvědomil, že ač to chvílemi dost bolelo, moc mně to bavilo. No a celý závodní víkend, jako třesnička na dortu, korunovalo fantastické pozávodní občerstvení v Eurestu jilemnické základní školy.

Ač není jízda na velbloudu kratochvíle, kterou bych vyhledával denně, vím jistě, že napřesrok na Jilemnickou 50 vyrazím určitě znova, ať už bude přímo v Jilemnici nebo znovu na Benecku.

Zároveň přeji pořadatelskému týmu, ať vydrží. Důkazem toho, že Jilemnickou 50 dělají dobře, je i letošní rekordní počet 729 závodníků na startu.

Konečné výsledky: http://www.skijilemnice.cz/…-50-vysledky