Při sledování detailních záběrů skokanů na lyžích jsem si uvědomil, že způsob odrazu, který v současné době všichni používají, není dokonalý. Není tajemstvím, že všemi detaily techniky skokanů se zabývají celé tým odborníků, přesto si dovolím upozornit na jednu maličkost, kterou možná podceňují a která by mohla odraz skokana vylepšit.

Každý, kdo se zabývá biomechanikou, určitě ví, jak důležité jsou při každém odrazu i ruce. Součet hmotností obou paží hraje při odrazu velikou roli. Přece i atlet při skoku do výšky „pracuje“ rukama. Na demodesce se dá přesně zjistit, jak silný odraz vyvine sportovec při připažených pažích, a o kolik kilopondů je odraz mohutnější při současné „práci“ rukou. Odraz nohama směrem nahoru lze podpořit švihnutím paží ze zapažení do předpažení, ale také švihnutím z předpažení do zapažení. A právě to skokanům na lyžích chybí. Skokan na nájezdu v podřepu je předkloněný a ruce má v zapažení. V okamžiku odrazu však „pracuje“ pouze nohama, ruce zůstávají v zapažení, což je sice v souladu s aerodynamikou při letu, ale podpoření odrazu švihovou prací rukou zde chybí. Je docela možné, že trenéři skoku se tímto problémem už zabývali, protože u nejlepších skokanů na lyžích je určitý pohyb zapažených rukou směrem vzhůru patrný. Naskýtá se otázka, proč by skokan nemohl mít na nájezdu ruce v předpažení a v okamžiku odrazu by švihnutím do zapažení měl odraz mohutnější. Možná by stačilo pro menší odpor vzduchu na nájezdu mít ruce svisle skryté za nohama a švihnout jimi při odrazu do zapažení, což je při letu určitě nutné.

Technika každého sportu se nezadržitelně vyvíjí a zdokonaluje. Proč by měl skok na lyžích stát stranou?