Máte za sebou čtveřici tradičních a hodně známých závodů. Jak jste si tyhle velikány užili a jak jste spokojený s výkony a výsledky týmu v nich?
Ty závody jsou legendární, takže jsme si je užili řádně. Jizerská 50 je hlavní domácí událost roku, kde tradičně máme ty největší ambice, a to jak v elitní kategorii, tak mezi hobíky. Tam kolikrát probíhají mnohem větší souboje než na špici startovního pole. Vasův běh je pak opravdovým závodem roku, na který se všichni těší a celé léto chystají. My si kvůli počasí užili spíše týden předem, samotný závod byl letos takový divný… Engadin do seriálu dálkových běhů podle mě svojí krátkou vzdáleností nepatří, Birken je naopak za odměnu. Je sice strašně těžký a trpí při něm každý, ale to lyžování v okolí Sjusjoenu je naše každoroční dovolená.
Na Jizerské 50 se představily desítky vašich závodníků. Jak hodnotíte letošní ročník největšího českého závodu v běhu na lyžích z pohledu Silvini Madshus Teamu?
S výsledky jsme byli hodně spokojení, akorát náš nejlepší závodník Jirka Pliska bohužel nemohl nastoupit kvůli nemoci. Jinak to mohlo být ještě lepší. Během závodního víkendu se na tratích představilo celkem 72 našich členů, což je velká paráda. Zároveň je to závod, kde máme každých 5 kilometrů svoji vlastní občerstvovačku, kde dáváme našim závodníkům gely a iontový nápoj Enervit, takže máme velkou podporu.
Následoval Vasův běh, který se letos jel ve velmi náročných podmínkách. Jak se vám s nimi podařilo popasovat na trati i v servise a jaké výkony vám udělaly největší radost?
Vasaloppet byl letos opravdu hodně těžký. Dlouhý, pomalý a jen o jedné stopě, což dost ovlivnilo celkové výsledky. Servis jsme museli udělat z hlavy, protože se podmínky po týdnu změnily až 2 hodiny před závodem, a to už jsme byli na cestě na start. Vycházeli jsme z našich zkušeností a musím přiznat, že nám to úplně dobře nevyšlo. Lyže jsme určitě mohli mít lepší. Každopádně Šárka Vyštejnová Zelenková zajela výsledek z říše snů (15. místo), před kterým nezbývá než se uklonit. Škoda, že to byl letos její jediný závod... Kluky jsme pak měli čtyři v první stovce, což se ještě nikdy žádnému našemu týmu nepodařilo.
Poprvé byl do seriálu Visma Ski Classics zařazený závod volnou technikou, Engadin Skimarathon. Co na tento krok říkáte? Na startu jste měli jen jednu zástupkyni…
Má to několik rovin. Obecně nejsem proti tomu dát tam bruslařský závod, ale to jich měli přidat víc. Takhle kvůli jednomu závodu potřebují závodníci dvakrát tolik materiálu na sezonu, což stojí hrozně peněz. Pak tu byl hodně nešťastný termín závodu – zařadit ho mezi Vasák a Birken se fakt nepovedlo. Nejdřív se závodí měsíc a půl v Evropě, kde jsou všechny servisní kamiony, pak se to celé stěhuje na sever, a najednou se to muselo během týdne zase dostat včetně závodníků zpět do Evropy a zase honem rychle zpátky na sever. Kdo chce dobře zajet oba závody na severu, nemá šanci jet ještě Engadin. Tomu také odpovídalo, že se z tradičního startovního pole Visma Ski Classics ocitlo na startu jen zhruba 20 procent závodníků. V jiný termín by byla účast jistě větší. Dalším nesmyslem podle mě je, že ten závod trvá hodinu a půl, což nemá s dálkovými běhy nic společného, to je v podstatě sprint. Ale peníze jsou holt peníze a Švýcaři jich mají hodně…
Posledním závodem náročné série byl norský Birkebeinerrennet, kde už jste opět byli v početnější sestavě. Jak vás potěšily výkony závodníků?
Okolí Sjusjoenu je ráj a my tak mohli být týden a půl na nejkrásnějším lyžování na světě. Takže i když jsme čekali trochu lepší výsledky, byli jsme obecně spokojení s celým průběhem našeho sportovního pobytu v Norsku a dobrou partou, která tam byla.
Birken i Vasův běh jsou hodně náročné na občerstvování během závodu. Jak jste to na trati zvládali?
Na Vasáku máme celkem tři auta, která se střídají podél trati po zhruba pěti kilometrech, v druhé půlce závodu pak přibližně po třech. Náročné to je opravdu hodně, člověk jede autem ve vánici a koloně, do toho sleduje na mobilu, kde zrovna závodníci jsou a hledá volná místa na zastavení, aby mohl rychle předat závodníkům vepředu pití a zase rychle skočit do auta. Na Birkenu je to jiné, tam si dáme na záda batůžky a jedeme dva po trati a čekáme na různých místech, až nás závodníci potkají. Na 10 sekund je jednou za celý závod vidíme a je po všem. Třetí posádka stihne dát občerstvení jednou po startu a jednou těsně před cílem.
Před vámi jsou poslední dva starty seriálu. S jakým složením a cílem do nich půjdete a co si od finále letošní Visma Ski Classics slibujete?
Na sever se nás vrací už jen sedm, z toho pět závodníků a dva z realizačního týmu. Hlavním želízkem bude Jirka Pliska a Michal Sedláček, v ženách Kája Grohová. Spokojeni budeme, pokud Kája alespoň v jednom ze závodů bude atakovat první desítku a Jirka Pliska první třicítku. U Michala Sedláčka čekáme jeden výsledek do padesátého místa. Samozřejmě ale uvidíme, jak se nám podaří udělat servis lyží a jaká bude aktuální forma. Zvláště první ze závodů je pro nás velkou neznámou.
