Začnu rokem 1953, kdy u nás o biatlonu prakticky nikdo nic nevěděl, protože teprve v tomto roce se biatlon stal součástí Mezinárodní federace moderního pětiboje. Jako pozitivum tehdejšího politického systému musím vyzdvihnout péči státu o sportující mládež. V zimních sportech to byly plně hrazené Sportovní hry mládeže ve zkratce SHM, v běžeckém lyžování to byly místní, okresní, krajské a celostátní přebory, které jsem v letech 1952 – 56 také absolvoval. Jako zimní branný sport organizoval SVAZARM ( Svaz pro spolupráci s armádou ) Sokolovský závod branné zdatnosti ( SZBZ ). Ten se vyvíjel v tom smyslu, že v začátcích to byl závod tříčlenných hlídek, jehož součástí kromě střelby z malorážky byl hod granátem na cíl a přeprava raněného. Později se změnil na závod jednotlivců bez přepravy raněného.

Vyvrcholením pro mě bylo celostátní finále SZBZ v roce 1953 v Nízkých Tatrách, kde jsem získal stříbrnou medaili v kategorii staršího dorostu. Na „bedně“ tenkrát se mnou stál na 3.stupínku Jozef Vengloš, pozdější trenér a expert ve fotbalu. V letech 1956-58 jsem byl členem Dukly Liberec, bylo to nově utvořené armádní sportovní středisko po zrušení Ústředního domu armády (ÚDA ). Mými „kamarády ve zbrani“ byli běžci Jan Fencl, Josef Kuželka, Jaroslav Thomas, Stano Baluch, František Pešl, František Stibůrek, Zdeněk Hrbek, Jaroslav Potměšil, Jaroslav Balatka, Jožo Klamár a Josef Krupka, sdruženáři Miroslav Martiňák, Karel Farský, Jarda Mazánek a Bohuslav Maleňák, sjezdaři Tono Šoltys, Zdeněk Špringl, Rosťa Obal, Jano Mravec, Fero Drápal, Šaňo Telgarský, Bolvanský a skokan Václav Vašut. Podpisy členů Dukly z roku 1958 mám ve svém starém tréninkovém deníku.

Dukla Liberec se samozřejmě zúčastňovala Přeborů československé armády, takže součástí tréninku byla i střelecká příprava, protože v rámci těchto přeborů se konaly i závody vojenských hlídek, neboť v Evropě už měly vojenské závody určitou popularitu. Ve světě se už konaly závody ve velkorážném biatlonu, ale u nás byl běh na lyžích se střelbou z vojenských pušek zatím jen doménou armády. V Dukle jsem absolvoval přípravu na mezinárodní závody vojenských hlídek, které se konaly v únoru 1957 ve švýcarském Andermattu. Měl jsem sice nejlepší výsledky ve střelbě, avšak v nominaci se objevili přizvaní záložáci, takže trenér Weber postavil hlídku ve složení Weber, Mečíř, Podolinský, Stebel, ale Ministerstvo obrany nakonec schválilo sestavu Weber, Jeřábek, Podolinský, Stebel a náhradníka Balucha. Mně postavil trenér 16.února 1958 ve Špindlerově Mlýně při přeboru čs. armády do hlídky Dukly v sestavě Weber, Fencl, Balatka, Žák , která tenkrát zvítězila.

Po skončení vojenské prezenční služby v Dukle jsem byl od roku 1958 členem TJ ČZ Strakonice, odkud vyšel i pozdější reprezentant a funkcionář biatlonu Pavel Levora. Až do roku 1960, kdy se biatlonu v ČSSR ujal SVAZARM, se běhu na lyžích se střelbou z velkorážné pušky zúčastňovali pouze vojáci z Dukly a členové Rudé hvězdy. Jejich účast na mezinárodních závodech je zdokumentována v knize BIATLON od Josefa Trojana. Teprve 8.ledna 1961 se konal v ČSSR první oficiální závod v biatlonu a to v Jizerských horách. Byla to snaha SVAZARMU vybrat reprezentační družstvo pro Mistrovství světa ve Švédsku.


Tomuto závodu předcházelo soustředění, jehož průběh i vlastní závod mám zdokumentován dosti podrobně v tréninkovém deníku, takže se mohu přidržet autentických záznamů:

5.1.1961 ubytování v Chatě kanceláře prezidenta republiky. Střelba na Šámalově louce, zásahy 4, 3, 2, intervalový trénink na okruhu 1200m.

6.1. dopoledne 15 km, nastřelování dioptrů, odpoledne 10 km, střelba 4, 4, 4.

7.1. Šámalova louka – nastřelování 3, 4, 5, běh 15 km

8.1. závod, start.číslo 23, střelba bez dioptru, 8 zásahů, 40 minut čekání na střelnici, neregulérní závod, anulován.

9.1. běh 20 km, nástřel, zásahy 4, 3, 5, úprava spouště.

10.1. běh 15 km se střelbou 100m – 1 dílek, 150m + 5 cvaků, 200m + 5 cvaků,200m + 5 cvaků

11.1. závod 4 x 3 km se střelbou, 1.místo, 15 zásahů, odpoledne fotografování na pas

12.1. mezinárodní biatlon v Altenbergu. Družstvo Krupka, Bukovský, Pešl, Žák obsadilo 3.místo za Finskem a NDR. S tím nebyl generál Hečko spokojen a na MS nikdo nejel.


Další období bylo v naší republice poznamenáno tím, že nebylo žádoucí, aby se používání velkorážných zbraní mezi lidmi rozšířilo. Mezinárodních závodů ve velkorážném biatlonu se nadále zúčastňovaly pouze branné složky a náhradou malorážného biatlonu byl SZBZ pod hlavičkou SVAZARMU. Určitou dobu se ještě prolínaly závody velkorážné s malorážnými, ale oficiálně se poslední MS ve velkorážném biatlonu konalo v roce 1977 v Norsku a první MS se střelbou z malorážek bylo v roce 1978 v Rakousku.