Právě sochařina je jeho hlavní obživou, čímž dokazuje, že se jedná o výborného umělce. Své umělecké vlohy a přístup však přenáší i do sportu a svým volnomyšlenkářským trenérským přístupem má velký vliv i na své sportovce a rozvoj snowboardkrosu u nás. Před třemi lety vzpomínal nejen na své sportovní a umělecké začátky pro www.novinky.cz.


Snowboard ho učaroval

Jakub začal jezdit na snowboardu ve čtrnácti letech, nejprve závodil ve freestylu, později ve snowboardkrosu, který mu přišel férovější. V této diciplíně totiž rozhoduje čas a ne subjektivní názor rozhodčích hodnotících skoky, podobně třeba jako v gymnastice nebo krasobruslení. Často vyhrává silnější národ, než silnější jezdec. Během své závodní kariéry ho neustále pronásledovala nějaká zranění, zlomené měl kdeco, dokonce kvůli jednom pádu přišel o ledvinu. „Je to kontaktní sport, stává se to často,“ dodává Jakub smířeně. Proto později, už jako trenér, spolupracoval s profesorem Pavlem Kolářem a jeho fyzioterapeuty na promyšlenějším a bezpečnějším pohybu ve své disciplíně: „Za nás nic takového nebylo, ani jsme neposilovali,“ dodává. Díky příchodu trenéra Marka Jelínka, bývalého gymnasty a kaskadéra, právě na bezpečnosti zapracovali. „Smál se nám, jak se špatně hýbeme, a rozebíral s námi pohyby. Napřed jsme si ho platili sami, pak aspoň částečně svaz,“ vzpomíná.

(Popis: Jakub Flejšar je jedním z trenérů Evy Samkové)


Jakub byl vždy zapálený do více druhů aktivit, nejen sportovních, a bavilo ho plno dalších věcí. Proto se v počátcích jeho trenérské kariéry dohodli, že se bude starat o mladé svěřence, kteří nejsou časově tak nároční jako dospělí reprezentanti. Tehdy k němu přišla mladičká Eva Samková. Jakub přiznává, že není klasickým trenérem, který své sportovce honí a křičí na ně. Zřejmě se i v tomto přístupu projevuje jeho umělecká stránka. „Jsem hodně benevolentní a nechávám ty, s nimiž pracuji, aby se sami rozhodovali, do jaké míry moje rady přijmou. Tahle svoboda podle mě ke snowboardingu patří. Neuznávám dril, ale kreativitu“, tvrdí. Jak přišla Eva Samková ke svému typickému knírku? Tvůrcem byl její kreativní trenér. „Na olympiádě mě pak napadlo namalovat ho v barvách trikolory. Byl jsem ale tehdy nervózní a nakreslil jsem jí ho křivě,“ vzpomíná.

Již od ZOH v Soči se snaží trenéřinu odsunout na druhou kolej. Je to právě sochařina, který ho živí a chce se také věnovat své rodině. Stále však Evu Samkovou doprovází a díky jejím úspěchům přitahují stále více dětí k tomuto sportu. Právě po minulé olympiádě byl velmi spokojený a konstatoval: „Už se nás na závodech nesešlo třicet jako v předchozích letech, ale kolem stovky. Včetně dětí. Určitě v tom sehrálo významnou roli to, že Eva vyhrála olympiádu. Hodně lidí přijelo, aby si s ní zajezdili.“ Jako trenér je úspěšný, ale často nad trenérskou praxí pochybuje: „Nejsem vystudovaný trenér, ale sochař. Trénování mi možná jde, ale ve snowboardingu jsou jasně formulovatelné věci, kterých se musíte držet, má-li se dostavit výsledek. V umění to tak není, tam si sám pro sebe musím hledat cesty a důvody, proč věci dělám. A právě to hledání mne baví.“

Jako trenér často staví snowboardkrosové tratě. Snaží se, aby byly jednoduché a nikomu se na nich nic nestalo. Nejvíce spokojený je se svou tratí na Dolní Moravě v Jeseníkách. I v tomto případě využívá svého uměleckého talentu, protože jeho specializací na VŠ byl tzv. land-art, který se zaměřuje na tvorbu uměleckých děl v nedotčené přírodě.


Umění má v krvi

„Od dětství jsem se pohyboval v uměleckém prostředí. Děda mě učil kreslit, toho jsem moc obdivoval, měl nádherně rozmáchlou picassovskou ruku. Vliv na mě měla i máma, i když k oděvnímu návrhářství žádný vztah nemám. Je to pro mě moc umělý svět. V oblékání je pro mě rozhodující pohodlí, ne nějaké výtvarné kvality,“ přiznává. „Ovlivnil mě i Pavel Roučka a kamarádi rodičů, kteří byli z uměleckého prostředí a na jejichž výstavy jsem chodil. Vím, že jsem to měl jednodušší než mnoho jiných. Měli jsme chalupu v Jizerských horách, kde jsme každý rok připravovali dřevo na topení. Hrál jsem si s různými kousky dřívek, skládal jsem je a slepoval, pak jsem z nich rodičům vyráběl dárky.“

** Po gymnáziu přemýšlel, co dál a volba padla na sochařinu. „Děda mi to vymlouval, že se neuživím. Chtěl, ať zkusím taky grafiku. Já ale cítil, že pokud něco v umění budu dělat, tak jedině práci s materiálem. Nejsem však klasický sochař, co někomu vytesá portrét, baví mě tvary vymýšlet na základě materiálů a jejich struktur. Kámen poskládám, ale bušit do něj nebudu. Raději věci konstruuju, než hnětu. Líbí se mi narušovat prostor geometrickými tvary, a vytvářet tak zajímavý kontrast struktur.“


(Foto: K 50. výročí Jizerské 50 byla uspořádána výstava SKOL, kvůli které vytvořil Jakub několik děl. Jedním z nich je Padlý lyžař)




Jakub Flejšar

Narozen: 27. června 1980 v Praze

O Jakubovi:

Je vnukem významného českého grafika Josefa Flejšara, jeho maminka Daniela Flejšarová, rovněž absolventka UMPRUM, je známá módní návrhářka. Vyrůstal v jejím druhém manželství s malířem Pavlem Roučkou.

Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, působil v ateliéru profesora Jiřího Beránka. Svá díla vystavuje od roku 2000.

Je také bývalým úspěšným českým reprezentantem ve snowboardkrosu. Od roku 2009 působil jako trenér juniorů, včetně tehdy několikanásobné juniorské mistryně Evy Samkové. V současnosti je stále jejím trenérem, a navíc strůjcem a duší sdružení Czech Snowboardcross team a organizátor kempů pro snowboardovou veřejnost.

Zdroj: Nordic magazín