Kolce nazouváme hned za přejezdem u vlakového nádraží. Dva kilometry je třeba vydržet jízdu do kopce po středně hrubém asfaltu. U lesa (Nový Dvůr) za menším autoparkovištěm se dáme ostře doprava (teď už po pěkném asfaltu) a spíše mírnějším, ale vytrvalým stoupáním kolem kopce jménem Granátník (810m).

Zde už je pro auta vjezd zakázán, takže je tu poměrně klidný provoz. Vezmu za vděk několik kolemjedoucích „buřtů“ na kolech. Cestou se snažím ignorovat pravé hřiby, které tu rostou po škarpách. Směrem k vrcholu kopce se povrch tu a tam trochu zhorší, ale je to pořád na pohodu. Od druhého kilometru až nahoru se jede pořád v lese, místy i mírnější pasáže, takže odpadá psychický blok jízdy na kopec s vrškem v nedohlednu. Jen v závěru je kratší prudší „hank“ a když za vysílačem vidím turisty obleženou restauraci, tak si říkám, že už je to asi vrchol.

Jedna z dalších obdobných variant na tento kopec je z obce Zlatá Koruna s podobnými parametry, výjezd v pohodovém tempu umírající labutě zabere těsně nad hodinu. Dolů se dá sejít asi za hodinku příčnou turistickou cestou.

Příliš nedoporučuji Vámi osobě blízké (kterou jste zanechali dole se slovy „miláčku, Český Krumlov je moc krásný“) procházku po místních památkách, protože slabší turistická sezóna je tu snad jenom v lednu…