Hned na začátku vás mohu uklidnit: pravděpodobně „trpíte“ takzvanou pozitivní závislostí. Sportujete hodně, často a pravidelně – prostě proto, že je to pro vás důležité, sport je součástí a obohacením vašeho života. Dokážete ho sladit s rodinou, přáteli a prací. Do pravidelného sportování vás nenutí abstinenční příznaky (i když je samozřejmě po vysazení pravidelné dávky máte), ale radost z pohybu.

Bohužel existuje i závislost negativní, a i když to zatím není žádná oficiální diagnóza, v odborné literatuře se objevují stále nové a nové zmínky o její existenci a praktičtí psychiatři a rodinní poradci se s jejími odstrašujícími případy setkávají stále častěji.

Negativní závislost znamená, že sport či cvičení přebralo vládu a kontrolu nad vaším životem. Vše se točí okolo tréninku do té míry, že rodina, práce, přátelé a všechny další povinnosti „počkají“. Máte pocit, že máte morální nárok na to, aby se ostatní vašemu sportování přizpůsobili. Máte potřebu zvyšování „dávek“ a pokud cvičení vysadíte, třeba kvůli zranění, brzy (po 24 až 36 hodinách) se dostavují abstinenční příznaky v podobě napětí, neklidu, podrážděnosti, deprese a silných pocitů viny. S trénováním nedokážete přestat ani tehdy, když se dostaví vážné problémy, ať už zdravotní, vztahové či pracovní.

Typicky se závislými na sportu stávají lidé, kteří začali sportovat či cvičit až v dospělosti s tím, že chtěli shodit a/nebo zlepšit si kondici. Po nějaké době pravidelného cvičení opravdu zhubnou a zlepší vytrvalost či sílu a začnou se cítit lépe a sebevědoměji. Získají pocit kontroly nad vlastním tělem a tím pádem i nad vlastním životem. Až sem je to v pořádku. Pokud se ovšem cvičení stane výhradním zdrojem jejich sebeúcty, začíná to jít z kopce. Objevují se u nich pocity morální nadřazenosti nad těmi, kdo pravidelně necvičí, začnou ve svém okolí vyhledávat „vzory“, které trénují ještě víc… a zvyšují dávky. Mezi závislými na sportu se často objevují lidé, kteří trpí úzkostnou poruchou – a pomocí pravidelného sportování drží svou úzkost pod kontrolou. Pokud vše udrží v mezích pozitivní závislosti, určitě to zlepšuje kvalitu jejich života. Horší je, když je nadměrné cvičení jedním z příznaků poruchy příjmu potravy. Anorektici cvičí proto, aby ještě více zhubli, a bulimičky kompenzují záchvaty přejídání nárazovým dlouhým během nebo jiným podobným cvičením. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo je štíhlý jako proutek, běhá 2 hodiny denně a kdykoliv může, tak si jakoukoliv aerobní aktivitu přidá – a přitom se stále cítí tlustý/á, nebo má paniku z toho, aby náhodou nepřibral, podívejte se na jeho jídelníček. Takto sportující člověk by měl denně sníst nejméně 10 000 kJ. U člověka s anorexií to bývá hrozivě méně a směřuje k vážným zdravotním problémům, které u sportovců začínají přetrénováním včetně deprese, únavovými zlomeninami, natrženými svaly a poruchami metabolismu všeho druhu. Pokud byste se chtěli na toto téma poradit, vyhledejte třeba www.anabell.cz.


(Pokud se chcete vyhnout závislosti na sportu, tak si do svého tréninkového plánu zařaďte na první místo rodinu a přátele, pak nezbytnou práci či studium a nakonec trénink, foto: Stopa pro život)


A jak se dá negativní závislost léčit? Doživotní úplnou abstinencí? V případě sportu asi ne, ale je potřeba změnit chování (inspiraci najdete v tabulce) a někdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Psychologa nebo odborného kouče v případě, že si potřebujete lépe uspořádat život a nevíte, jak na to, rodinného poradce v případě, že vám sportování ruinuje rodinný život.


Jak nepadnout do pasti závislosti:

  • do tréninkového plánu hobby sportovce patří dny úplného odpočinku – plánujte si je!
  • pravidelně trénujte s pomalejším nebo slabším partnerem (ne kvůli němu, ale protože VY potřebujete jet pomaleji)
  • pokud jste nemocní či zranění, počkejte s tréninkem až do úplného vyléčení a ukončení rehabilitace
  • střídejte tvrdý s lehčím tréninkem
  • pokud chcete sportovat pro zdraví, OPRAVDU vám stačí 4x týdně 30–40 minut
  • neplánujte si příliš náročné cíle, do tréninkového plánu zařaďte na PRVNÍ místo rodinu a přátele, pak nezbytnou práci či studium a nakonec trénink

Zdroj: Nordic magazín