Tomu patří v prestižním mezinárodním seriálu dálkových běhů Visma Ski Classics 11. místo a výborně se prezentuje i na domácích závodech. „Hodnotím to zatím pozitivně a mám radost. Největší asi z toho, že jsme do sezony vůbec nastoupili, protože jsme už chtěli končit,“ prozrazuje šéf týmu Marek Pazderský v rozhovoru po dvou třetinách sezony.


Jak zatím hodnotíte vystoupení týmu v letošním seriálu Visma Ski Classics?

Letošní sezona měla být pro nás přelomovou a ukázat, jestli dokážeme zajíždět kvalitní výsledky a zda máme na to patřit mezi nejlepší týmy světa. Z českých týmů jsme sice až třetí, ale na rozdíl od Lukáše nebo od Moraváků máme minimální možný rozpočet, který neobsahuje ani platy závodníků, ani rozsáhlé servismanské týmy, natož pak drahé financování zahraničních závodníků a jejich dopravy. I přesto jsme zatím na 11. místě z 34 týmů, což je podle mě neuvěřitelný úspěch. Tím pádem to hodnotím velmi pozitivně.


Které závody berete jako nejpovedenější?

Určitě Marcialongu a Jizerskou 50. Závody na podzim také nebyly špatné, ale brali jsme to spíš jako takovou povinnost a rozjezd do sezony, nikdo z nás netrénuje na 1,5hodinové závody. Po Novém roce to nebylo špatné, ale pořád tomu chyběla třešinka na dortu. Ta přišla na Marcialonze, kde se Jirka Pliska i Vašek Sedláček dokázali až pod závěrečného stoupání udržet v čelní skupině a Plizi pak z toho dokázal jako nejlepší Čech finišovat na 19. místě minutu za vítězem. To je pro mě neuvěřitelné, zvlášť když přihlédnu k tomu, že chodí normálně každý den na 8 hodin do práce.


Zatím posledním závodem byla už zmiňovaná Jizerská 50. Jak jste spokojený s vystoupením týmu na jediném domácím závodě?

Každý den jsme měli minimálně dva lidi na pódiu, v hlavním závodě byl opět Plizi až do poslední chvíle ve hře o šesté místo a opět dokončil asi minutu a půl za vítězem. Vašek se taky dočkal výsledku do první třicítky, navíc byl jasně druhým Čechem závodu. Takže spokojenost je obrovská a při české hymně nám některým ukáply i slzy. Co je pro mě ale nejdůležitější – že jsme stále jeden tým, jedna rodina, která drží spolu, pomáhá si a společně maká. I díky tomu můžeme zajíždět takové výsledky.


V čem je podle vás kouzlo týmu?

V tom, že děláme soustředění, tréninkové kempy a servis na závodech úplně stejně, jako bychom to dělali pro norskou reprezentaci. Ti nejlepší z nás tak mají kvalitní přípravu a servis, ostatní se mohou učit a inspirovat, jak to dělají ostatní. Z kvalitního servisu nebo občerstvení pak těží všichni, protože máza vytestovaná pro Pliziho se následně dává i ostatním našim závodníkům. V Jizerkách se pak po každých 5 kilometrech mohli naši závodníci napít Enervitu díky našim lidem u trati.



Jak důležitá je pro vás nejen na závodech právě výživa a občerstvování na trati i před startem?

Málokdo si dokáže představit, jak velkou dřinu naši závodníci v tréninku nebo při závodě absolvují, a to nejde bez kvalitní sportovní výživy. Nám hodně pomáhá Enervit a je pro nás důležité, že ho máme jako dlouhodobého partnera. Díky tomu máme jednotlivé produkty dobře vyzkoušené a víme, co komu sedí. Nedokážeme už asi žít bez regeneračních nápojů a proteinových produktů, stejně jako bez iontového nápoje spolu s liquid gely. Velmi oblíbený je také Enervit PRE Sport. Třeba na Marcialonce měli naši závodníci před startem po 2 kusech PRE Sportu, pak během závodu spotřeboval každý půl dózy iontového nápoje a v průměru 6 až 8 gelů.


Co vám zatím udělalo v probíhající sezoně největší radost?

To, že jsme do ní vůbec nastoupili. Chtěli jsme už končit, tak mám teď radost, že jedeme dál. Těch radostí je ale víc. Třeba že se nám občas podaří udělat super lyže, nebo že kluci jsou jasně nejlepší z Česka. Taky že holky se výsledkově vzájemně doplňují. Dělá mi radost i to, že se nám rozjela pohybová všestranka pro děti, že pomalu zapracováváme juniorské závodníky a že nám chodí gratulace z celé republiky.


Jak vám letos komplikuje přípravu a sezonu počasí, respektive nedostatečné sněhové podmínky v některých lokalitách?

Ač se to zdá být neuvěřitelné, Bedřichov v Jizerských horách, který je naší základnou, má zhruba od 27. prosince stále sněhu dostatek, takže nám to zatím život příliš nezkomplikovalo a na dosavadní závody jsme se mohli v pohodě připravit. Uvidíme, jak to půjde dál. Trošku větší komplikací je rušení některých závodů v Česku, kde jsme měli velké ambice a nemohli jsme tolik vyniknout. Náhradní termíny jsou bohužel v časech, kdy je pro nás prioritou Visma Ski Classics v zahraničí.


Jak jste zatím spokojený s výsledky týmu v domácích seriálech?

Na domácí půdě zatím jednoznačně dominujeme. Na závodech v Jizerkách – jak při nočním závodu, tak při Jizerské 50 – jsme vládli, na Karlově běhu nebo na mistrovství republiky díky Mírovi Ryplovi taky. V našem nejdelším a nejtěžším závodu, BoBoloppetu na 90 kilometrů, jsme také jasně vyhráli. Takže snad ani nejde být nespokojen.


Čeká vás mj. Vasův běh, který se jede už příští víkend. S jakým cílem na něj pojedete?

Je to závod roku, mistrovství světa v dálkových bězích. Tak trošku jsme si na sebe ušili bič, očekávání jsou velká, ale já to trochu brzdím. Je to velký závod, ve kterém když chcete zajet dobrý výsledek, tak musíte mít i pořádný kus štěstí. Musí se sejít forma, dobré lyže a ještě dobrá pozice na trati a žádná zlomená hůl. Takže já budu spokojený, když budeme mít jednu holku do 20 a druhou do 40, u kluků bych si přál mít jednoho z nich do 40 a druhého do 60. Konkurence je tam opravdu obrovská. Do Švédska nejede jen naše elita čítající 5 závodníků, ale dalších 24 členů týmu, z toho hned 15 máme v první vlně. Spoustě z nich bych přál zisk medaile, která se uděluje do ztráty 50 % času vítěze.


Jaké výsledky byste v celkovém pořadí rád viděl u týmu jak ve Visma Ski Cassics, tak v tuzemských seriálech?

Ve Visma Ski Classics je to jednoduché, tam je jasný cíl být do patnáctky, což pevně věřím, že se nám povede. Když by to bylo ještě výše, tak by to byla úplná pecka. Na domácí scéně chceme vyhrát tradiční SkiTour, kterou vyhráváme pravidelně už několik let a loni jsme byli druzí jen kvůli nemoci jedné závodnice.