Proto se vydávám obtížnější a zdlouhavější cestou a získávám od testérských začátečnic konkrétní subjektivní vjemy z jízdy v nenáročných terénních situacích, kdy mají vše pod rozumným stupněm kontroly a mohou se soustředit na své zformulovatelné uživatelské pocity. (Sám o sobě těžší úkol, než jak může znít.)

V tomto textu se budu věnovat původní skupině nemazacích začátečnických modelů, které nám značky stihly poslat v průběhu uplynulé sezóny a jež jsme dokázali férově otestovat na všechny možné ohledy v solidně pestrém spektru sněhových podmínek. Jedině tak má jakýkoli zveřejňovaný soud kloudný smysl. Stále nicméně nelze ztrácet ze zřetele, že vše napsané vychází ze striktně subjektivních pocitů totálních běžkařských začátečnic.

Mluvím-li o začátečnicích: již v dřívějších textech představené redakční testérce Lindě (175 cm) začala pomáhat nová autentická začátečnice (důležitý ohled pro regulérnost hodnocení výukových lyží), testérka Petra (170 cm); obě dámy jsou svými tělesnými mírami optimálními pasažérkami pro navolené délky a tvrdosti testovaných lyží (značky dodávaly modely pro vypsaný parametr: výška postavy do 175 cm, váha do 65 kg).


Nová testérka výukových modelů Petra objevuje se začátečnickým nadšením kompletní vybavení finské značky Yoko
Foto: SNOWbiz

Jen žádnou zradu!

Obchodníci s běžkami podle mého soudu mohou obecně pracovat s předpokladem, že pro totálního začátečníka není důležitá řada faktorů rezonujících pro pokročilejší lyžaře. Uvážíme-li navíc, že začátečníkem je v naší testované situaci žena, i jen sympatie k lyži na základě vzhledu nebo laického pocitu lyže uchopené do rukou bývá nejednou rozhodujícím faktorem, proč se jí daný model zalíbí a odnese si jej k pokladně – a znovu, nic proti tomu nenamítám. Na obchodníkovi nechť je, ať prodá zákaznici výhradně lyži korektní tvrdostně (primárně) a délkově (sekundárně); ostatní výkonnostní charakteristiky lyže jsou pro novou lyžařku jen marginálně důležité – zvlášť, pracuje-li se s logickým výhledem, že v případě běžného dovednostního progresu běžkařka ze začátečnických lyží během sezóny či dvou „vyroste“ a pocitově si začne nárokovat přestup na pokročilejší náčiní.

Ženy začátečnice ve valné většině případů budou vyžadovat od lyže jediné – relativní pocit bezpečnosti. Bezpečnosti ve všech praktických ohledech – nejen aby lyže byla stabilní (jet rychleji než pomalu často nemusí vůbec, nezřídka v jejích nárocích doslova „nesmí“), nýbrž ani aby je nezradila v pokud možno žádné ostatní situaci. Uvažujeme-li klasický styl běhu na lyžích, žena začátečnice hledá lyži se stoprocentní jistotou odrazu pokud možno za všech podmínek. Vlastní kvalita odrazu je pro ni nedůležitá, obvykle není schopna takovou dovednost adekvátně vnímat, natož hodnotit její nuance.

Ženská začátečnická klasická běžka tedy musí v ideálním případě: bezpečně odrážet, nikdy nepodkluzovat, nikdy nenamrzat, být stabilní, nejet nadbytečně rychle, být své držitelce sympatická.

Jinými slovy, pro začátečnici může být akceptovatelná běžka plná výkonnostních nedostatků nebo nižší kvality v řadě ohledů, musí však být prosta výše zmíněných zrad. Zcela na rozdíl od typických výkonnostních sportovců, kteří vědomě vyžadují vysoké technologické charakteristiky lyže (umí si je odůvodnit), jsou ochotni v průběhu své aktivity rozumně riskovat, v případě nedostatečné momentální výkonnosti lyže (dané například nepřízní podmínek) jsou ochotni toto selhání lyži „odpustit“ a „svést vinu“ často na své limity v technice, fyzické formě atd. Obvyklý začátečník, najmě žena, toto nikdy neudělá. Její lyže si jí dovolí jednou nehezky zradit a dost možná už žádnou druhou šanci (nejen dané lyže, nýbrž i běžecké lyžování jako aktivita) nedostanou.

Nehleďme tedy u začátečnic na konstrukční specifika lyží, příliš na nich nezáleží. Bazírujme na potenciálu absence jakékoli zrady, kriticky dominantního ohledu!

Správný typ lyže

Blížím se tím k vhodnému typu začátečnické lyže, jak já proces jejího výběru vnímám. Jak je zmíněno výše, vhodná tvrdost a zhruba i délka hrají důležitou roli a de facto jsou základním předpokladem k tomu, že lyže pro svou učící se pasažérku může být „nezrádcovská“. Ačkoli zcela nejdůležitější aspekt v začátečnicí vnímané „bezpečnosti“ klasické běžecké lyže bude její typová korektnost.

Mazací klasickou běžku pro typickou novodobou začátečnici neuvažujeme z řady triviálních důvodů.

Zůstává nám tradiční nemazací s prolisem a pak moderní skinová. Skinové lyže jsou obchodníky (nikoli budoucími konzumenty) vynalezeným a záměrně propagovaným artiklem k celkové stimulaci aktuálního trhu s běžeckými lyžemi. Přičemž čím vyšší úroveň lyžaře, tím vyšší hodnotu skinová lyže dovede svému jezdci či jezdkyni poskytnout – až po úroveň amatérských závodníků. My tu však uvažujeme totální začátečnici s obvyklým aktuálním nulovým zkušenostním názorem a její budoucí primární ohled „hlavně žádná zrada!“.

Začátečnice na skinu (předjímejme, že sebelíp fungujícím v běžných situacích, byť ani to není zaručeno) vjede do ostrého kontrastu slunce a stínu a většina mohérových skinů začne reagovat přecitlivěle podobně jako v takové situaci silně naklistrované lyže. Zkušený lyžař zvyklý aktivně pracovat se svým těžištěm by takovou otravnou pasáž většinou přečkal a zejména ustál, začátečnici budou její skinové lyže posílat na zadek (a/nebo na nos) na každém kontrastním úseku, dokud se z běžek nezuje. Pokud vjede do jehličím zašpiněných jarních stop, efekt brzdy může být ještě okamžitější. Uhodí-li vysoká vlhkost a mráz, skiny jí mohou namrzat tak, že se z nich nejen neodrazí, ale při zpomalení či zastavování ji nevyzpytatelně naráz přimrzající skin opět shodí na zem. Pokud začne sněžit obecně (tj. zejména za studena), pro čerstvě protimrznoucím postřikem neošetřené skiny je to výzvou samo o sobě (limitovaný skluz, odraz, lepení na skin). Začne-li během sněžení oscilovat teplota kolem nuly, teplý padající sníh bude činit trable téměř zákonitě. Nepojede to, pod nohama budou bambule ledovatého sněhu, jež nepůjdou ze skluznic dolů. Začátečnice při takové zkušenosti bude chtít lyže sundat, zahodit je, na běžkaření zapomenout.

Nic z výše zmíněných svízelí jsem si nemusel uměle vymýšlet – stačilo si oživit situace, které jsem se začátečnicemi obutými ve skinových modelech v terénu absolvoval. Naštěstí naše redakční začátečnické testérky jsou děvčata do nepohody s nadstandardním odhodláním (a mou případnou pomocí či motivací na dosah). Typické začátečnice většinu z tohoto mít k dispozici nemusí a nejspíš nebudou. Každá jedna z uvedených zrad pro takovou lyžařku může být důvodem nechat běžek nadlouho či nadobro.

Vrčáky!

Řešení? Podle mého to, které sám znám a na začínajících pánských i dámských nesoutěžních lyžařích – včetně (a zejména!) dětských – praktikuju ve formě jednoznačného doporučení asi dvacet let: učte se rekreačně lyžovat na šupinových lyžích! Často a hojně je parafínujte v celé délce lyže, včetně šupinového středu, a pro jistotu v kapse vozte svůj jediný vosk sezóny – malý protimrznoucí sprej. A nepotkáte situaci, kdy by vás takováto lyže zradila.

Někdo někdy vymyslel námitku, že šupinové lyže nejedou a hlučí – a oba (pro začátečníky neplatící) argumenty si vzali někteří rekreační lyžaři k srdci, aniž by sami deklarované negativní efekty kdy zažili, či se aspoň nad takovou proklamací dostatečně prakticky zamysleli. Šupinová lyže, je-li (opět kritický předpoklad!) korektně tvrdá a vždy dobře parafínovaná, bude klouzat jedna báseň. Svého času jsem na šupinových lyžích naučil jezdit (a milovat je) naši současnou ženskou jedničku – do té míry, že na šupináčích začala startovat na oblastních závodech a vyhrávala je proti soupeřkám na namazaných lyžích. Tolik k rekreačním vzlykům, že šupiny „nejedou“.

A že údajně „hlučí“? Mohou trochu (nijak otravně) vrčet na tvrdém – spíš ledovatém povrchu; ironií situace tento nepodstatný ohled vadí obvykle těm, jejichž nerovnováha a špatná technika způsobuje jak od mlýnského kola pravidelné klapání lyží za každým jejich předčasně ukončovaným skluzným krokem – aniž by s tímto zvukem cokoli svedli dělat. Ale přeci nebudou od svých (hlasitě klapajících) lyží poslouchat vrčení!

Věc názoru

Znamená to, že skiny jsou pro totální začátečníky nevhodné? Vpravdě kontroverzní téma, když uvážím, že mi přes rameno hledí národní zástupci značek s jejich pro-skinovými prodejními strategiemi. Svůj názor zformuluju krapet diplomatičtěji – jsem přesvědčený o vhodnější cestě: naučit nováčky (zdůrazňuju, že rekreační, tj. bez sportovních a závodních ambic!) základně lyžovat na nejspolehlivějších (poctivě parafínovaných) šupinách, u nichž hrozí naprosto mizivé riziko, že své pasažéry něčím podstatným zradí. Všemi typy sněhu projedou, žádné sněžení je neohrozí, jehličí nebude zastavovat, přechody slunce a stínu budou víceméně ignorovat. Dokonce i v totálně ledové stopě, pokud v ní bude nastrouhána trocha okolní sněhové tříště nebo napadána zmrzlá jinovatka, jim bude lyže držet i pojede – jak nejspíš žádná jiná skinová nebo mazaná v dané situaci. Navíc – a pro totální začátečníky zejména – lyže se jim bude chovat konzistentně celý jejich pobyt na sněhu. A i ten následující – protože právě absence zrady velmi pomůže tomu, že se do stop budou chtít vrátit pro víc toho stejného lyžařského pocitu. Přesně tohle obor chce a tohle potřebuje.

Pro ostatní dovednostní úrovně počínaje mírně pokročilými nemám proti skinovým klasičkám – jakož ani proti mazacím i šupinovým, když na to přijde – žádných námitek. S tím, že dál zůstávám poučeným příznivcem a pro každého začínajícího osobním doporučovatelem šupinových modelů coby historicky nejgeniálnějšího vynálezu, jenž se kdy rekreačnímu běžeckému lyžování přihodil.


ATOMIC MOVER SKINTEC L-MED 184 cm
Foto: Atomic


Naše testérka Linda u tohoto modelu vyzdvihovala zejména solidní stabilitu v přímé jízdě mimo stopu a ve sjezdech. Atomicův mohérový pás Pomoca Skin, pokud nebyl vystaven extrémním podmínkám zmiňovaným výše, fungoval k její solidní spokojenosti, důležitá pro Lindu byla dostatečná délka lyže pro dobrou vodivost a stabilitu ve vyšších rychlostech. Jako jediné lyže by si vybrala jiný model, tento zprvu řadila do středu svého spektra oblíbenosti s tím, že čím víc jízd postupem času absolvovala, tím příznivěji se s těmito Atomicy sžívala: „Umím si už představit, mít tyto fialové Atomicy jako jediné – nic zásadního by mi na nich nechybělo a mám pocit, že si na jejich povahu lze rychle zvyknout.“


FISCHER MYSTIQUE MY STYLE CROWN 169 cm
Foto: Fischer


Jediná šupinová lyže v testovacím sortimentu, a proto snadno Lindina nejoblíbenější. Důvody jsem nastínil v úvodním textu výše. Navzdory nevyhovující délce lyže (cit.: „Až moc líně stabilní, raději bych o dvacet čísel delší s živějším projevem.“) se děvčata snadno sžila s přátelskou stabilitou krátké a široké lyže a nechala se provézt všemi možnými podmínkami, aniž by jakékoli z nich této Fischerce vadily, včetně čerstvého sněžení, námrazy nebo jehličí. „Kéž by Fischer poslal crownový model sportovnější a delší,“ znělo uvažování obou mých testérských kolegyň. Moc se jim líbilo vázání Turnamic a možnosti experimentovat s posunem těžiště, což na takto krátké lyži zřetelně poznávaly v rozdílné reakčnosti šupin. První místo v jejich oblíbenosti mezi ostatními modely z důvodů univerzálnosti a – světe, div se – absence nějaké zásadní zrady, jež by jim v průběhu sezóny dokázala zkazit jedinou vyjížďku.


Paradox typu lyže a vázání: testérka Linda s trojicí nejkratších modelů, sahajících pod míru její tělesné výšky. Zatímco šupinová Fischerka (169 cm s možností předozadního posunu vázání Turnamic) v její pravé ruce je navzdory své extrémní krátkosti jejím momentálně nejoblíbenějším modelem v začátečnickém skitestu, dvojici v levé – skinovým modelům Sporten (174 cm) a Salomon (170 cm) se statickými vázáními – by přidala 10 až 20 cm do délky, aby se na lyžích podle vlastního mínění cítila lyžařštěji
Foto: SNOWbiz



MADSHUS CT140 INTELLIGRIP 195 cm
Foto: Madshus


Testérkami vysoko respektovaný model. Sportovní holky se nezalekly dlouhé lyže, jež je díky své velkorysé šířce všude provezla stabilně a s pocitem, že ji dokážou dobře ovládat. Solidně fungující skin, podle jedné z testérek nejlíp se chovající ze všech skinů. Délka jede a je stabilní i pro začátečnice, které se nebojí – a děvčata na to brzy přišla a brala těmito 195 velmi zavděk. Tyto lyže (nejdelší v začátečnickém skitestu) se dokonce staly záminkou, že si holky začaly zkoušet i mé 200+ délky a zjišťovat, že mnohé ujedou a že jim taková jízda chutná. V teplém mokrém sněhu občas holkám Madshusy ustřelovaly ve stoupáních, naopak na studeném jim testérky dávaly plnou stupnici bodů.


ROSSIGNOL R-SKIN SPORT IFP 186 cm
Foto: Rossignol


Druhá nejoblíbenější skinová běžka, jedné z testérek R-Skin chutnal subjektivně nejlíp. Oběma pak vyhovoval sportovně střižený tvar této pozoruhodné lyže, její dynamické rozměry, umírněná délka a dobrá stabilita. Lyže je osazena vázáním Turnamic a nabízí hrát si s pozicí těžiště. Ostrá špička ve stopě pocitově poměrně znatelně chtěla vpřed, když děvčata zkoušela na druhé noze oblejší a kratší tvar jiného modelu. Ve sjezdech mimo stopu se však, v porovnání s kratšími a širšími modely, s ovládáním občas prala. Možná výborná volba pro sportovněji založenou začátečnici, co má pro strach z jízdy uděláno a očekává rychlejší dovednostní postup – lyže jí vydrží pro další progres, aniž by svými parametry zastarala. Vypadá to, že Rossignol nezapře svůj vysoce sportovní šmrnc ani na této úrovni.


SALOMON SNOWSCAPE 9 SKIN 170 cm
Foto: Salomon


Tuto lyži Linda zouvala bez nějakého konkrétního zklamání, ale ani ničím výrazně nadšená. Možná je to však přesně to, co se od začátečnické lyže čeká – tichý standard. „Stabilní, klidná, poměrně drživý skin, krátká délka lyže, na nás až moc. Raději bych delší a sportovněji střiženou, ale z pohledu totální začátečnice s obavami z rychlosti je to dobrá, spíš pasivní lyže. V dobrém sněhu jela hladce a klidně. V mokrém teplu nebyla špatná, jen pomalejší skluz ze sjezdů. Zato v jehličí a jarní špíně to skinům nechce jet.“ Nyní lyži nově jezdí Petra a jí se prozatím líbí výrazně. Což znovu dokladuje, jak silně individuální pocitové testování nejen na začátečnické úrovni je.


SPORTEN BOHEMIA PERUN PRO W SKIN 174 cm
Foto: Sporten


Ze všech skitestových vzorků děvčata možná nejvíc zápolila s celkovým chováním lyže u tohoto modelu. Měla výhrady zejména k nedrživosti skinu v odrazu na mokrém namrzajícím sněhu i celkovému ovládání lyže ve sjezdech mimo stopu – zvlášť v porovnání s ostatními modely za stejných podmínek. Připustila však, že pokud by si lyžařka vzala tyto lyže jako jediné a neměla jinou volbu, lze si na jejich tvar a chování zvyknout a očekávat od nich to, co jsou schopny ze sebe vydat. Vysoce reakční na přechodech ostrého slunce a stínu a zřetelně brzdivé na jehličí. Pro pasivnější, turisticky založené začátečnice prý vhodné. Po čase se testérkám na tyto lyže moc nechtělo, sahaly si po jiných. Zato jsem si je jednou (z důvodů zvědavosti stran jejich hodnocení) nazul já se svými 90 kg aktivní váhy a bez problémů na takto přetížených absolvoval hodinový výjezd. Potvrzuju resumé holek – když jsou to lyže jediné, snadno si na jejich zadržený projev zvykne i chlápek jako já, zatlačí do nich a zábavně si zasportuje, drže krok a skluz s ostatními ve stopách. Mně tato změna, kdy jsem musel výrazně naložené lyže do pohybu nutit, chutnala a bavila. Přetížená lyže mě poslouchala ve všem jedna báseň (bylo to v teplém měkku, podotýkám.)

Byť skupina zde prohlédnutých začátečnických běžek není kompletní (chybí v ní do skitestu později dodané modely Peltonen, Yoko a Kästle, jež zrecenzujeme později), může být velmi dobře reprezentativní k soudobým poměrům na trhu. Žádná ze značek nám do redakčního skitestu neposlala lyži, která by se ukázala být problematickou na hranici solidní smysluplné funkčnosti. Znovu: chtít řadit tyto různorodé modely do jakéhokoli pořadí by nefungovalo; nebylo by to vypovídající o ničem jiném než subjektivním vkusu autora daného hodnocení lyže. Osobně začátečníkům doporučuju soustředit se na správný typ lyže (leitmotiv celého tohoto článku) a snažit se v aktivitě hledat zábavné zážitky. Najít co nejvíc takových a užívat si jich.