Již se blížily 25. zimní olympijské hry v Calgary ke konci a výsledky mužské části běžecké reprezentace nebyly příliš optimistické. Jediný Ladislav Švanda se dvakrát vešel do první dvacítky, ostatní kolem třicáté příčky. V lyžařském středisku Canmore se připravoval závod štafet na 4 x 10 km volně. V noci před štafetovým závodem oproti předpokládanému oteplení naopak výrazně přituhlo, stopa byla ráno zledovatělá a rychlá. Podle toho trenér Bohuslav Rázl změnil původní nominaci, vsadil na odvahu a „sjezdařské“ kvality. Na první dva úseky odvážně nasadil nováčky Radima Nyče a Václava Korunku. Tah to byl trochu riskantní, ale jak se ukázalo, vyplatil se. Tito dva nováčci se mu odvděčili výborným výkonem.
Štafetu rozjížděl Radim Nyč a předával na šestém místě, i přesto, že zlomil kousek před vjezdem na stadion hůl. To viděl tehdejší servisman Jan Weisshäutel a vzal z buňky náhradní. Než Radim objel s jednou holí stadion, který byl docela dlouhý, Honza přeskákal přes hlediště až dolů k trati a tam mu přes plot podal náhradní. Ze stadionu již vyjížděl Radim s novou. Druhý člen Václav Korunka naši štafetu posunul na svém úseku již na třetí místo. Zkušená dvojice Pavel Benc s finišmanem Ladislavem Švandou nečekané medailové umístění pohlídali. Pavel Benc předával také na třetí pozici, kdy musel odolávat za zády finišujícímu Noru Ulvangovi a Italu Vanzetovi, a zkušený Ladislav Švanda si pak třetí příčku uhlídal před dotírajícím Italem De Zoltem. Díky třetímu místu za Švédskem a Sovětským svazem se postaralo naše kvarteto o historicky první mužskou olympijskou medaili v běhu na lyžích pro tehdejší Československo. Při této příležitosti je třeba připomenout zkušeného trenéra Bohuslava Rázla (1938). Ten sbíral trenérské zkušenosti jako bývalý závodník nejprve v severské kombinaci, ale později se prosadil u ženské běžecké reprezentace, kdy jeho svěřenkyně Blanka Paulů vybojovala na MS ve Falunu 1974 stříbrnou medaili v běhu na 5 km a svým výkonem přispěla i k bronzové medaili ve štafetě. Jako její osobní trenér má podíl na zisku stříbrné medaile ve štafetě na ZOH v Sarajevu 1984. Tento medailový výsledek s mužskou reprezentací pod vedením Bohouše Rázla však nebyl poslední. Hned v příštím roce trochu obměněná sestava naší štafety obhájila bronzovou medaili ještě na mistrovství světa ve finském Lahti.
(Foto: Radim Nyč na trati olympijského závodu v roce 1988)
Jak vzpomínají účastníci štafety na závod po třiceti letech?
Otázky pro medailisty
- Jak vidíte zpětně po třiceti letech úspěch štafety na ZOH v Calgary 1988?
- Odpovídal tehdejší výsledek aktuální výkonnosti před štafetou všech čtyř závodníků?
- Můžete popsat svoje pocity z průběhu závodu, v cíli a následující oslavy?
- Jak jste na tom s lyžováním v současné době? Stále vás láká bílá stopa?
Pavel Benc s olympijskou medailí z Calgary v roce 1988
1. úsek štafety
Radim Nyč
Narozen v roce 1966 v Liberci
Nejlepší výsledky:
3. místo ve štafetě na ZOH v Calgary 1988
3. místo ve štafetě na MS v Lahti 1989
6. místo na 50 km volně na ZOH v Albertville 1992
Svoji lyžařskou kariéru ukončil 1993
Zařazení do osobního života: Majitel sportovního obchodu
1. Když si na to vzpomenu, za jakých okolností to všechno vlastně vzniklo (byl jsem jako nováček na poslední chvíli nominován na olympiádu. O mojí nominaci do štafety rozhodlo jen pár desetin vteřiny den před startem štafety), tak to je pro mě pořád krásný zážitek.
2. Štafeta je vždy trochu jiný závod. Papírově jsme nebyli určitě favorité na medaili, i když rok předtím byli kluci na MS v Oberstdorfu ve štafetě čtvrtí.
3. Z průběhu závodu si pamatuju hlavně na dva okamžiky. Poprvé na to, jak se mi povedl start. Najednou jsem byl na konci startovní roviny s mírným náskokem první, z čehož jsem byl až trochu zaskočený. Podruhé, když mi při průjezdu do druhého 5km okruhu zlomil Pal Gunnar Mikkelsplass hůl. To mi najednou proběhly všechny špatné myšlenky hlavou, co se mi to sakra mohlo stát?
4. Bílá stopa mě pořád láká. Běžky mám stále moc rád a užívám si je hlavně proto, že už si jedu, jen kdy chci, a také jak jenom já chci.
(Foto: Radim Nyč na startu firemního závodu v rámci Jizerské 50)
2. úsek štafety
Václav Korunka
Narozen v roce 1965 v Jilemnici
Nejlepší výsledky
3. místo ve štafetě na ZOH v Calgary 1988
3. místo ve štafetě na MS v Lahti 1989
13. místo na 50 km volně na ZOH v Albertville 1992
9. místo na 50 km volně na MS ve Falunu 1993
Svoji lyžařskou kariéru ukončil 1999
Zařazení do osobního života: Lyžařský trenér a servisman
1. Bronzovou medaili ze ZOH jsem považoval za úspěch už v době jejího zisku a z pohledu třicetiletého odstupu ji považuji za úspěch i dnes. A ještě více mě potěšilo zopakování tohoto umístění před osmi lety ve Vancouveru, kde jsem si to mohl užít i jako osobní trenér Jirky Magála. Takže si říkám, že mám medaile vlastně dvě, a obě z Kanady.
2. Vzpomínám si, že jsme díky prozíravosti našeho trenéra Bohouše Rázla hodně pilovali bruslení, což byla technika tehdy vlastně ještě v plenkách. Myslím, že jsme na tom vydělali, protože se bruslili všechny čtyři úseky. V té době se celému našemu reprezentačnímu družstvu v bruslení dařilo. Dokonce se musel jet nominační test, kdo pojede. A zase – ve Vancouveru 2010 se vlastně taky na poslední chvíli rozhodovalo, kdo nakonec jeden z bruslařských úseků pojede.
3. V závodě jsem jel, co to šlo, udržet se, předjet, v závěru zrychlit, předat vpředu a v kontaktu, to se povedlo. Svůj úsek jsem si rozhodně „neužíval“, jak se dnes obvykle říká, všichni jsme jeli „na krev“, pak jsem jen u ostatních úseků doufal a vyšlo to. A potom radost a úžasné vyhlášení před naplněným náměstím. Ale vše je pod oparem 30 let, je to dlouho. Ale teď mi to připomněla dcera, když v Calgary vyfotila tabulku s našimi jmény na pamětním místě, kde vyhlášení probíhalo.
4. V bílé stopě jsem jako trenér po ukončení závodní kariéry zůstal dost dlouho, je to teprve druhý rok, co jsem vyměnil neukotvený způsob života za klidnější režim v kanceláři. Úplný řez jsem však zatím nedokázal udělat. Sleduji aktivně dění v lyžování i pracovně, tu a tam pomůžu v servisu, a nakonec ano – občas si chodím zalyžovat do Jakuszyc. Tamní tratě mám rád.
(Foto: Václav Korunka již v roli trenéra)
3. úsek štafety
Pavel Benc
Narozen v roce 1963 v Jablonci nad Nisou
Nejlepší výsledky
3. místo ve štafetě na ZOH v Calgary 1988
5. místo na 50 km volně na MS ve Val di Fiemme 1991
8. místo na 50 km volně na ZOH v Albertville 1992
7. místo na 50 km volně na MS ve Falunu 1993
Svoji lyžařskou kariéru ukončil 1997
Zařazení do osobního života: Předseda úseku běhu na lyžích Svazu lyžařů ČR
1. I přesto, že to je již poměrně dlouhá doba, tak s úspěchem a ziskem medaile jsou spojené příjemné vzpomínky a zážitky na celý sportovní život. V dnešní době to člověk bere jako jednu etapu života, kterou věnoval sportu. A díky našim trenérům, zejména Bohoušovi Rázlovi, naše tréninkové úsilí vyvrcholilo v zisk olympijské medaile.
2. Byli jsme poměrně výkonnostně vyrovnaní, včetně náhradníka Petra Lisičana a to rozhodlo o stabilitě celého týmu. To, že jsme byli dobře připraveni pro štafetu, se projevilo už v předolympijské sezóně, kdy jsme na MS 1987 v Oberstdorfu obsadili ve štafetě 4. místo, a tímto výsledkem jsme ukázali lyžařskému světu, že jsme také nebezpeční a silní jako celý tým.
3. V průběhu závodu jsem byl soustředěný pouze sám na sebe a okolí jsem moc nevnímal. Vše ze mě opadlo po předávce, pak jsem začal sledovat závod. Pro mě byla trochu smůla, že jsem si neužil vyhlašování na stadionu, jelikož jsem seděl na dopingové kontrole. Ale samozřejmě radost, uspokojení a uvědomění si skvělého výsledku přicházelo možná trochu postupně s odstupem doby. Jelikož nás čekaly další závody a následně pokračoval SP, tak se o velkých oslavách nedá mluvit. Velmi příjemné bylo přivítání na letišti, kde čekali rodinní příslušníci, fanoušci a funkcionáři.
4. Chodím si zalyžovat pro radost a zdraví, pracuji v Dukle Liberec a také jako předseda úseku běhu. A tak k lyžování mám stále blízko a jsem tomu hrozně rád.
(Foto: Pavel Benc v době, kdy ještě závodil)
(Foto: Pavel Benc v současnosti v roli manažerské)
4. úsek štafety
Ladislav Švanda
Narozen v roce 1959 v Praze
Nejlepší výsledky
9. místo na 50 km volně na MS v Oberstdorfu 1987
3. místo ve štafetě na ZOH v Calgary 1988
15. místo na 50 km volně na ZOH v Calgary 1988
3. místo ve štafetě na MS v Lahti 1989
Svojí lyžařskou kariéru ukončil 1988
Zařazení do osobního života: Lyžařský trenér
1. My jsme měli už několik let před olympiádou ve štafetě docela slušné výsledky. Nakonec i v individuálních závodech někteří z nás zajížděli do třetího místa. A to nebyly náhodné výsledky jednotlivce, tam nás jezdilo do 15. místa pravidelně i více. Tenkrát bylo umístění do 6. místa bráno jako výborný výsledek, kolem 12. místa jako slušný výsledek a do třicítky to byl spíš neúspěch, i když to byly ještě body.
2. Pravda je, že na té olympiádě výsledky jednotlivců nebyly moc přesvědčivé, ale před ní jsme všichni, co jsme jeli štafetu, byli schopni zajet ve Světovém poháru do desítky. A pokud jsou čtyři lidi schopni zajet výsledky do desítky, tak ti jsou schopni zajet ve štafetě na medaili. Samozřejmě to musí v ten den sednout všem, všichni musí jet dobře a musí přijet společně s ostatními. To je to, co se nám v podstatě povedlo všem. I z tohoto důvodu trenér postavil na první dva úseky ty méně zkušené, aby se snažili udržet ve skupině, což se i přes zlomenou Radimovu hůlku povedlo.
3. Já jsem byl nejstarší a měl jsem ze všech členů naší štafety nejvíce zkušeností, takže jsem jel až poslední úsek. Tehdejší trať s dlouhým kopcem mi maximálně vyhovovala. Po výjezdu ze stadionu se jelo skoro tři kilometry do kopce, následoval prudký sjezd zpátky ke stadionu a nájezd do druhého kola. Za mnou jeli závodníci, kteří patřili do extra špičky, a tak jsem neměl moc na vybranou. Moje taktika byla nenechávat nic náhodě, v prvním kole vylítnout na kopec co nejrychleji a udělat si náskok, aby už neměli čas mě dojet. Kdyby mě viděli pár sekund před sebou, tak by mě snadněji dojeli. Věděl jsem, že když jim ujedu, tak už budou bojovat pouze o další umístění. To se mi povedlo, udělal jsem si náskok přes 30 sekund, oni za mnou naopak začali taktizovat a já ten náskok ještě navýšil. Zpočátku jsme si ten výsledek ani neuvědomovali. Že jsme získali první mužskou medaili na olympiádě, jsme ocenili až zpětně.
4. Teď jsem v rakouském Ramsau, kde trénuji malé děti i několik juniorů. Běžecké lyžování tady bylo na útlumu, ale v současné době se zase základna pomalu rozšiřuje. Tratě mám skoro před domem, a tak jsem na lyžích aspoň v zimě vlastně denně.
(Foto: Ladislav Švanda již v roli trenéra)
(Ladislav se svou rodinou)
Na závěr
Jak je vidět, jen stěží se někdo může rozloučit s krásným sportem jako je běh na lyžích, natož naši medailisté z Calgary i po třiceti letech.
