Start: nádraží Praha-Braník
Cíl: nádraží Praha-Zbraslav (ten kousíček ze Zbraslavi do Braníka trefí i nevidomý cizinec, je to po rovině po cyklostezce; nedal jsem ho sem, aby nám ta rovina nekazila drsně bikerský výškový profil trati)
Délka:
úsek Braník-Žampach 31 km, převýšení 680 m
úsek Žampach-Zbraslav 28 km, převýšení 700 m
Náročnost: *** (z pěti)
Doporučené kolo: jednoznačně MTB (stačí hardtail), ale při opatrnosti a velké šikovnosti sjízdné i na trekingovém

Možná záchrana:
prakticky celá délka trasy je pokryta vlaky na trati Praha-Čerčany, záchytné body jsou stanice či zastávky Jílové u Prahy, Luka pod Medníkem, Petrov u Prahy, Davle, Vrané nad Vltavou, Jarov-Dolní Břežany

Nechci sýčkovat, ale ona se ta záchrana může hodit, první část trati má takovýto profil:


Typické Posázaví, rovina je zde naštěstí prudce nedostatkovým zbožím...


Zde stáhnete oba úseky trasy ve formátu GPX


Cesta tam je značena bíle, cesta zpět modře:


Těsně za hranicí Prahy by člověk nečekal takováto místečka. Mám rád právě tato, bez značení, tudíž s větší šancí na liduprázdno...


V první části trasy si užíváme většinou takovéto polňačky s otevřeným výhledem do krajiny. Zde úsek ze Studeného na Včelní hrádek:


Cíl první části trasy jsem schválně umístil do co nejnižšího místa, protože zajedno z něj vynikne impozantnost žampašského mostu nejvíce, zadruhé tím pádem můžeme nabrat daleko více výškových metrů.


Tento most byl postaven v letech 1898-1899 převáženě italskými dělníky, kteří měli praxi z alpských průsmyků, takže pro ně byla hračka vytvořit dílo, které je vysoké 41,5 m, dlouhé 110 m, je do zatáčky poloměru 180 m a navíc je prostě krásné.


Nenápadně se vinoucí cestička pod mostem je ve skutečnosti stojka jako řemen, však si ji někde najděte... Ano, žádné strachy, samozřejmě vás o ni nepřipravím.


Skála Třeštibok mezi Lukami pod Medníkem a Petrovem je "nevyfotografo­vatelná". Aby člověk zachytil její krásu kompletně, musel by mít kameru, dron a ještě štěstí na podmínky (zejména západy slunce zde bývají návykové). A nebo nic nefotit a jen se tam prostě občas vydat....


Stoupání z Libřic na Oleško jde vyjet celé, ale na tento šumný úsek (za nímž následuje krásná vyhlídka na Vltavu) to chce už mít nejen fyzičku, ale i odpovídající materiál (na svém obstarožním bajku s koly 26" a nejlehčím převodem 28 x 28 jsem byl odkázán k nezdaru)



A naopak jedno klesání, které dosti připomíná alpská střeva. Až na to, že tato střívka za Zvolí jsou široká asi půlmetr...


Více fotek sem dávat už nemá smysl, Posázaví je tak krásné, že ho nemá smysl fotit, tak do něj vyražte a dejte vědět, jestli se vám můj tip líbil!