Kdo jsem a kam kráčím?

Jsem hobík, který, když ročně najede mezi 7,5 a 8,5 tisíci km, takže vážně žádný zázračný rider, ale prostě nějak jezdím. Většina té kilometráže je po silnici, ale když to jde, velmi rád vyměním silničku za své značně fosilní MTB a vyrazím do terénu. Zatím úplně míjím specializované singletracky a bikeparky; ne že bych proti nim něco měl, ale zajedno proto, že většinou leží mimo mnou zamýšlenou trasu a zadruhé proto, že na ně nemám vybavení a vlastně ani dostatek jezdeckých dovedností. Zatím jezdím tak, že třeba kouknu na jízdní řád vlaků a podle nějakých online map si v podstatě na náhodu namotám trasu složenou z různých cest jak značených Klubem českých turistů tak těch neznačených (v mapě bývají šedou přerušovanou čárou). Výsledkem mé tvorby je soubor .gpx, který nahodím do navigační appky v mobilu a podle té pak jedu, když si nemohu vzpomenout z hlavy, kudy cesta vede. Samozřejmě, při tomto přístupu k věci reálně hrozí, že se občas potkám s nesjízdnými úseky, kdy kolo musím chvílemi nést na rameni, ale pozitivem je, že se také většinou nepotkávám s jinými lidmi a když ano, tak v řádech jednotek (teď mne napadá, že když se řekne jednotka, zavání to naopak více lidmi pohromadě a dokonce v organizované hromadě, ale já prostě myslel téměř liduprázdno, které mám raději). Sice rád střídám povrchy a náročnosti, ale nejezdím terény, kde se opakovaně sjíždí jeden úsek s cílem ho projet co nejrychleji, skoro vůbec neskáču a z více důvodů nevyhledávám technicky až příliš náročná místa, ta si raději projdu jindy v pohorkách.

Co k tomu potřebuji a jak se k tomu dostat?

I stalo se, že jsem si vysnil, že by to konečně chtělo jiné kolo. Po prvotním šoku, jak obrovské množství kol se teoreticky nechá sehnat, následoval šok sekundární spočívající v tom, kolik kol se již naopak ve skutečnosti sehnat nedá, protože zajedno jsme uprostřed cyklosezóny, kdy již nové modely bývají (alespoň ty ve střední cenové kategorii a jejich nejběžnější velikosti) vyprodány, zadruhé trh prý (poněkud paradoxně pozitivně) ovlivnil covid-19, díky němuž kolo koupili i ti, kteří dosud jezdili hlavně hromadnou dopravou.

Každopádně situace je taková, že mnoho prodejců kola již téměř nemá a když je má, nenabízí možnost si je vyzkoušet jinde než pár minut na asfaltu před prodejnou, což chápu. Komu by se chtělo odepsat několik kol na testy a ta pak dokola mýt, seřizovat a to vše s velmi nejistou vidinou prodeje jejich nejetých kamarádů. Jsou prodejci, kteří mají speciální testovací akce, na které je zpravidla třeba se předem registrovat, často v místech typických cyklistických lokalit, avšak z toho, co jsem měl možnost zjistit, usuzuji, že zpravidla půjčují jen ty dražší modely kol, tedy zpravidla začínající nad 50 000 Kč. Díky jim za to, ale já chtěl raději testoval v čase a na místě dle toho, jak to vyhovuje mne. Další cestou je půjčit si testovací kolo od prodejce na více dnů s tím, že pokud si kolo koupíte, cena půjčovného nebude účtována. No jo, ale co když si ho nekoupím? Pak jde leckdy o záležitost několika tisíc Kč.

Úplnou náhodou jsem zjistil, že možností, jak vyzkoušet více typů kol zdarma a na delší čas, je Decathlon. Říkám „náhodou“, protože Decathlon to pro mne překvapivě nikde nepropaguje. Je to poněkud „utajená mise“, neboť celý proces je na zvážení jednotlivých poboček, ale díky tomu "utajení" jsou testovací kola zatím v pohodě k mání a nejsou na ně fronty. Není totiž šance zjistit dostupnost testovacích kol na webu a tím pádem si některé zarezervovat, toto lze jen telefonicky či osobně na konkrétní pobočce. Online lze udělat jen registraci zákazníka. Po registraci a provedení rezervace vám kolo půjčí na pobočce zdarma na 3-4 dny (na Chodově na tři, v Letňanech na čtyři), což považuji za ideální, navíc když pražské pobočky mají otevřeno do 21 h. Kolo si můžu půjčit a vrátit po práci, i kdyby se mi ta práce natáhla až do večera. Pro mne zázračně Decathlon nevyžaduje žádnou platbu za zapůjčení, dokonce ani zálohu, ani druhý doklad totožnosti, stačí jeden. Kolo je dobré si zarezervovat, i když mně se stalo, že na jednom z modelů jsem odjel na základě momentální situace ihned, byl zrovna volný. Ještě upozorňuji, že se typy kol k testování liší napříč pobočkami, a že ne každá pobočka testovací kola má. Ale „moje“ nejbližší pobočka“ na pražském Chodově měla na testování ve velikosti rámu L (do 185 cm výšky) typy Rockrider ST 900S, XC 100 a XC 900, což je přesně těžiště mého zájmu. Jeden mnou testovaný typ (Rockrider XC 500) byl z pobočky Praha-Letňany.

Zkušenost s výpůjčkou v Decathlonu

Trochu nešťastně na mne zpočátku působilo, že testovací kola se vydávají u toho samého „stánku“uprostřed prodejny kde je i tzv. „malý servis“, takže při troše smůly (zejména v nákupní špičce dne) se člověk přimíchá do houfu lidí čekajících na to, až jim mechanici složí koupené kolo nebo na něj něco přimontují, ale chápu, že kvůli benefitu půjčování testovacích kol zdarma nikdo nebude platit další personál. Naštěstí čekací doba na výdej kola je krátká, nejdéle jsem čekal 20 minut. Navíc všichni mechanici (či spíše mechaničky, často jde o slečny) měli tu vlastnost, že podvědomě raději montují a povídají o „mém“ testovacím kole, protože o něm dost ví jak z vlastního ježdění, tak z recenzí, které na to kolo někdo dělal, takže dost možná jsme nevědomky někoho přeskočili.

Potěšilo mne, že mechanici nemachrují, ochotně zodpoví dotazy a kolo před vašima očima nejen celé zkontrolují (řazení, brzdy, pneumatiky), ale podle vaší hmotnosti nafoukají vidlici a tlumič a po vašem testovacím projetí se prodejnou vyladí i délku sedlovky. Je lepší počítat s tím, že testovací kola mají jen základní pedály bez kufrů a nemají žádné další vybavení, ale ze čtyř půjčených kusů měl jeden už SPD pedály, druhý kompletní osvětlení a třetí držák na bidon. Každopádně je moudré, chcete-li mít jistotu, si raději přinést vše své, mechanici vám vaše pedály namontují rádi.

Na celé věci mne navíc potěšila taková ta normální lidská příjemnost, že mne od servisní zóny nikdo nevyháněl, naopak, když sličná slečna mechanička nemohla povolit pedál, nechala to přímo v zóně udělat mně, a když kvůli jiným zákazníkům nestíhali hustit vidlici, opět jsem si „své“ kolo mohl s jejich nářadím obsloužit sám.
Je samozřejmě slušností vrátit kolo čisté, naštěstí je pár kroků od obou „mých“ poboček je myčka a naštěstí už nezapomínám s sebou vozit hadr. Ocenil jsem, že za perfektně vypulírované vrácené kolo mi poděkovali.

Následující tabulka je průnikem dvou množin kol. V jedné množině jsou kola, která Decathlon (alespoň v Praze) nabízí k testování, ve druhé množině jsou kola, která by mi svou konstrukcí a cenou mohla vyhovět. Zatímní průnik jsou tedy 4 typy kol, z nichž 3 jsou cross-country a 1 trailové.


Tabulka - parametry testovaných kol

Pár postřehů z testování

Test 1 – Rockrider XC 900

První půjčené kolo a hned to nejlepší na začátek. Hardtail XC 900 překvapí toho, kdo dosud jezdil na kole 26" s hliníkovým rámem, úplně vším. Kolo vypadá robustně, ale díky karbonovému rámu váží jako moje silnička (tedy 10,5 kg při velikosti rámu L). Toto kolo jsem, stejně jako všechna ostatní, vyzkoušel hlavně v dolním Posázaví na Jílovsku, viz například zde, kde je k dispozici vše od polňaček a lesních cest plných kořenů, kamení, štěrku a bláta a to vše koření velké výškové rozdíly.


Obr. 1 – Rockrider XC 900

Velká kola žehlí neomylně všechny díry a strouhy; co nevyžehlí velká kola, utlumí karbonový rám a přední vidlice. Kolo má (stejně jako všechna kola z tohoto testu) jednopřevodník, převody 1x 12 u tohoto typu kola používají pro mne sympaticky nejmenší pastorek s 10 zuby. Byl jsem překvapen, jak rychle jsem si v terénu zvykl na větší kola, na jistotě jsem získal po několika málo kilometrech. Určitě je relevantní argument, že je-li kolo dostatečně krátké, i přes velká kola je snadno manévrovatelné. Poznat je i to, že jezdec sedí blíže osám kol, takže je vyšší i výsledná výšková stabilita. Potěšily i detaily, například robustní chránička rámu před řetězem nebo ochrana na horní rámové trubce proti poškrábání brzdovou páčkou.

Jediné, na co jsem si zvykal pomaleji, je existence zámku vidlice ve formě gripshiftu na levém řídítku. Podle mého názoru překáží pevnému úchopu a už i kvůli němu bych zvažoval dodatečnou montáž krátkých rohů. Subjektivně mi přijde, že se mi na tomto kole jelo nepříjemně vestoje, ale to by asi vyřešila změna představce nebo bych si prostě sám zvykl.
Když už jsme u představce, na počátku mi přišlo nezvyklé držet řídítka jen 26 cm nad předním kolem, tedy to kolo skoro držet v ruce, ani vizuálně pěkné mi to nepřišlo, ale už jsem si zvykl.

Jinak jsem na kole žádný problém nenašel a mohu říct, že toto kolo předčilo mé očekávání a nebylo by mi proti mysli s ním ztroskotat na pustém ostrově.

Test 2 – Rockrider ST 900S
Druhý testovaný typ je celopéro na pneu 27.5". Oproti vysloveně krásně ladnému designu kola XC 900 na mne napoprvé jiskřička nepřeskočila, ale po třech dnech bahnění jsem si zvykl i na tento stroj.


Obr. 2 – Rockrider ST 900S

Samozřejmě, hlavní nezvyk bylo pružení zadní stavby, které se i v lehkém terénu projevuje pohupováním. Na začátku jsem z toho měl málem mořskou nemoc a tlumič zamykal, kde se dalo, ale samozřejmě jsem si zvykl.

Kovaní bikeři by asi nejásali nad brzdami a použitým tlumičem, ale pro mé účely obojí obstálo více než skvěle. Nedostal jsem se do žádné situace, kdy by to brzdy nepobraly. Dokonce i tento levnější tlumič přinesl skvělý cestovní komfort, přistihl jsem se, že podvědomě najíždím na kořeny a do děr, místo abych se jim vyhýbal. Rozhodně je to nejpohodlnější kolo, které jsem kdy řídil, překvapil mne pocit dokonalé stability a na rozdíl od XC 900 se mi na tomto kole skvěle šlapalo i vestoje. Zatím tíhnu k tomu si pořídit hardtail, vyšší zdvihy pérování (zde 120 mm) nevyužiji a nechci se starat o údržbu pro mne zbytného elementru (zadního tlumiče), ale pokud bych se rozhodl jezdit si jako pantáta v dokonalém pohodlí, toto kolo bych bral všema deseti, i s tímto kolem jsem se loučil nerad.


Obr. 3 - Rockrider ST 900S - detail tlumiče

Na závěr ještě jedna subjektivní věc: toto kolo má ze všech mnou testovaných pro mne nejpříjemnějšího cvrčka.

Test 3 – Rockrider XC 500

Toto je jediné kolo, které jsem si nepůjčoval na Chodově nýbrž v Letňanech. Oproti obřímu Chodovu je to menší pobočka a na testy mají zřejmě jen toto XC 500. Každopádně návštěva Letňan za to rozhodně stojí, protože: 1) oproti Chodovu je tam méně hektično, 2) v Decathlonu obecně potkávám velmi příjemné prodavače a mechaniky, ale tu letňanskou sympaťandu od kol marně dostávám z hlavy asi nejen já, 3) je tu jeden bonus navíc: v Letňanech mají mechanika z Francie, Julese. Parádně se s ním povídá a je (alespoň podle mne) hodně zajímavé někomu popisovat techniku i svá očekávání z kola anglicky. Až dnes jsem si uvědomil, že to, co řešíme okolo kol s kamarády, sice dovedu částečně popsat i anglicky, ale jsou takové části kola, která jsem anglicky dosud nikdy nejmenoval. Však si zkuste sami vzpomenout, jestli dáte v angličtině dohromady slova jako “nába“, “ořech“, “zapletené kolo“, “odskok tlumiče“ nebo “volnoběžka“.


Obr. 4 - Rockrider XC 500 - testovací kus

Ale zpět k testu. Jelikož už jsem sedlal XC 900, nebylo svezení až takovým šokem. Kolo jede velmi podobně jako XC 900, ale rozdíly tam pozná asi i laik. Oproti XC 900 postrádá ono tlumení vlastní karbonovému rámu. Jelikož nejsem až tak zhýčkalý, těch 1,1 kg hmotnosti, které má XC 500 oproti XC 900 navíc, moc nevnímám. Sám mám o víc než 1,1 kila navíc, ale když to kolo třeba nesete na rameni (nebo drtíte nějakou stojku), tak se každé ušetřené deko asi hodí. XC 500 mi přijde designově krásné, ale nemůžu pořád rozdýchat tento svar u kliky:

Obr. 5 – Detail svaru u XC 500

(jasně, svářeč tam byl postaven před úkol udělat ten profil co nejplacatější a co do toho mám kafrat, když sám svářet neumím. Ale: mně ten svar nevadí. Mně mrzí.)

Ještě upozorňuji, že testovací kus se liší od aktuálně prodávaného modelu 2020, který vypadá takto:


Obr. 6 – Aktuální podoba XC 500

Celé tři dny testování jsem se tehdy zaobíral myšlenkou, jestli ty rozdíly u XC 900 oproti XC 500 stojí za vynaložení 10 000 Kč navíc. Přiznám se, že týden jsem to nebyl schopen rozseknout. Nevěděl jsem, jestli na výhodách XC 900 oproti XC 500 nebazíruji už trochu umanutě, vždyť XC 500 jede a vypadá jen o chloupek hůř, pořád je to skvělé kolo. Abych se z toho vyléčil, udělal jsem jsem úkrok a půjčil si naopak levnější kolo.

Test 4 – Rockrider XC 100

Poslední testované kolo, zdánlivě největší Popelka, druhé nejlevnější kolo, už jsem také trochu opotřebený, co jsem si od toho tak mohl slibovat? Jenže stejně jako v pohádkách se z Popelky vyklubala kráska, kvůli které i tatínkové rádi dokoukají pohádku, z XC 100 se vyklubalo kolo, které jsem skoro odmítal vrátit. Svar je stejně ošklivý jako u XC 500. Horší brzdy, ale já vše ubrzdil. Hmotnost 12,3 kg žádný problém, na hliníkový tank pořád krásné číslo. Oproti XC 900 nejmenší pastorek 11 zubů, což nevadí, stejně moc rychle nelétám. Přední vidle-žádný problém jsem nenašel.

Subjektivní pocity ze svezení úplně v pořádku. Takže skvělé. O barvu mi moc nejde, ale tato se mi líbí. Kdyby se slouply ty červené nálepky z ráfků, bylo by kolo černožluté. Navíc mám takový dojem, že bychom k sobě ladili. Možná bych já, hobík plný chyb, na tom bezchybném XC 900 za 40 tisíc Kč vypadal divně. K tomuto XC 100 vypadám velmi adekvátně. Za ty prachy kolo, které opravdu neurazí. A jestli někoho nenadchne, tak mne ano.


Obr. 7 - Rockrider XC 100

Závěr
Decathlon je šancí, jak vyzkoušet více typů kol na několik dnů, navíc zadarmo a bez zálohy. Jste-li (stejně jako já) hobby jezdcem, který se pohybuje v cenové kategorii kol do 40 000 Kč, máte možnosti testování minimálně takové, jak je naznačeno v článku. Poté, co jsem kola dotestoval, jsem se ještě zkusil ptát prodavačů jak v Decathlonu, tak v jiných prodejnách na jejich názor. Když shrnu několik takto ulovených postřehů a své vlastní dojmy, mohu formulovat zcela subjektivní výsledek. Na jednopřevodník jsem zprvu koukal trochu mezi prsty a prvních 30 km měl tendenci hledat přesmykač. Ale po řádění v terénu jsem musel změnit názor. Díky velmi širokému rozsahu pastorků (většinou 10 či 11-50 zubů) kolo jede svižně i na rovině a v terénu odpadá potřeba si hlídat zvolený převodník. Navíc absence přesmykače redukuje hmotnost i starosti s čištěním a seřízením. Takže za mne platí, že po vyzkoušení jednopřevodníku už v terénu nic jiného nechci. Mají ho, stejně jako zamykání vidle otočným gripshiftem, všechny testované typy, takže rozhodnou jiná kritéria.

Kdybych se rozhodl koupit kolo v Decathlonu, typ Rockrider ST 900S mi sice přišel jako velice příjemný stroj za nepříliš krvavé peníze, ale zde bude ten možný kámen úrazu. Celopéra jsou obecně namáhána jinak než hardtaily a je třeba počítat s tím, že omezená životnost se týká většího počtu komponent - zadního tlumiče a čepů. Navíc tento stroj má kola velikosti 27,5", což je standard, který se zdá být odsouzen k vyhynutí. Větší kola 29" přejedou nerovnosti lépe, jsou obratná, neboť délka rámu je poměrně krátká, zvyknete si na ně hodně rychle. Jakmile se kolo rozjede, větší a těžší pneu znamenají i vyšší setrvačnost. Svůj výběr jsem tedy zúžil na kola cross-country s pevnou stavbou, tedy řady XC.

Rockrider XC 500 trpí tím, že jeho karbonový bráška XC 900 je jen o 10 tisíc Kč dražší, což je výdaj, který zřejmě velká část zájemců dokáže akceptovat. Sám XC 500 naopak svou konstrukcí není až tak vzdálen typu XC 100, který je ale o 5 tisíc Kč levnější. Jasně, SRAM GX Eagle je vyšší řada než NX, ale já jsem rozdíl skoro nepoznal. Taktéž jsem při svém stylu ježdění nepoznal úsporu 0,7 kg (oproti XC 100) a levnější vidli.

Odlišnost XC 900 jsem poznal samozřejmě i já. Oproti XC 100 rozdíl 1,8 kg už poznal je, o jeden zub na kazetě (10-50 zubů) také, o specifikách karbonového rámu nemluvě.

Následkem toho se má soustava mnoha neznámých smrskla jen na neznámou jednu a to, zda z testovaných typů koupit XC 100 za 25 tisíc Kč nebo XC 900 za 40 tisíc Kč. Po vychladnutí z momentální lásky k “Popelce“ XC 100 mám velkou tendenci favorizovat XC 900, ale 40 tisíc Kč nejsou malé peníze. Po pravdě řečeno se asi pokusím počkat, zda toto kolo bude někdo prodávat z druhé ruky, protože řekněte si doma po pandemii covidu "miláčku, zítra vyhodím 40 tisíc za kolo"... Ale kdo jednou okusil karbon, už se mu asi nechce vracet k hliníku. Každopádně pro mne velmi příjemným zjištěním je, že by nebylo žádnou prohrou mít jakékoli jiné ze čtyř uvedených kol, každé mělo svá plus a bylo něčím specifické a minimálně to XC 100 je velmi relevantní slovo do pranice.

Pomohlo? Když už nemůžeme kvůli letnímu nedostatku sněhu provozovat běžkování (cross-country skiing), pojďme na bajkování (cross-country biking). Průnikem je to slovo "krajina" a její poznávání a o to hlavně nám přece jde, ne?