Myslíš, že se dá srovnávat konkurence v laufech se světovým pohárem?

Srovnávat se dá všechno. Jsou to rozdílné disciplíny a soupaž hraje v laufech rozhodující roli. Světová špička v laufech je velmi těžko porazitelná lidmi z SP. A zase naopak laufaři nemají šanci vyhrávat na tratích SP nebo MS. O tom jsem přesvědčená. Popularita je však srovnatelná, hlavně ve Skandinávii. Myslím, že i u nás laufaři drží prapor hodně vysoko.



Nelituješ někdy, že už se nepodíváš na olympiádu nebo mistrovství světa?

Takhle bych to neviděla. Každý se může nominovat na ZOH, když tomu podřídí přípravu. Několikrát jsem se srovnala s konkurencí v Česku a bylo by to pro mě i reálné. Ale říkám si, že jsem tohle všechno už zažila, i z těch negativních stran. Kolotoč nominací, přehršel různých rádoby důležitých funkcionářů atd. Takže teď už jsem 6 sezón na laufech a opravdu nelituju, nikdo nám do toho nemluví, je to podle nás.



Přestože jsi Češka a už pár let opět reprezentuješ naši republiku, stále bydlíš v rakouských Alpách. Má toto místo pro tebe výhody z hlediska tréninku? Myslíš, že v Jablonci, tvém rodném bydlišti, bys podobné nenašla?

V Alpách, tedy v údolí Pillersee, bydlíme už 14. rokem. Osm let jsem tu byla zaměstnána v armádě. Je tu klid a nádherná příroda. Zamilovali jsme si to tu a zatím nepřemýšlíme o změně, a to i proto, že tréninky tu jsou rozmanité a prostředí tady mi právě asi nedovoluje skončit. Stále mě to baví zřejmě díky tomu, kde bydlíme. Samozřejmě že v okolí Jablonce to mám ráda, vyrůstala jsem tam a věřím, že se kvalitně trénovat dá i tam. Když jsme pár dní v Jablonci, zatrénuji si na oblíbených místech. Jizerské hory jsou krásné.



Loni se v seriálu objevily nové tváře mladých závodníků, kteří byli schopní bojovat o pódium a jezdili výborně i dlouhé závody jako třeba Vasův běh (Ida Dahl, Max Novak, atd.). Dřív to byla výsada pouze třicátníků a výše. Také tě to překvapilo?

Zmiňuješ mladíky jako je Ida Dahl a Max Novak. Jsou z jednoho týmu. Zaregistrovala jsem v závodech, že mají vždy výborný materiál, lyže jim jedou. Ten tým pracuje určitě dobře i v tréninkách, jsou připraveni. U těch ostatním mladých je to nahoru dolů. Prostě v severských zemích výborných laufařů je zásoba, jak se dostanou do slušnýho týmu, jdou nahoru. Zkušenější jim pomohou a ukážou, že to není nic složitého.



(Katka závodí už 4. sezónu za tým Lukáše Bauera)



Podílíš se nějakým způsobem na testování nových lyží a na testování lyží před závodem? Nebo vše necháváš na Radimovi?

Podílím! Ale je pravda, že Radim si rád v klidu základní testy dělá sám. Těsně před závodem je to různé. Někdy spolu, někdy Radim s někým z týmu nebo dvorním pomocníkem Tondou Šmausem.



Loňská sezóna byla zkrácená kvůli koronaviru. Hodně tě to mrzelo?

Z ekonomického důvodu mrzelo, protože jsme měli vše zaplacené, velmi drahé ubytování, zatím nám nikdo nic nevrátil, i když je to slíbené. A z toho sportovního mrzelo moc. Ty poslední tři závody jsou taky krásné. Vždy je šance svoje výsledky vylepšit, kvůli tomu závodím. Ale dalo se i dost ztratit. Soupeřky jsou dobré. Skončila jsem třetí v celkovém hodnocení seriálu, takže spokojenost.



Já osobně, pokud bych měla firmu a hledala zaměstnance, určitě bych si vybrala sportovce, přestože nemají praxi. Jsou cílevědomí, pracovití, houževnatí, nějaký neúspěch je hned nerozhodí... Opak však bývá pravdou a sportovci po ukončení kariéry mají velký problém sehnat práci. Máš z toho strach? Máš nějaký plán v hlavě, co bys chtěla dělat, až pověsíš lyže na hřebík?

V tom s tebou ráda souhlasím, mám stejný názor. Co se mě týče, léta se zajímám o sportovní masáž, sama jsem velmi náročná na každého, ke komu jdu. Chci být dobrá v tomto oboru, alespoň tak, jako na lyžích. Taková je moje představa.



(Katka se svým trenérem a partnerem Radimem Dudou // Foto: Archiv Kateřiny Smutné)