Hledejme tedy ony maličkosti, které nejen dělají mistry, ale které mohou urychlit a zkvalitnit výuku techniky běžeckého lyžování. Nejprve je nutno umět přesně pojmenovat problém, který chceme vyřešit a jako druhý krok musíme umět poradit, jak danou chybu odstranit. Někdy sice stačí na určitou chybu upozornit, ale v drtivé většině se k ní chybující vrátí. Daleko účinnější je při upozornění na chybu poradit, co dělat, aby k té chybě vůbec nedošlo. A pokud se podaří umocnit proces zapamatování, je vyhráno.

Jedním z nejčastějších problémů při klasickém způsobu běhu na lyžích je příliš pozdní odraz. Terapie je poměrně jednoduchá, i když trochu krutá: lyže namazat více na hladko. Další variantou nácviku včasného odrazu je jízda pouze s jednou holí.

Pokud je běžec jedoucí klasicky příliš ohnutý, nechť se dívá za jízdy před sebe dále o více než 20 metrů, zvedne tím hlavu a více se narovná. Pomohou i delší hole.

Chce-li klasik prodloužit krok, musí nejprve natáhnout ruku více kupředu vytočit kupředu i opačný bok. Prací boků a jejím vytáčením se také nejen prodlouží krok, ale zefektivní se i odraz, protože odrazová noha je díky vytočenému boku dále před těžištěm těla. Má tak k dispozici delší dobu na vyprodukávání efektivnějšího odrazu.

Má-li začátečník větší problém s rovnováhou, zejména s předozadní, velice mu pomůže mimosezonní, alespoň hodinové, pravidelné dovádění na kolečkových lyžích nebo bruslích na U-rampě. Měl by si ovšem na to pořídit chrániče na kolena a lokty (více viz článek v NORDICmagu č.14/2010 str. 27).

Častou chybou bývá křečovité držení holí, což se projevuje neotvíráním dlaně při odpichu s následným zvedáním holí vzadu až nad úroveň hlavy. Dotyčného můžeme přesvědčit o nutnosti uvolnění hlavice hole v dlani tím, že ho necháme několik minut držet hůl pevně v sevřené dlaní a ve vodorovné poloze. Tento úkon pochopitelně vyžaduje vynaložení určité síly, která je zjevně ve svém výsledku bezúčelná.

Zaklánění hlavy při odpichu soupaž ve fázi předklonu trupu může ukrátit působení každého odpichu až o 5 cm. Navíc je to protipohyb, brzdící jízdu a namáhající krční obratle. Stačí držet hlavu stále ve stejné poloze ve shodě s trupem, což se projeví nezakláněním hlavy při odpichu soupaž (více NM č.4/ 2007 str. 23).

Začátečníci mívají potíže s udržením rovnoběžnosti lyží. V tom případě je třeba procvičovat na místě odvraty a přívraty a to nejlépe se zavřenýma očima.

Při výuce klasiky se někdo může potýkat s tzv. „zametáním stopy“. To je vychylováním patky lyže po odrazu do vnitřní strany (šmajdání), čímž vzniká po chvíli ježdění v měkké stopě často pouze „žlab“. Viníka můžeme nechat delší dobu jezdit v hlubším sněhu, aby viděl jak jeho stopa vypadá.

Například o dalším detailu, nutnosti uvolňovat po odrazu svaly, se přesvědčí každý jednoduchým testem, kterým je držení sevřeného prádelního kolíku. Po několika minutách nám rychle ubývající síla dokáže, že každý sval potřebuje dobu na odpočinek, aby mohl znovu pracovat.

Malá dynamika odrazu z nohy bývá častá u dětí. Pro zlepšení není nic jednoduššího, než zařazovat do tréninku například cvičení se švihadly.

Podobně pro nácvik efektivnějšího odpichu z hole je dobré začít rukama napínat gumové expandery s důrazem na poslední fázi natažení (více NM č.4/2007 str. 22).

Slabinou bruslařů bývá stranové „zhoupnutí“ špičky lyže po odrazu. Vracení špičky lyže do původního úhlu odvratu stojí určitou energii a čas, takže je lépe zhoupnutí špičky zabránit tím, že při odrazu se více zatlačí patou chodidla do vázání lyže.

Tomu, kdo při skatingu příliš „sedí“, je třeba vysvětlit, že při každém kroku rozhoduje o velikosti dopředného pohybu těla posouvání jeho těžiště (což je přibližně pánev). Zvětšení tohoto posunu těžiště o několik centimetrů vpřed po každém odrazu se dá dosáhnout inercí, což je dopředné vytažení pánve pouhým přesunem dílčích těžišť těla (více NM č.5/2008 str. 21).

Běžkaře, který pracuje rukama příliš zeširoka, odnaučíme tento zlozvyk následovně: pokusí se o odpich soupaž se široce rozpaženýma pažema. Přesvědčí se, že to jde velmi těžko. Pokud dá následně ruce vpřed před obličej a zopakuje odpich, vyvine v pažích mnohem větší sílu.

Při bruslení se zatlačením pánve do strany odrazové nohy zvětší impuls odrazu a bruslař tak dokonale využije hmotnosti těžiště svého těla.

Začátečníci mívají podvědomý strach z pádu. Absolvováním několika úmyslně řízených pádů do měkkého sněhu tato obava pomine.

Pokročilejší lyžaři se mnohdy vyhýbají intenzivnější a tím i rychlejší jízdě z obavy z rychlé únavy. Na rychlejší jízdu je třeba si zvyknout. Pomůže nácvik techniky běhu v rychlosti. Doporučit lze častější opakované měření rychlosti v metrech za 10 sec. (více NM č.5/2008 str. 20)

Někomu se mohou zdát zmiňované maličkosti jako nepodstatné. Je však zapotřebí si uvědomit, že získá-li závodník na každém kroku pouhé 2 cm, činí to na jednom kilometru dobrých 15 m, a na velkých závodech dnes rozhodují o vítězi i centimetry. A nejde přece jenom o závodníky. Každý, kdo běhá na lyžích, si určitě rád zdokonalí svou techniku běhu, ať už jde o klasiku nebo o skating. Pokud má trenér nebo cvičitel dobrý postřeh, objeví určitě sám další maličkosti, které z lyžaře dělají mistra.