Mohlo by se snad na první pohled i zdát, že se jeden z nejmladší generace Štočků svým raným odchodem z Česka rodinné tradici hned v počátcích své kariéry vzepřel. Ale čas ukazuje, že je to právě naopak. Ve věku, kdy jeho vrstevníci cestovali maximálně tak po sociálních sítích, už Fabián louskal v zámoří zdárně angličtinu, objevoval přednosti anglo-saského vzdělávacího systému a ještě stihl “vyučovat” své školní týmové kolegy české lyžařské-klasické škole.

V současnosti Fabián již čtvrtým rokem promlouvá do pořadí na maratonských tratích Visma Ski Classic v dresu Vltava Fund Ski Teamu. A je nutno dodat, že v tomto směru zraje jako víno. Loni skončil celkově 44. (9. v kategorii Youth), letos je po třech závodech zatím 33. A to jako třetí nejlepší Čech! A mimo sportovní úspěchy? Maličkost. Momentálně je to probíhající doktorandské studium na prestižní německé univerzitě v Mnichově.



CV:

● Rok narození: 1994

● Současné bydliště: Mnichov

● Studium: Sportovní gymnázium Jilemnice, Hopkinton High School - Massachusetts, Holderness School - Plymouth, Dartmouth College - Hanover (vše USA), Ludwig Maximilians Universitaet - Mnichov

● Zaměstnání: Neurovědecký doktorand.

● Jazyky: Angličtina,Němčina, Čínština (částečně)

● Domácí klub: CKS SKI Jilemnice

● Team: Vltava Fund Ski Team

● Sponzoři: Kaestle, Leki, Alpina

● Další sporty: cyklistika, skyrunning, ultra maratony, kitesurfing

● Koníčky: vyřezávání dřevěných lžic, hra na didgeridoo



Oblíbené:

● Léto nebo zima? Jaro!

● Běh nebo kolečkové lyže? Kolečkové lyže

● Klasika nebo bruslení? Bruslení

● Tvrdý vosk nebo klistr? Tvrdý vosk

● Hromaďák nebo intervalový start Rozhodně hromaďák!

● Sprint nebo distance? Oboje, ale hlavně ne 10 -15 km!

● Sparta nebo Slavie? Sparta

● Roviny nebo hory ? Hory

● Němčina nebo angličtina? Angličtina



Výkony:

● Roční objem: 700- 800 hodin

● Čas na 3 km: Okolo 9 minut

● Shyby: 30

● Nejprudší vysoupažený kopec: 24%

● Nejrychlejší čas na 50 km klasicky nebo 50 bruslením: Těžko porovnat, ale Engadin je vždy nejrychlejší

● Nejdelší překonaná vzdálenost na lyžích či v běhu: Okolo 100 km oboje

● Nejhodnotnější loňský výsledek: 52. ve Vasáku, celkově 9. v kategorii Youth




Tvé začátky na lyžích?

Asi než jsem začal chodit. V mládí hlavně sranda a skákání na lyžích, občas si i zastřílet z pušky v lese na Mísečkách. Rodiče a prarodiče také hodně lyžovali, takže bylo těžké od toho utéct. A ještě k tomu jsem vyrůstal v té malebné kolébce lyžování, v Jilemnici. V 15ti jsem se pak rozhodl odjet do Ameriky. Skončil tak sice český lyžařský sen, ale otevřelo mi to dveře do toho světového.


Proč právě Amerika?

Proč ne? Šel jsem tam hlavně, abych se naučil jazyk a získal životní zkušenosti. Měl jsem i nadále možnost pokračovat v mém koníčku - lyžování, a díky tomu si najít i první kamarády a trochu pevněji zakořenit v New Hampshiru. Lyžoval jsem tam už za střední školu a měl jsem i štěstí, že jsem potom dostal nabídku lyžovat za dobrý univerzitní tým.


Srovnej americký přístup k tréninku, koučování, a sportu obecně.

Podle mého názoru je tam přístup ke sportu podobný, ale logisticky řešený úplně jinak. Sport je tam přirozenou součástí školního programu, jak na školách středních, tak i vysokých. Trénink je integrovaný s učením, trenéři jsou placeni školou. Je tam zřetelně větší hrdost na to být součástí týmu. Ještě výraznější je to na univerzitách, nazývají to „team pride“. V česku také třeba neexistuje, aby škola vysílala trenéry hledat akademické a sportovní talenty.

Nabízejí tam pak také parádní zázemí. My jsme dokonce měli i saunu jenom pro mužský tým, také masáže byly zadarmo. Samozřejmostí pak byli i školou placení studenti, kteří nám sportovcům pomáhali se studijními materiály, když jsme v pátek místo školy závodili. Na druhou stranu ale škola opakovaně zdůrazňuje, že jsi student-sportovec. Tedy, že nejdříve jsi student a poté závodník. Prospěch především. Myslím, že čeští trenéři to občas takhle nevidí.

Z hlediska akademických soutěží je nejvýše postavené univerzitní mistrovství USA, a vítěz se pak honosí titulem NCAA šampiona. Například světová univerziáda nikoho příliš nezajímá, soutěže NCAA (National Collegiate Athletic Association, pozn. autora) jsou absolutní prioritou. Závodí se v různých konferencích, z kterých je pak na konci února vybráno okolo 20 nejlepších lyžařů. Ti pak závodí za školu i konferenci na celostátním akademickém mistrovství. Někteří z našeho univerzitního týmu byli zároveň i v americkém národním týmu. Dokonce jsem jednou měl olympijskou vítězkou v mogulech jako spolužačku na semináři. V tom byla moje škola tak trochu výjimečná, a to částečně i kvůli dlouhé historii lyžování.

V případě, že student pokračuje v lyžařské kariéře i po ukončení univerzity, má podobné možnosti jako u nás. Novinkou v poslední době je ale zakládání soukromých týmu, jako například týmu SMS T2 (J. Diggins, S. Caldwell, S. Hamilton, pozn. autora), které jsou částečně privátně sponzorované a sportovci pak také pomáhají komunitě, kde trénují. Ti pak závodí v otevřených celostátních soutěžích a bojují o místa v reprezentačním týmu. V tomhle to asi bude trochu jiné, než jak to známe z našich podmínek (např. Dukla), ale o tom nemám přehled.


Jak dlouho plánuješ závodit?

Poloprofesionálně ještě pár let. Jsem velice rád, že zatím tělo spolupracuje. Jako hobík ještě asi i déle, ale to jen v rámci životního tréninku.


Tvá pracovní i osobní budoucnost?

Vždy jsem chtěl být více než lyžař. Alespoň mít i nějaký plán B. Proto jsem i odjel do Ameriky. A teď, až dodělám doktorandské studium, už snad nějaký ten plán B budu mít :). Nechávám to taky trochu náhodě, ale chtěl bych zkusit alespoň na chvíli po té akademické i privátní sféru. Pak se rozhodnu co dál. Jestli zůstanu ve vědě, nebo zkusím štěstí jinde. Ale stále věřím, že to vždy nějak půjde skloubit s lyžováním!