Tereza sportuje snad od té doby, co si pamatuje. Začínala s gymnastikou, ale prý postrádala holčičí lehkost, tak radši přesedlala na atletiku. Zkoušela i týmové sporty jako fotbal či florbal, ale nakonec ty individuální zvítězily. V běžeckém lyžování posbírala několik mistrovských medailí, jak ve sprintech, tak v distančních závodech a podařilo se jí probojovat i na juniorské MS. Zkusila si také dálkové běhy na lyžích, ale kolo nakonec zvítězilo na plné čáře. Ale ani mladé sympatické dívky to však nemají v životě jednoduché...



Jak dlouho ses věnovala běžkám a kolu na vysoké úrovni? V čem myslíš, že jsi byla lepší?

Oběma sportům se věnuji od 12 let. Na vysoké úrovni to bylo zhruba od 17 let, kdy jsem se dostala do juniorské reprezentace v běžeckém lyžování. Vždycky jsem si myslela, že jsem a budu lepší na běžkách, bavilo mě to, šla jsem si za svým. Běžky jsem měla jako sport číslo 1, ale bylo to těžké, u nás na Moravě obzvlášť. Výsledky se ale paradoxně za „menší“ úsilí dostavovaly více na kole.


Do kolika let je podle tebe dobré kloubit obě disciplíny dohromady?

Tyhle dva sporty jsou skvělým doplňkem, to vám řekne snad každý cyklista nebo běžkař. Myslím si, že se dají kombinovat poměrně dlouho, můžete být v obou sportech dobrý, ale nikdy nebudete nejlepší.


Valašsko je krásné, ale přece jen se tam nelíhne taková základna sportovců jako v jiných oblastech ČR. Je těžké tam najít kvalitního sparinga, ať už na běžky či na kolo?

Souhlasím! Valašsko je nádherné, ale zrovna pro běžecké lyžování nevhodné. To, čeho jsme výsledkově dosáhli na běžkách s mým bývalým trenérem, byl takový malý zázrak. Proto u nás nikdo nezůstal a neměla jsem s kým trénovat. Všichni, co chtěli dělat běžecké lyžování, museli pryč do Čech, nebo skončit úplně. Na kole je to o něco lepší, ale spíš než s holkami se svezu s kluky, ale nemůžu si stěžovat! S nimi mě to někdy baví mnohem více!


Taky sis vyzkoušela laufy v týmu Lukáše Bauera. Líbily se ti více než krátké závody?

Být v týmu u Lukáše pro mě byla velká škola a spousta zkušeností! Líbila se mi pohoda v týmu a spousta legrace spojená s těžkým tréninkem alespoň první rok to tak fungovalo. Ale cítila jsem, že na 50 km závody ještě nemám dost síly. Byla jsem hodně mladá, a proto mě bavily spíš kratší běžecké závody. Patnáctka klasicky to byla moje oblíbená disciplína.


/Tereza si vyzkoušela i dálkové běhy na lyžích v týmu Lukáše Bauera// Foto: Archiv Terezy Tvarůžkové/


Kdy nastal zlom, a rozhodla ses jen pro bajky?

Zlom nastal na jaře roku 2019, kdy mi dal nabídku Honza Slavíček a Lukáš přijal nabídku jako reprezentační trenér Poláků. Zvažovala jsem pro a proti a vzhledem k tomu, že mi tři měsíce předtím promrzl žaludek a střeva a moje tělo popravdě ještě teď blbě snáší a reaguje na zimu, vybrala jsem si kolo. A nemůžu se zbavit pocitu, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí.


Prý jsi bojovala s poruchou příjmu potravy, čímž trpí hodně mladých holek, nejen sportovkyň. Co bylo pro tebe spouštěčem a jak dlouho ses z toho dostávala?

Bojovala. Stačila jen jedna malá narážka: „Kdybys zhubla, budeš lepší“, a už to jelo. Jsem tvrdohlavý člověk, když si něco umanu, nikdo mi to nevymluví. Poučím se, až když spadnu na úplné dno, což není ideální, ale jak se říká, chybami se člověk učí. Trvalo asi rok, než jsem se z toho dostala, celkově jsem s tímto problémem bojovala asi 2 - 3 roky.


Co bys poradila holkám, které chtějí zhubnout bez zdravotních následků?

Jak už si tím člověk projde, vidí, když někdo dělá něco špatně. Bohužel u nás v Česku je těch holek opravdu hodně. A co poradit? Pokud některá chce hubnout, tak se obrátit na výživového specialistu a jestli poruchou trpí a neví jak z toho ven, není nic lepšího, než se někomu svěřit, nebo se aspoň zamyslet nad otázkou, jestli to stojí za to. Člověk, který tímto problémem trpí, je stále smutný, protivný a řeší jen co, kdy a proč sníst. Není tohle vlastně tak trošku zbytečné? Život není jen o čísle na váze, ale o usměvavé tváři, kamarádech, rodině, zážitcích a o tom být zdraví. A pokud si někdo myslí, že být lehčí, vám pomůže k lepším výsledkům, tak je to přesně naopak. Žádné auto nejede bez paliva!


Cyklistika je na tělesnou hmotnost velmi přísná, našla sis nějaké optimum? Myslíš, že do budoucna ti už nic nehrozí?

Váha se hodně skloňuje, ale pokud se podíváme na závodnice Světového poháru, uvidíme tam kromě téměř vychrtlých dívek i normální, až třeba trošku silnější, a každá z nich dokáže dojet na bednu! Já si své optimum našla, i když si to musím hlídat, abych nešla níže. Při těžším soustředění si musím dávat velký pozor, abych neklesla na váze, ale věřím, že z těchto problémů jsem poučena.


/Tereza při vítězství na Valachy Tour//Foto: Archiv Terezy Tvarůžkové/


Co ti pomohlo ze světa běžek, když jsi přešla na horské kolo?

Určitě mi dala velkou porci zkušeností doba strávená v juniorské reprezentaci a dva roky u Lukáše Bauera. Pohybovala jsem se mezi takovými lidmi, že člověk čerpal z každého poznatku, který dostal. Z běžek jsem si odnesla hlavně to, že výsledek se skládá z drobností a všechno chce svůj čas.


Běžky jsou čistý sport, nevadí ti na bajcích bláto? Asi lepší než omrzliny, že? (smích)

Haha, to určitě! Bahno je jeden z důvodů, proč mám ráda bajky. Bahno mi vůbec nevadí! Pokud je teplo a prší, tak se na závody i tak těším. Horší je, když je třeba 5 °C, to pak pro mě začíná boj o to, abych se dostala do komfortní teploty a zahřála se. Tvůj současný trenér Honza Slavíček působí velmi sympaticky a pohodářsky.


Proč ses rozhodla jít právě do jeho týmu Expres CZ Tufo Kolín?

Honza je člověk, který umí povzbudit, je optimistický a má cyklististiku opravdu rád, ale je pravda, že už jsem ho viděla párkrát i dost naštvaného. Naštěští ne na mě (smích). Řekla bych, že máme na spoustu věcí podobný pohled, a to je důvod, proč se mi s ním tak dobře spolupracuje, i když máme každý své mouchy. Ale kdo ne? V ČR není moc lepších týmů, než je právě Expres. Nejdřív jsem tam byla na zkoušku, ale hlavním impulsem, proč jsem zůstala, byli týmoví parťáci. Hned mě vzali mezi sebe, v jejich kolektivu mi bylo fajn a cítila důvěru a podporu ze strany trenéra i kamaradů. Tohle jsem předtím moc neznala. Je to taková moje druhá rodina. Před třemi lety jsi uvedla v jednom z rozhovorů, že se na bajky trénuješ sama a že ti to vyhovuje.


Už se to tedy změnilo? (úsměv)

Změnilo. Trénuji stále sama, ale plán mi píše právě Honza. Myslím si, že mě za ty dva roky má už docela v oku a ví, co mi sedí.


Fyzičku sis z běžek odnesla solidní, ale podle televizních expertů ještě musíš na kole ladit techniku. Jak to cítíš ty? Nemáš někdy z těch děsivých sjezdů strach?

Je to tak a měli pravdu. Vím, že nejsem nejlepší technik, ale strach nemám! Baví mě to a ráda se překonávám. Dostala jsem příležitost si na reprezentačních akcích zatrénovat s Matějem Charvátem (Poz. red.: náš výborný závodník ve sjezdu na kole). Matěj je skvělý člověk a musím říct, že jsem si z jeho povídání odnesla hodně. Díky němu jsem se v technice posunula a jsem za to ráda, i když je přede mnou ještě spousta práce. Matěj mi jednou řekl, že nechápe logiku toho, že 90 % závoďáků věnuje neskutečný čas tomu, aby zlepšili svou fyzičku ve výjezdech o 5 sec, ale neřeší to, že když umíte techniku, tak se to ve sjezdech získává mnohem jednodušeji. Opravdu jsem ráda za jeho kritiku k mé technice, protože mě nutí se nad sebou zamyslet a posouvat se dál.


Na čem musíš ještě pracovat?

Na technice musím pracovat pořád (smích). Je pro mě důležité se sžít s kolem. Navíc pořadatelé světových i českých pohárů si někdy myslí, že jsme nesmrtelní a dělají tratě víc než jen záludné, takže je dobré přijet na závod s tím, abych se nebála a nic mě nezaskočilo.

/Tereza si užívala závody, které mohla jet v mistrovském dresu získaném na MČR do 23 let//Foto: Archiv Terezy Tvarůžkové/


Zajela jsi loni úžasné výsledky, několikrát do desítky v kategorii U23. Teď jsi v kategorii žen a než se člověk propracuje opět do destíky, bude to hodně bolet. Neztratila jsi motivaci při přechodu mezi kategoriemi?

Loni to byl docela výkonnostní skok a mám krásné vzpomínky na vrcholné akce. Letos už je to něco jiného, od teď už jen s nejlepšími na světě a jinak to nebude. Věřím, že nic není nemožné a výsledky se dostaví, ale všechno chce svůj čas. Musím říct, že motivaci mám snad ještě větší než loni. Mám chuť se zlepšovat a závody v elitě mě baví! A doufám, že můj čas přijde. Zatím se ale ještě musím hluboce sklonit před nejlepšími.


A jak se ti jezdilo v mistrovském dresu, který jsi získala vítězstvím na MČR v kategorii U23?

Ach ten dres byl nádherný! (smích) I když první měsíc mi nosil docela smůlu a odmítala jsem v něm jezdit (defekty při závodě, pády, srážka s autobusem), dokonce jsem v něm nechtěla startovat ani na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě (dále NMNM), což jsem ale podle UCI pravidel musela. Právě tam se mi podařilo smůlu prolomit a už jsem si to jen užívala a doufám, že si ho ještě někdy obleču.


Letos na jaře ti patřilo v rankingu v ženské kategorii skvělé 8. místo, na nějž ses dostala po výborných loňských výsledcích na SP v NMNM, šampionátech Evropy a světa a dalších závodech. Co tomu říkáš?

Bylo to strašně krásné vidět svoje jméno tak vysoko mezi světovou špičkou. Jen v létě mě mrzelo, že UCI (Mezinárodní cyklistická federace) nový ranking neschválilo a já musela startovat na závodech Svěťáku z posledních řad.


Na jaře tě brzdily zdravotní problémy. O co se jednalo?

Bylo toho víc. Vlastně jsem měla pocit, že se mě ty problémy nějak drží. Všechno začalo v lednu Covidem, pak mě v Turecku srazila motorka, střevní potíže, únavový syndrom v nohách, otřes mozku a mohla bych ve výčtu pokračovat, ale to už tak ve sportu chodí. Důležité je, se znovu zvednout a bojovat dál.


V čem vidíš výhodu, že ses plně pustila do bajků až tak „pozdě“?

Rozhodně v motivaci! Mám do toho šílenou chuť! Když vidím, kolik lidí končí už v juniorech, protože je to nebaví nebo je pohltí neúspěch v dospělých kategoriích, tak jsem ráda, že jsem začala pozdě.


Kterých výsledků si ceníš nejvíc? Ať už na běžkách nebo na kole?

Momentálně je to asi titul Mistryně republiky U23, dále 10. místo na ME, 12. místo na MS, 7. a 10. místo na SP v NMNM (vše v kategorii U 23) a určitě se počítá i letošní 29. místo na SP v NMNM v elitní kategorii.