Čerchov a jeho okolí nabízí minimálně tři z hlediska běžkování
jasná lákadla:
- Přímo u silnice č. 189 z Klenčí pod Čerchovem do bavorského Waldmünchenu je na kraji obce Capartice parkoviště, na kterém se můžete rozhodnout, co podniknete. Buď můžete vyrazit severním směrem na capartické okruhy, které začínají několik metrů od parkoviště. Po loukách jsou k dispozici okruhy 0,5 - 3 km, v lese 5 - 10 km (mimochodem, v Caparticích je dokonce sjezdovka zvaná Sádek).
- Další možností je na běžkách vyrazit naopak na jih směrem na Čerchov. V tomto případě se musíte trochu obrnit, protože prvních pár set metrů, než natrefíte na zelenou spojku na čerchovský okruh, musíte po silničce, která je sice sjízdná běžkaři, ale i auty, takže podle toho vypadá, tady manšestr ani stopu nečekejte. Pokud se vám ta silnice přesto líbí, tak po ní jste nejkratší cestou za nějaké 3 km na rozcestí pod Čerchovem. Mně se nelíbila ani za mák, takže jsem rád využil zelené spojky, která je sice klikatá, takže delší, navíc přes hustý les (takže kromě útoku na vaše smysly romantika čekejte při nedostatku sněhu i méně romantický útok lesa na skluznice lyží), ale prostě má své kouzlo a mě bavila. Pokud se vám tento úsek (ať po spojnici či silnici) z nějakého mně nepochopitelného důvodu nechce absolvovat na lyžích nebo pěšky, pár aut se dá legálně zaparkovat pod čerchovským rozcestím (v mapě označeno symbolem parkoviště). Čerchovský okruh (černý) má bez odboček délku 13,7 km.
- Možnosti, kam jet v upravené stopě, nekončí Čerchovem, stopy vedou až do bavorské obce Gibacht. Odbočením ze Zlomu na Gibacht a jeho projetím po černém okruhu si k Čerchovskému okruhu přidáte cca 10,5 km. Co se celkové délky stop týká, záleží na tom, jak nakombinujete okruhy a spojnice, typicky je v upravovaných stopách jen na Čerchově možno najezdit okolo 40 km, já po použití jedné kratší cesty dvakrát celkem najel 45 km a ještě pořád několik možností na přídavek zbývalo (a v Caparticích jsem nebyl vůbec).
Deatil stop v Gibachtu (foto autor)
Pokud jste náhodou četli můj rozhovor s Káťou Razýmovou (je zde),
pochopili jste, že právě sem jezdí trénovat naše donedávna nerychlejší
běžkařka ze světového poháru, tady odtud (konkrétně z nedalekého
Postřekova) totiž pochází. Káťa nyní přerušila závodní kariéru
kvůli nejlepšímu možnému důvodu co znám, ale bezvadná úprava tratí
nepřerušeně funguje dál. Vděčíme za ni Správě sportovních zařízení
města Domažlice, která je zde správcem úprav tratí, a Sněhařům
Domažlice, kteří část úprav provádí. Tento spolek vznikl již v prosinci
1912, což jsem nezjistil z internetu, ale z jednoho daleko lepšího zdroje -
od jednoho místního lyžníka. Když jsem (s běžkami na rameni) šlapal po
silnici od vlaku z Trhanova (podle mne nejbližší hromadná víkendová
doprava), na kraji Chodova na mne vyskočil zpoza chalup.
Chodovský lyžník upozorňující, že tady je nejen Kozinovo (foto
autor)
Sněhaři upravují obě výše uvedené oblasti, Capartice i Čerchov
včetně napojení na německý Gibacht, kde navazuje úprava od Bavorů. S
výjimkou výšlapu na vlastní vrchol Čerchova je černý okruh (včetně
části přes Gibacht) poměrně snadnou trasou, většina stoupání a
klesání je mírných, i když některá jsou pěkně dlouhá. Nevím, zda je
to tak vždy, ale během mé návštěvy byl hlavní černý okruh upraven jako
1x klasická stopa + pás na bruslení, což mi přijde jako ideální. Odbočka
Na Zlomu – ke Třem znakům byla naopak upravena jako 2x klasická stopa - jde
o užší cestu a tam by se asi bruslařský pás nevešel nikam a nijak. Úsek
od Tří znaků přes Gibacht má zase úpravu i na bruslení.
Pro mne bezesporu zajímavou informací jsou okolnosti příkladného financování rolby a úpravy stop (více například zde. Myslím, že závidět musí asi hlavně nebozí krušnohorští, dlouhodobě řešící obří podfinancování úprav stop (a nově navíc i opravy rolby) na Dlouhé louce (k tomuto tématu se pokusím vrátit v samostatném článku).
Zpět na Čerchov. Myslím, že profil a charakter tras nahrává těm, co
běhají na objem, po celé trase černého okruhu jde jet velmi rychle, nejsou
zde žádné pasti v podobě potoků, úzkých míst, ostrých zatáček,
nebezpečných sjezdů, takže okruh je určitě velmi vhodný i pro noční
jezdce – čelovkáře. Jak mne dodatečně upozornil Sněhař Pavel Tilkovský
(děkuji mu za cenné připomínky!), trasy dokonce vyhovují normám
německého lyžařského svazu DSV. Dobrému tréninku nahrává i to, že jste
všude chráněni před větrem, prakticky celá trasa je vzrostlým lesem, což
úplně nepotěší milovníky romantiky a dalekých rozhledů, které jsem
(myšleno rozhledů, nikoli jejich milovníků) napočítal tři.
Po celé trase jsou naprosto luxusní mapy (včetně profilu tras) a mezi nimi
navíc množství šipek (bloudit prostě nejde) s informací, jaká vzdálenost
vám zbývá do konce okruhu. Vše je dvojjazyčně, u nás česko-německy, v
Německu německo-česky, má to navlas stejnou štábní kulturu, takže je to
ovoce přeshraniční spolupráce.
Najděte jeden rozdíl (foto autor)
Úplně parádní mapku celé oblasti (totožnou s tou z rozcestníků) můžete
stáhnout zde.
Webové stránky Sněhařů Domažlice www.snehari.cz jsou dobrým zdrojem nejen map, ale nabízí
i aktuální informaci o stavu stop, a co více, i funkční okno pro
vkládání příspěvků, tedy i dotazů, na které (z mé zkušenosti)
skutečně někdo poměrně rychle a dobře odpoví.
Oblast je naprosto logickým cílem obyvatel hlavně Plzeňského kraje, ale
je poměrně slušně dostupná i z Prahy. Z pražského centra do Capartic
GoogleMaps ukazují autem 157 km a dojezd 2 h, já si raději užil
požitkářskou cestu s knihou tímto vlakem:
5:38 Praha-hl.n. -> 7:59 Domažlice
8:06 Domažlice -> 8:18 Trhanov,
poté 5 km/50 min. pěšky po silnici přes Chodov do Capartic (tedy okolo
zmíněné sošky neznámého lyžníka a naopak hodně velké sochy známého
rodáka z Klenčí Jindřicha Šimona Baara); takže na lyžích od 9:15 h, to
jde, ne?
Analogicky (ale rychleji, neboť pouze z kopce) zpět: pěšky Capartice-Trhanov
5 km/ 40 min., poté vlak:
17:39 Trhanov -> 17:52 Domažlice
18:01 Domažlice -> 20:21 Praha hl.n.
Přijďte pobejt a ať to frčí!
