Milá Terko, velká gratulace ke druhému místu na La Venostě!
Pokud byste souhlasila s tím, že bych s Vámi udělal přes tento chat
"rozhovor" pro web Bezky.net, bylo by mi velkou ctí. Nechci Vás nijak rušit a
zdržovat, začátek a tempo jsou zcela na Vás, položím otázku, a až budete
chtít, odpovíte.
Dobrý den, moc děkuju za gratulaci. Budu moc ráda a pokusím se na Vaše
otázky snad nějak smysluplně odpovědět. Přeji hezký večer.
Velice děkuji, nebojím se, že byste neměla co říct. Po pravdě
řečeno jsem Vás neznal, musel pomoci Google. Zdá se, že jste z JNN a
studujete Strojní fakultu Technické univerzity Liberec. Když se řekne
"Jizerky", automaticky mi naskočí bedřichovský eD system Silvini Team. Jak
se událo, že jste se už takto mladá vrhla na laufy a zároveň se na Vás
nevrhl Silvini team nýbrž Slavia pojišťovna?
Ano to je pravda. S laufy (tedy těmi kratšími okolo 30 km) jsem začínala,
když jsem po ukončení sportovního gymnázia přešla do dospělácké
skupiny v jabloneckém Ski klubu. Právě zde se tradiční lyžování na
českých pohárech hodně kombinovalo s kratšími laufy napříč Evropou. Za
můj vstup do opravdových laufů Vismy Ski Classics může tak trochu pandemie
covidu 19. Kratší závody se rušily jeden za druhým a v podstatě jediná
šance, jak si zazávodit, byla s elitou ve Vismě. A proč Slavia pojišťovna?
To těžko říct, to se tak někdy stane. Ale vlastně i tento tým je z velké
části v Jizerkách doma, přeci jenom hlavní tvář týmu Standa Řezáč je
z Bedřichova a i šéf týmu má k Jizerkám blízko.
Vidíte, že je Standa z Bedřichova, mi nedošlo, a přitom to vím.
Souboj týmů ve Vismě, to je velké téma (a to jsme ještě v minulé
sezóně měly týmy čtyři, po konci týmu Lukáše Bauera máme pořád
krásné tři). Mohla byste nám odtajnit, co vlastně obnáší získat licenci
profizávodnice ve Vismě a co musí splnit tým?
(Pozn. autora: pro více informací o udělování licencí ve Vismě viz
poznámku pod článkem)
Jak jste zmínil, ve Vismě závodníci startují za profesionální tým, není
zde něco jako reprezentace, nebo národní týmy, to je hodně podobné třeba
s cyklistikou. Přihlásit svůj tým do Vismy může v podstatě kdokoliv,
stačí zaplatit určitou částku pořadateli a sehnat závodníky. V každém
týmu jich může být maximálně 10. Počet týmů zatím nijak omezen není,
na rozdíl třeba od již zmiňované cyklistiky. Se startem samotného
závodníka je to podobné, podmínkou je členství v registrovaném týmu a
licence u lyžařské federace FIS. To, že máme v ČR 3 týmy je na jednu
stranu super, ale možná i trochu škoda. Počet týmů a tím i samotných
závodníků se za poslední dva roky možná i zdvojnásobil, ale stále je zde
velká převaha týmů ze Skandinávie. Jsme malá země s omezenými
možnostmi, tak každého napadne jestli by nestálo za to spojit síly a
nevytvořit jeden silný tým, který dokáže konkurovat ostatním, právě i v
soutěži týmů.
Tereza Hujerová ve švédském Valadalanu (foto: archiv TH)
Přesně na to srovnání s cyklistikou jsem myslel, měl jsem v
hlavě v případě cyklistiky naopak velmi tuhý boj profitýmů o účast v
1.divizi, ve World Tour. Kdysi jsem si také kladl otázku, proč máme ve
Vismě 4 týmy, ale pak jsem pochopil, že strategii jejich majitelů asi nikdy
nepochopím, protože nechápu ani model ekonomického fungování těch týmů.
Slavia, jak vidím, má na soupisce i s Vámi 6 profíků. Chápu správně, že
to je zřejmě nastavené tak, že největší hvězda týmu, u vás Standa
Řezáč, má od týmu stálý příjem takové výše, díky němuž
(pravděpodobně v kombinaci s nějakým osobním sponzorem, pro něhož má
vyhrazenou část místa na kombinéze) se pravděpodobně zcela uživí. Pak
jsou ti, jímž říkám pracovně (bez urážky) "hvězdy druhé kategorie",
což by u vás mohla být třeba Heli Heiskanen. Podle mne ta je normálně
celý rok doma ve Finsku, s týmem se potkává na soustředěních a závodech,
část příjmu k živobytí má ze Slavie, část díky tomu, že na
částečný úvazek učí, navíc provozuje e-shop (pokud to tak stále je,
bývalo to tak), takže papírově sice profíkem je, ale s jaksi
"poloprofesionální" mzdou. A ostatní, třeba mladé naděje, pravděpodobně
od týmu příliš velký plat či prémie nemají, ale jsou šťastni za
materiální vybavení, pokrytí nákladů na cesty, ubytování, startovné a
servis, protože sami by to neposkládali. I ti mají leckdy svého vlastního
sponzora, který má nárok na propagaci na kombinéze, ale pouze jen na té
jediné, jím sponzorovaného závodníka. Nebo se mýlím? Je třeba běžné,
že závodník má nějakou významnou část mzdy závislou na
výsledcích?
Dálkové lyžování, konkrétně Visma Ski Classics je hodně srovnávána s
cyklistikou. A nejde jenom o způsob fungování a existence profi týmů. Ona i
strategie závodu (hlavně tedy v mužské kategorii) je cyklistice hodně
podobná. Důkazem je týmový závod na začátku sezóny. Je pravda, že z
ekonomického hlediska je pro tým těžké "uživit" více těch opravdu
dobrých závodníků. Každý tým má své sponzory, kteří ho podporují.
Ale samozřejmě čím lepší tým, tím je pro sponzora zajímavější. Ale
jinak je to přesně jak říkáte, Standa a částečně i Heli mají určitý
pravidelný příjem nezávislý na výsledcích. My ostatní máme prémie na
základě vyjetých bodů v závodech. Tým nám hradí veškeré náklady a je
pro nás spíše šancí jak se k závodění s elitou dostat a zlepšit se na
úroveň těch opravdových profesionálů. Každý ze závodníků má
samozřejmě možnost mít i svého osobního sponzora. Jinak obecně vzato vše
závisí na osobní domluvě s týmem / sponzorem a podmínky se napříč týmy
liší.
Evidentně je cyklistika Vaším koníčkem, mým také. Sponzoři v ní
běžně podporují po skončení smlouvy do té doby konkurenční tým.
Podobný trend vidím ve Vismě, nyní sponzor eD system po konci týmu L.Bauera
podporuje místo Madshusu "Márův" tým Silvini. Máte k dispozici nějaký
zveřejnitelný údaj o rozpočtu týmu? Vašeho nebo jiného? Já se k tomuto
číslu nikdy nedostal, nikde jsem ho nedokázal dohledat.
Cyklistiku mám ráda, spíš tedy horská kola, ale to je asi podobné. To že
se jména týmů někdy úplně změní nebo týmy vznikají a zanikají je u
nás úplně stejné. Jediný rozdíl vidím v pojetí ze strany fanoušků,
přijde mi, že zatím stále "fandí" konkrétním závodníkům a tým je až
na druhém místě. Co se týče sponzorů, tak si myslím, že musí jít o
někoho kdo má k lyžování vztah a chce ho podporovat, protože ta
sledovanost určitě není taková jako v jiných sportech. Pro to je pro ně
přechod ke "konkurenci" logickým krokem. Ohledně celkového rozpočtu nemám
vůbec představu kolik může být.
Máte tušení, proč máme (nebo spíše, měli jsme) v českých
týmem tolik Seveřanů? Slavia má Heli, Vltava Isaca Holmströma a Hannu
Eriksson, čistě českou soupisku (s navrátilkyní Evou Vrabcovou Nývltovou)
má jen Silvini. Rozumím tomu, že se očekává, že Seveřané mají cit pro
sníh už v DNA, ale tak nějak u nich zároveň (vzhledem k cenové relaci
hlavně Norska) tuším vyšší rozpočet, než bych čekal třeba u
závodníků z Francie, Německa, Itálie.
Já vidím hlavní důvod při pohledu do výsledkové listiny. Těch Seveřanů
je v závodě prostě většina. Ony i ty italské a francouzské týmy mají ve
svých řadách Seveřany. Na severu je lyžování národním sportem a věnuje
se mu strašně moc lidí, je těžké se dostat do národního týmu, tak
hledají alternativu jak závodit na vrcholné úrovni. U nás je lyžařů
málo a kdo se nedostane do reprezentace tak většinou s lyžováním skončí.
Proto třeba nemáme moc mladých závodníků a jsou to většinou lidé
kteří skončí kariéru ve světovém poháru a přejdou k laufům.
Říkala jste, že za vstup do laufů "vděčíte" hlavně covidu a
nemožnosti absolvovat kratší závody, přesto, měla jste dříve ten plán
se pokusit prosekat do repre a jezdit ve svěťáku? Máte nějaké srovnání,
co vám k tomu chybělo a jak reálná by byla obrácená cesta, tedy po
nějakém čase u laufů jezdit distance svěťáku? Teď mne z hlavy nenapadá
žádný podobný případ, možná ani není.
Tak sen o svěťáku nebo olympiádě má asi každý sportovec. Byla by lež
tvrdit opak. Každopádně jak se říká člověk míní, život mění.
Kratšími závody jsem myslela hlavně "laufy" na 25-30km to mě hodně bavilo.
Líbí se kombinace, že se závodníci potkávají na stejné startovní
čáře s hobíky. Do těch delších musí člověk asi trochu dospět, ono to
není sranda jet 4 nebo 5 hodin v kuse na běžkách a ještě v nějakém
rozumném tempu. Já jsem na krátké tratě tak úplně nezanevřela, občas si
nějaký závod zajedu a je to zábava. Překvapivě mým oblíbeným závodem
je sprint, třeba desítku tu úplně nemusím. Ono i pro dlouhé závody
potřebujete rychlost a většina laufařů jezdí před sezónou v rámci
přípravy i kratší distance a dokaží v nich konkurovat reprezentaci pro
světový pohár. Takže dle mého názoru i obrácená cesta může být
reálná. Jestli se o to někdo pokoušel, to mě teď ale nenapadá.
Myslím, že tratě SP, MS a OH jsou většinou koncipované tak, že se
běhá více okruhů v často velmi členitém terénu, aby to bylo divácky
atraktivnější, je to chvílemi až skoro "cyklokros". Určitě to meta je,
ale možná jsou lidé, kterým více sedne ta možnost projet v rámci laufu
větší část krajiny než běhat malé okruhy u stadionu. Také myslím není
mnoho šancí klasiku v SP běhat čistě soupaží.
To je určitě pravda. Cílem mezinárodní lyžařské federace FIS je dokonce
i zamezení závodníkům, jezdit tyto závody čistě soupaží a přidávají
na trať speciální zóny, kde se musí jet klasika. Přestože my laufaři
jezdíme při závodech převážně už jen soupaž, já zastávám názor, že
lyžování je jen jedno a každý by měl umět všechno. Soupaž v tréninku
samozřejmě převažuje, ale jezdíme i klasiku a bruslení. Já mám klasiku
strašně ráda a trochu mě mrzí, že z laufů, už v podstatě vymizela,
těch závodů kde se dá jet a být konkurence schopný je strašně málo. I
to je důvodem proč si někdy ráda zajedu i krátký závod.
Omlouvám se, že Vás nemám vůbec nastudovanou, ale jste z té sorty
moderních drsňaček, které dokážou objet celý seriál (asi s výjimkou
Reistadløpetu) soupaží? (v mém dotazu identifikujte můj hluboký obdiv,
protože já soupaží dodneška nejezdím). Máte nějaký závod, o němž
zatím nevíte, jakou technikou ho pojedete a rozhodnete se opravdu až na
místě podle podmínek?
Jedu zatím svou druhou sezónu, loni jsem to měla tak půl na půl klasiku a
soupaž. A ani letos se nepovažuju za někoho kdo zvládne objet všechno
soupaží. U některých závodů je jasné předem, že ho soupaží zvládnu,
ale většinou se rozhoduji až na místě podle sněhových podmínek a profilu
trati. Já některé ty závody ještě ani neznám, třeba Reistadløpet nebo
Ylläs-Levi se nejely už dva roky po sobě. A realita je často dost odlišná
od mapy na papíře a výškového profilu. Často mě realita překvapí a
není to tak hrozné jak to na první pohled vypadá.
Takže realita Vás překvapí pozitivně (= že i toto jde jet
soupaží). Který závod z českých (např. ze Stopy pro život nebo SkiTour)
Vám nejvíce sedí nebo Vás baví natolik, že ho chcete jezdit
opakovaně?
Většinou ano, ale samozřejmě občas je to i obráceně. Možná to bude
vypadat zvláštně, ale já jsem těch českých závodů moc nejela. Jezdila
jsem spíše na ty zahraniční. Znám jenom závody na Bedřichově, noční
závod s čelovkou, a závody okolo Jizerské 50. Jednou jsem jela Jilemnickou
25, to byl vlastně můj úplně první delší závod. Ráda mám ale třeba
Bieg Piastow v polských Jakuszycích, to je u hranic kousek od nás, mají to
tam hezky zorganizované.
Tereza Hujerová v cíli Vasova běhu (foto: archiv TH)
Zpátky do Vismy: jak vlastně vypadal Váš začátek v týmu
Slavie? Oni (zřejmě pan Sehnal osobně) si vyhlédli Vás nebo Vy tým?
Chtěli Vás nějak vyzkoušet a pokud ano, jak vypadá taková zkouška, zda
jste kompatibilní s laufařským profitýmem?
V mém případě to byla trochu náhoda. Ono nás lyžařů v České republice
zase tolik není a všichni o sobě tak nějak víme. Byla to sezóna 19/20.
Tým sháněl ženskou závodnici pro úvodní závod v Livignu. Díky známosti
se členy týmu došlo k dohodě, že tento závod za tým pojedu. Nakonec jsem
v té sezóně díky neplánovaným změnám v plánu odjela ještě další
dva. Stejně už jsem byla na soupisce týmu, tak to nebyl problém.
Na další sezónu 20/21 jsem se už s panem Sehnalem dohodla na více
závodech, které bych chtěla jet. Nakonec byla sezóna ovlivněna covidem,
jiné závody se nekonaly a já objela všech 8 co byly součástí Vismy. Mou
výhodou byla i skutečnost, že stále jezdím v kategorii Youth (závodníci
do 26 let) a mohu tak vzhledem k pravidlům přinést týmu další body
navíc.
Podle pravidel Vismy je v tom úvodním prologu povinná účast všech
týmů a každý musí mít alespoň dvě ženy. Možná právě toto pravidlo
je "výtah" k profíkům pro mnoho závodnic. Překvapilo mne, že La Venosta se
v sezóně 19/20 jela jako "ProTour Event", zatímco letos (jestli to správně
chápu) se jako ProTour jela jen časovka na 10 km, druhý den byl delší
závod (33 km) vypsaný jako open, z kategorie Challengers. Pro mne nevídaná
kombinace, většinou je to -myslím- tak, že některý závod, např. Vasák,
je sice kategorie ProTour Event, ale v týmech neregistrovaní hobíci na něj
také mohou (tedy je "open"). Vedle toho existuje kategorie závodů
Challengers, kde se předpokládá výskyt hlavně hobíků, i když někteří
profíci tam také startují, např, právě Vy a vítězka Venosty Kati
Roivas.
Účast povinná není, ale tým by přišel o hodně bodů a to nikdo nechce,
takže v podstatě ano. Ono letos došlo k hodně změnám, původně časovka
na Venostě být neměla. Měl se jet rovinatý závod na 75km a v neděli 50km
pro hobíky jako Open a Challenger. Časovka byla zařazena kvůli nedostatku
sněhu v údolí a přesunu závodu do vyšších poloh. Naopak v okolí
Toblachu o týden dříve časovka být měla, ale místo toho se jely dva
dlouhé a těžké závody. Takže možná i proto byl zvolen tento netradiční
formát závodu.
Start s hobíky poznamenala ve velké míře loňská sezóna, kdy hobíci
startovali pouze na Marcialonze a jinde kvůli covidu nemohli. Proto jsou
možná i teď některé starty zcela odděleny. U tradičních závodů, které
jsou v kalendáři jistotou (např. Vasák, Jiz50 nebo Marcialonga) očekávám
návrat k tradici a start společně s hobíky.
Tereza Hujerová v Livignu ale bez lyží (foto: archiv TH)
Měla jste neuvěřitelně našlapaný program, od 8. do 15. jste
objela 4 závody, 8.1. se jel Pustertaller Ski Marathon (kde byla 26. Eva
Vrabcová Nývltová), o den později Prato Piazza Mountain Challenge
(naštěstí jsou obě místa od sebe asi 20 km), a nakonec obě zmíněné
Venosty. Zřejmě Vám nevadí velké porce, čehož je důkazem i Vaše účast
na loňském Aarefjällsloppetu, což je porce 100 km. Navíc jste tam byla 18.,
to tedy klobouk dolů.
Prato Piazza startovalo v místě sobotního cíle Pustertaller Ski Maratonu, co
se týče vzdálenosti problém tedy nebyl. Samozřejmě se jedná o velkou
porci závodních kilometrů, ale na druhou stranu byla situace pro všechny
stejná. I vzhledem k tomu beru zařazení sice těžké, ale kratší časovky
o týden později jako správné rozhodnutí pořadatelů. Aarefjällsloppet byl
hodně extrémní závod, jestli tomu mohu říkat závod. 7 hodin na běžkách
jsem nikdy předtím nejela, vlastně ani třeba 5 hodin. Za tu dobu jsem
několikrát chtěla závod vzdát, že to nezvládnu. Ale vzhledem k trati, kdy
člověk přejíždí hory a nikde nic není, nemáte v podstatě jinou možnost
než pokračovat. Po příjezdu do "civilizace" to máte do cíle už "jenom"
nějakých 10km, a to už máte v hlavě myšlenky typu přece jsem nejela těch
90km zbytečně, do toho cíle nějak musím dojet. A dojedete. Natrénováno
závodník má, je to spíš souboj s vůlí, že to zvládne. Samozřejmě
nesmíte podcenit občerstvení, ale jinak se to zvládnout dalo. V jakém tempu
to už je věc jiná. Brala jsem to spíše jako výzvu, byl to poslední závod
sezóny, tak nevadilo, že se člověk opravdu zničí na delší dobu. Aspoň
týden jsem potom nechtěla běžky ani vidět. Letos je situace jiná, jedou se
pak ještě další 2 závody, tak uvidíme, jak se k tomu závodníci
postaví.
Ještě že jste doběhla, protože jste ukázala, že i tohoto jste
schopná a navíc pořadí do dvaceti se cení, navíc je to v ProTour Váš
nejlepší výsledek. Jak vlastně chcete nadále kombinovat závody ProTour a
Challengery (pokud vůbec) a jak se Vám za ně počítají body?
Takhle bez kontextu je to umístění samozřejmě pěkné, ale nutno
podotknout, že nás tam závodilo opravdu málo. Mnohem více si cením třeba
výsledku z Toblachu, kde jsem byla 21., ale byla zde obrovská konkurence. Pro
Tour je hlavní soutěž, počítají se všechny závody, i když každý je
obodovaný trochu jinak. Challenger je takový doplněk, můžete jich jet
libovolný počet, ale počítají se vám body jen z jednoho s nejlepším
výsledkem. Pro Tour letos obsahuje dvojnásobek závodů oproti minulé
sezoně, takže je těžké najít čas a energii na nějaký Challenger. Navíc
jich je většina ve Skandinávii, hodně jich měli i v létě na kolečkových
lyžích. To mi přijde trochu škoda, u nás ve střední Evropě tolik
možností nemáme.
Jaké závody máte v hledáčku jako pro Vás prioritní? Pro Vás
Challenger teď nedává "ekonomický" smysl (Venosta Vám vyšla natolik, že
těžko ji bodově překonat jiným Challengerem), takže spíše cílím na
ProTour: které závody doporučíte příp. zájemci o profilově méně
náročný závod a naopak pro těm, co si chtějí dát pořádně do těla ve
stoupáních, nebo v technicky náročných sjezdech?
Challenger už pravděpodobně nepojedu, pro tour mám v plánu předběžně
vše, ale uvidím dle situace. Nemám žádný závod, který by měl pro mě
větší prioritu, ale obecně zatím preferuji ty kratší. Takže třeba
Vasův běh pro mě určitě není vrcholem. Každý závod má něco do sebe,
ale těším se třeba na Marcialongu a Jizerskou 50.
Moc bych Vám přál úspěch právě na těchto dvou závodech. Mýlím
se, když si myslím, že v některých závodech se (podobně jako v
cyklistice) jede na lídra týmu nebo někoho, kdo v tom závodě má větší
šance? A stejně jako v cyklistice zřejmě existují týmy, které tuto
strategii mají zažitou a mají také vysloveně "domestiky", kteří na své
pořadí jedou až po splnění úkolů pro lídra? Máte ve Vismě nějaký pro
vás inspirativní a natolik oblíbený tým, že po něm pošilháváte jako o
možné budoucí metě?
Ve větších týmech se spolupráce v nějaké míře určitě vyskytuje,
nevím jestli je to striktně jedeme na lídra, ale určitě si v rámci týmu
pomáhají. Je ale velký rozdíl ve stylu pojetí závodu u žen a u mužů. V
mužské kategorii můžeme často vidět velkou skupinu, která jede dlouho
pohromadě a lze zde uplatnit nějaká taktika. Ženy jezdí většinou naplno
už od startu a startovní pole se roztrhá doslova po pár km. Takže ve
skupinkách je dost často jen jeden zástupce z jednotlivých týmů a týmová
spolupráce není tak viditelná.
Žádný konkrétní tým zatím vyhlídnutý nemám, ale nějaká zahraniční
zkušenost by byla určitě zajímavá. Severské týmy jsou hodně uzavřené,
takže spíš nějaký ze střední Evropy?
Velké díky za pro mne velmi příjemný a užitečný rozhovor. Jste
sympaťanda, odteď máte (ve mne) nového fanouška, budu Vám držet palce,
ať Vám vše vyjde!
Poznámky autora (na dokreslení výběr některých pravidel Visma Ski
Classics):
Podle pravidel seriálu Visma Ski Classics je maximální počet týmů 35,
přičemž účast má jistou nejlepších 20 z předchozí sezóny. Aktuálně
(sezóna 2021/2022) je týmů maximálních 35. Požadavky na každý tým:
maximálně 10 závodníků, minimálně 4 závodníci, z toho povinně od obou
pohlaví 2 závodníci/závodnice, všichni závodníci musí mit licenci FIS,
název týmu musí obsahovat slovo "team", týmová licence stojí 2000 - 3500
EUR dle data přihlášení, licence jednoho závodníka na jeden závod 50 EUR.
Týmy mají povinnost startovat v závodě nazvaném ProTeam Tempo a Prologue a
být k dispozici pro mediální výstupy pořadatele.
