Telefon (střídavě zvoní)

Ticho (střídavě je a není; když zrovna je, je tísnivé)

Telefon (zvoní dál)

On (zvedá, poněkud neochotně, telefon): Haló?

Hlas ve sluchátku, ona (poměrně rázně): Tady Ljudmila, můžeš mi laskavě vysvětlit, proč mi od čtvrtka nebereš telefon?

On (bojovně, ale nepříliš přesvědčivě): To ti snad nemusím vysvětlovat, vlastně nemusím vysvětlovat nikomu nic a tobě tuplem, dávno nejsme manželé!

Ona (o poznání rázněji, až ironicky): Nejsme a jsem za to ráda! Čím větší car jsi chtěl být, tím míň jsem tě zajímala

On (asertivně): Já teď fakt nemám čas na hádky, proč ztroskotalo naše manželství

Ona (překvapivě klidně): Já ti ale nevolám kvůli našemu manželství, to jsem obulela už dávno, to už fakt mám celkem vyřešený

On (nejistě): A proč teda? Něco s holkama?

Ona (rozvážně, ale důrazně): Jo, ale ne s našima. S těma ze tvý svatý války. V sobotu, jen co jsem si pustila televizi, polskou, protože ve tvý je pendrek, ukazovali jednu, tak čtyřletou, která strašně brečela, protože se loučila s tátou, kterej jel zpátky bojovat do Lvova, a ta malá na druhou stranu na Slovensko. Bez mámy, jen s plyšákem, brala ji nějaká úplně cizí ženská! A druhá na nádraží v Kyjevě, byla dokonce trochu podobná naší Mášeňce, cpali ji do narvanýho vlaku, bulela jak želva

On (vyčítavě): To mi tady míníš dělat kázání, nebo co?

Ona (značně rozzlobeně): Že neposloucháš mně nebo popa, je tvoje věc. Ale ty ubulený děcka bys´ poslouchat měl. Ty už si nevzpomínáš, jak ti bylo, když Kaťuška nebo Mášenka bulely? Ty už jsi zapomněl i tohle?

On (roboticky): Já jako vrchní velitel ozbrojených sil Ruské federace mám za úkol zastavit fašistickou agresi těch ukrajinských feťáků, těch pohůnků USA, na mé straně stojí lid Ruska, historie, právo i …

Ona (rázně). Voloďo, sakra, prober se! Mluvíš jak flašinet bez mozku a chováš se jak blbec! Co to předvádíš? Tu holčičku rozstřílenou tvejma řezníkama v Chersonu jsi, předpokládám, v tý tvý podělaný televizi taky neviděl. Máš nějaký svědomí? Vždyť jseš taky táta. Mizernej, ale táta. Hele, víš co? Vymaž si mně klidně z adresáře, ale dokud já budu v telce vídat ty zničený nebo dokonce mrtvý děcka, budu tě proklínat a strašit i ve snech!

On (zaraženě): Nech si to vysvětlit…

Ona (mrazivě): Mně nic nevysvětluj. Modli se, že nikdy nikde nepotkáš jakoukoli mámu, včetně ruskejch, hlavně mámám máš co vysvětlovat. Sbohem! (zavěsí)

On (nevěřícně zírá na řadu pěti telefonů a jako by najednou nevěděl, který z nich to byl)