Historické minimum o Závodu míru

Závod míru. Někdo si o něm myslí, že to byla potěmkinovská demonstrace výdobytků socialismu realizovaná pomocí ideologií zblblých sportovců i diváků. Někdo na něj naopak nostalgicky vzpomíná, protože měl možnost vidět sice amatérskou, ale špičku v závodech o délce (většinou) 12 až 15 etap, což je dnes již zřejmě nerealizovatelný formát. Navíc Závod míru měl těch formátů dokonce více. První ročník se jel roku 1948 ještě jako závod Praha-Varšava a zároveň Varšava-Praha. Díky tomu, že se tehdy jelo obousměrně, měl závod dva vítěze. Další zajímavostí byl různý počet etap v jednotlivých směrech – z Varšavy do Prahy jich bylo sedm, opačně jen pět. V dalších letech se jezdilo už jen "jednosměrně" přičemž místa startu a cíle se rotačně měnila, což ještě získalo na atraktivitě poté, co se k závodu v roce 1952 připojila tehdejší Německá demokratická republika (NDR) s hlavním městem Berlínem. Tento formát vydržel do roku 1985, odkdy se navíc začaly (naštěstí jen na dva roky) vkládat etapy na území tehdejšího Sovětského svazu, a to v Moskvě (1985) a v Kyjevě (1986). A právě rozhodnutí sovětskou etapu v roce 1986 (jež se jela 7. května) směřovat právě do Kyjeva, když pouhých 120 km odtud došlo k výbuchu černobylského reaktoru pouhých 11 dnů předtím (26. dubna 1986), určitě připomínalo daleko více demonstraci propagandy než oslavu sportu; mimochodem, tuto etapu vyhrál a devět dnů žlutý dres vozil (Čecho-)Slovák Jozef Regec.

Ale když odhlédneme od ideologického nánosu a kontroverzí, zbývá nám tu to, čím Závod míru byl především: drsným kláním (krom jiného v květnu na horách občas sněžilo) plným silných příběhů a tisíců diváků u tratí i doma upřímně fandících závodníkům, kteří svou dřinu několikrát přetavili v celkové vítězství. Za Československo jimi byli Jan Veselý (vítěz ročníku 1949), Jan Smolík (1964), Vlastimil Moravec (1972), v polistopadové době navíc Ján Svorada (1990) a po rozpadu Československa už jen za Česko pak Jaroslav Bílek (1993), Pavel Padrnos (1995) a Ondřej Sosenka (2002).


Peloton Závodu míru. Repro: kronika Humpolce 1985

Závod míru elitní kategorie se naposledy jel v roce 2006, do dneška se však v okolí Terezína jezdí alespoň jeho juniorská obdoba, Závod míru juniorů. V květnu 2022 se jel již 50. ročník a i on má zajímavé specifikum: do čtyř klasických etap je vložena časovka, která se jede ve stejný den jako jedna z odpoledních etap.

Navíc existuje Závod míru U23 (tedy pro jezdce do 23 let), který se jezdí v červnu v Jeseníkách a okolí a aktuálně (2022) má formát v podobě prologu a tří etap. Všemi těmito závody prošli závodníci, kteří se později stali hvězdami profitýmů, takže jakožto značka Závod míru funguje skvěle nadále, minimálně jako líheň talentů.

Kromě nesporné kvalitní sportovní úrovně byl závod propagátorem základní myšlenky světového míru. Nevím, jak jste toto jeho téma vnímali vy, já měl v 80. letech silný pocit, že téma míru je nám omíláno až do zblbnutí a to zcela zbytečně. Následně jsem tento odkaz (či spíše až apel) Závodu míru nejen pochopil (však závod vznikl tři roky po druhé světové válce), ale dokonce jsem se otcům té myšlenky musel po nedávném napadení Ukrajiny Ruskem až omluvit za rouhání. Jak nepředstavitelně dnes působí fotky tehdejších sovětských (tedy hlavně ruských) cyklistů oblečených do dresu s mírovou holubicí Pabla Picassa...

Nechci, aby to znělo nějak pateticky, ale na počest míru (který bych po vítězství nad Ruskem tolik přál napadené Ukrajině), s ohledem na své dětské vzpomínky a s cílem oprášit kousek cyklistické historie, jsem se rozhodl pro co nejpřesnější rekonstrukci alespoň některých etap Závodu míru. Volba té první byla naprosto jasná: jakožto Pražák se silnou vazbou na Vysočinu a zároveň tehdejší divák té etapy jsem vybral 4. etapu ročníku 1985 z Prahy do Jihlavy.



Uwe Ampler na kole ležící, ale nespící

I přes velké sympatie k československým cyklistům jsem do hlavní role dnešního příběhu obsadil cizince - Uwe Amplera z tehdejší NDR. Právě němečtí závodníci byli v historii závodu nejdominantnějšími. Započítáme-li mezi Němce úplně všechny Němce (východní i západní, tedy z tehdejších NDR i z Německé spolkové republiky, NSR), tak Německo mělo 18 celkových vítězů závodu. Sám Uwe Ampler z hlediska celkových vítězství ale nebyl tím absolutně nejúspěšnějším německým závodníkem - překonal sice Olafa Ludwiga a Gustava Adolfa "Täveho" Schura, kteří oba vyhráli dvakrát, a šest dalších Němců, kteří vyhráli jednou (mezi nimi i svého tátu Klause Amplera a ještě z nedávných profizávodů známého Jense Voigta), ale Steffen Wesseman vyhrál Závod míru dokonce pětkrát (v letech 1992-2003). Každopádně tito dva Němci a Polák Ryszard Szurkovski, který vyhrál čtyřikrát, jsou jediní tři, kdo ZM dokázali vyhrát více než dvakrát.



Uwe Ampler vyhrál nejen ZM (1987, 1988, 1989 a 1998), z něhož má celkově 9 vítězných etap (a strávil 20 etap ve žlutém dresu), ale i amatérské mistrovství světa v americkém Colorado Springs (1986) a časovku družstev na OH v Soulu (1988). V roce 1990 (po pádu berlínské zdi, tedy jakmile to bylo možné) vstoupil mezi profesionály. Tam zářil již o něco méně než v amatérech, přesto má na pažbě vítězství v 10. etapě Okolo Švýcarska 1990 a v 6. etapě Paris-Nice 1991, v celkovém pořadí byl 9. na Vueltě 1990, 11. na Giru 1992 a 5. na Kolem Baskicka 1993. Následně se ještě v roce 1998 vrátil zpět na ZM, který naposledy (počtvrté) vyhrál.



Závodnická kariéra Uwe Amplera skončila v roce 1999 kvůli obvinění z dopingu. Tuším, že následky tehdejší praxe (nejen v cyklistice) někdo nesl více (ten, komu byl doping prokázán) a jiný méně ale také (třeba ten, komu prokázán nebyl, ale negativním vlivem na zdraví trpěl i on). Necítím se být v této pandořině skříňce temné historie sportu povolaný, jen to z důvodu korektnosti a úplnosti nemohu nezmínit; nechť si svůj názor učiní každý sám, případně je tu určitě prostor k bezesporu zajímavé diskuzi.



Zde se ale vrátíme na úplné počátky kariéry Uwe Amplera, konkrétně na jeho první ročník ZM (který jel jako dvacetiletý), na první plnotučnou etapu na území Československa (odhlédneme-li od úvodní šestikilometrové časovky), navíc pro Uweho hned vítěznou. V roce 1985 to pro něj navíc byla jediná vítězná etapa na ZM, v němž celkově skončil třetí. Etapa startovala v Praze na Jarově (část městské části Praha 3) a cíl měla v Jihlavě na dnešním stadionu FC Vysočina. Díky mnoha ochotným lidem, jejichž seznam naleznete na konci článku, se mi podařilo dohledat o etapě tolik materiálu, že to umožnilo rekonstrukci celé její trasy, poněkud paradoxně vyjma zcela přesné lokace startu, který jsem zaměřil dle kilometráže a znalosti místa k jarovskému učilišti na konečnou tramvaje Spojovací. Za případná upřesnění místa startu budu vděčen a pokud ho najdu, uveřejním ho zde dodatečně.



Trať etapy - vše je (zatím) na svém místě

Zásadním vodítkem k rekonstrukci etapy je Traťový plán 38. ročníku ZM na území ČSSR. Plán vytvořil Zdeněk Dovolil z technické komise ZM rok před závodem, takže dotčené obce měly několik měsíců na přípravu, což se projevovalo nejen zkrášlením obcí a v den závodu i jejich obyvatel (byl to svátek se vším všudy), ale často i položením nového asfaltu, což byl benefit dlouhodobý.


Vyzdobený a vítající Kácov. Foto: Josef Křen

Náš stát hostil 8. května 1986 zmíněnou úvodní šestikilometrovou časovku v Praze na Žižkově a po třech etapách v Moskvě a okolí (9.-11. května) pak čtyři klasické etapy: čtvrtou 12. května Praha –Jihlava, pátou 13. května Jihlava - Olomouc, šestou 14. května Olomouc – Ostrava a sedmou 15. května Ostrava - Bielsko-Biała (Polsko).

Z Rudého práva ze 12. května 1985 a z traťového plánu zjistíme, že vrchařské prémie byly na 64. km v Kozojedech (II. kat., u Ratají nad Sázavou) a na 80. km ve Zlivi (u Kácova). Rychlostní pak na 88. km ve Zruči nad Sázavou, na 107. km v Ledči nad Sázavou a na 133. km v Humpolci.


Ukázka mapičky z Rudého práva z 12. května 1985; největší problém byl najít u Prahy obec Babí (protože u Prahy prostě neexistuje - je u Trutnova). Zdroj: Archiv Rudého práva, Rudé právo ze dne 12. května 1985

Pozor, Rudé právo v tomto výjimečném případě určitě čtěte, bylo sice hlásnou troubou nepěkného režimu, ale také (spolu s deníky Trybuna Ludu, Neues Deutschland a Pravda) jedním z pořadatelů závodu a reportáže z etap má zpracované velmi pěkně. Jejich autoři, Jaroslav Staněk a Ladislav Sosenka, jsou (spolu s Jiřím Černým) zároveň autory knihy Závod Míru - o cyklistech nejkrásnějšího pelotonu světa. Kniha je samozřejmě lehce poplatná době, ale když v ní tu ideologii zanedbáte, tak vám zbyde dosti zajímavé a napínavé čtení o soubojích o celkové vítězství, nechybí ani pečlivé statistiky a hezké fotografie.

Traťový plán jsem opatřil mými poznámkami, které opravují nesprávné názvy obcí (Babí = Babice, Kaňkovice = Koňkovice, Dolní Pohled = Dolní Pohleď), doplňuji obec, která v době závodu ještě do trati nezasahovala (nyní se Podveky do trati vyloženě rozrostly) a upravuji názvy ulic, které se po roce 1989 přejmenovaly. Zde naleznete mnou vytvořený soubor .gpx celé trati. Trať je vedena po okreskách s čestnou výjimkou Prahy, konkrétně Českobrodské silnice v úseku mezi Kyjemi a Běchovicemi, a dvoukilometrového výjezdu z Humpolce na Rozkoš. Trať je velice pestrá, nabízí jak celou paletu výhledů na Posázaví (tomu odpovídá i její profil), tak paletu povrchů, z nichž některé jsou ještě původní - např. kostky v Ondřejově, Stříbrné Skalici a v Ratajích nad Sázavou můžeme nakrásně proklínat, ale stejně tak si můžeme říct, že zatímco asfalt mohl být vyměněn, tak právě po těchto kostkách jel třeba právě Uwe Ampler.

Švihněte si to proti Uwe Amplerovi alespoň virtuálně

Ze sportovní rubriky Rudého práva a dalšího dobového tisku z května 1985 si můžeme udělat o 4. etapě docela plastický obrázek Celkem 125 cyklistů ze 22 zemí odstartovalo ve 12:30 h do dne slunečného ale s bočním větrem. Hned na 4. km píchnul Balboa (ESP), tři kolegové na něj čekali a společně se chtěli dotáhnout do pelotonu, jenže v boji s větrem jim došlo a všichni okolo 100. km (na mně neznámém místě) vzdali, takže Španělsko etapu dojelo se dvěma závodníky, čímž vypadlo z hodnocení týmů. Zhruba za 50. km poodjeli Nilsson (SWE) a Fuchs (CH), kteří byli nejrychlejší na vrchařské prémii v Kozojedech (na 64. km). Po dalších 13 km se nechali pohltit pelotonem, což se neobešlo bez zápletky - na 74. (Jiskra uvádí 75. km, někdo uvádí 76. km, údaje se liší, dle pamětníků se odehrálo zřejmě u Chobotského mlýna před Kácovem, což by odpovídalo spíše 74. km) byl kvůli Fuchsově chybě hromadný pád 23 cyklistů, který odnesli i naši Jurčo a Klasa, ale oba se dokázali vrátit do pelotonu. Sám Fuchs musel měnit kolo a nabral ztrátu 8 minut.

Další únik podnikli Carlsen (DEN) a Cruz (CUB), kteří si dělili body na rychlostní prémii ve Zruči nad Sázavou (na 88. km), ale i ty posléze pohltil peloton. Na 105. km (zřejmě na kraji Ledče nad Sázavou) vznikl neslibnější únik dne, kdy nastoupil Švéd Kristiansson. V Kejžlici (okolo 124. km) byl s náskokem 2:34 první, za ním Weigeland (NSR) a Rodríguez (CUB). V Čejově (na 128. km) měl Kristiansson náskok ještě alespoň 1:34, ale na prémii v Humpolci (na 133. km) už jen 32 s před druhým Rodríguezem (CUB) a Živkovem (BUL).


Švéd Kristiansson v Humpolci jako první. Foto: repro z kroniky Humpolce 1985

Skupina uprchlíků tedy v tu chvíli byla zřejmě pětičlenná, ještě v ní totiž byl Skibby (DEN). Peloton však únik zlikvidoval, buď už na 137. km (před Herálcem), nebo dle Rudého práva na 147. km, dále už se jelo zase pohromadě až do Jihlavy. V Jihlavě se naši ve složení Klasa - Kreuziger snažili krýt záda Novosadovi, kterého dle Jiskry vybrali jakožto našeho spurtéra. Na čele se však ale točila i šestice závodníků NDR, která zase počítala na spurt s Uwe Raabem, z níž kilometr (dle Rudého práva a Jiskry; Pochodeň uvádí zřejmě nesprávný údaj 2 km) před cílem poodjel a na stadionu vyhrál Uwe Ampler. V čase 4:19:41, tedy s průměrnou rychlostí 38 km/h. V etapě, která dle Pochodně nebyla zrovna příliš bojovná.

Můj tachometr naměřil převýšení okolo 2400 m, takže to celkem předvídatelně (Posázaví + Vysočina) skutečně není zrovna rovinatá etapa.


Profil trati

Uwe Amplera jsem se předhonit nepokoušel, ale prakticky celou dobu jízdy jsem se bavil počítáním, kde už touto dobou byl on. Předpokládám, že v době, kdy já bych za ním virtuálně dojel do cíle (po necelých sedmi hodinách od startu), by on (i vzhledem k tomu, že se startovalo až po obědě) byl už asi na cestě do hajan. Pokud se mi podaří zjistit, jak se mu jelo, budu sdílet; pokud se nepodaří, věřím, že i článek této formy vám pomohl udělat si jakous-takous představu o dni cyklisty na ZM ročníku 1985 a třeba na projížďce trati objevíte místa, kam se budete rádi vracet. Tak šťastnou cestu a hezké sny, třeba o tom, jak tu etapu jedete s pelotonem v roce 1985...

Výsledky

Etapa č. 4 Závodu míru, 12. května 1985, Praha-Jihlava (164 km)

1. Uwe Ampler (NDR, nyní GER) 4:19:41
2 Uwe Raab (NDR, nyní GER) -8
3. Riho Suun (SSSR, nyní EST) -11
...
20. Jiří Škoda
21. Anton Novosad
33. Milan Jurčo
45. Michal Klasa
46. Karel Vávra
48. Roman Kreuziger st. (všichni ČSSR) -18


Zdroje

Traťový plán Závodu míru 1985 na území ČSSR (itinerář Organizačního výboru ZM všech etap ZM 1985 na území ČSSR včetně vyznačení odboček a prémií, originální verze včetně chyb)

Traťový plán Závodu míru 1985 na území ČSSR opravený dle stavu 2022

Noviny OV KSČ a ONV v Jihlavě Jiskra ze 7. května 1985, 1. strana (o přivítání 4. etapy ZM 1985 jakožto součásti oslav 40. výročí osvobození)
Noviny OV KSČ a ONV v Jihlavě Jiskra ze 7. května 1985, sportovní rubrika (o přípravách na etapu, přesunu závodníků mezi státy, jídelníčku cyklistů, atd.)

Týdeník Cesta Vysočiny ze 7. května 1985 (o přípravách, trati, předpokládaných časech průjezdu závodníků na 4. etapě ZM 1985)

Noviny OV KSČ a ONV v Jihlavě Jiskra ze 17. května 1985, sportovní rubrika (popis 4. a 5. etapy ZM 1985 na Jihlavsku, určení spurterů mezi jezdci ČSSR a NDR, popis pádu před Kácovem)

Rudé Právo 12. května 1985, strana 8 (popis trati 4. etapy ZM 1985)

Rudé Právo 13. května 1985, strana 8 (popis průběhu 4. etapy ZM 1985)

Deník Pochodeň č. 110 ze 13. května 1985 (popis průběhu 4. etapy ZM 1985)

Noviny OV KSČ a ONV v Jihlavě Jiskra ze 16. května 1985, sportovní rubrika (popis 4. etapy ZM 1985 na Jihlavsku, určení spurterů mezi jezdci ČSSR a NDR, informace o ubytování a programu cyklistů)

Kronika Humpolce 1985 str. 91-98 (foto z průjezdu závodu Humpolcem a výstřižek z neznámých novin o průběhu 4. etapy ZM 1985 na Humpolecku)

Přepis zápisu z obecní kroniky Ledče nad Sázavou (o průběhu 4. etapy ZM 1985 míru na Ledečsku)

Další dokumenty

GPX trati 4. etapy ZM 1985

Mapa Jihlavy v roce 1985

Dopis OV ČSTV do MěNV Jihlava (o potřebě připravit etapy ZM 1985)

Fotoalbum pana Petra Křena (průjezd závodu Kácovem a Zliví. Autor fotografií: Josef Křen)


Poděkování


Na tomto místě bych rád poděkoval těm, jež mi s rekonstrukcí etapy a sháněním materiálu všeho druhu pomohli (v abecedním pořadí):

Jiřina Bělinová, kronikářka města Zruč nad Sázavou
Petr Dvořák, Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Jihlava
Martina Fialová, vedoucí odboru kultury, školství a sportu města Zruč nad Sázavou
Svatopluk Henke, Český svaz cyklistiky
Kateřina Chaloupková, kancelář OÚ Struhařov
Milan Koten, Lyžařské Jihlavsko z.s.
Martin Kratochvíl, Lyžařské Jihlavsko z.s.
Petr Křen, Kácov
Soňa Křenová, starostka městysu Kácov
Otakar Kubát, bývalý kronikář města Ledeč nad Sázavou
Marcela Kubíčková, infocentrum města Humpolec
Jiří Lapáček, starosta obec Vlastějovice
Michal Novák alias Kolbaba, CFC Kladno
Václav Petrásek, starosta obce Dolní Pohleď
Dagmar Petrovická, Informační a kulturní centrum města Sázava
Jana Petrůjová, Odbor školství, kultury a tělovýchovy Magistrátu města Jihlava
Jana Rašínová, referentka OÚ Babice
Milan Štědra, Sázava
Michal Vacek, místostarosta obce Kejžlice
Václav Zástěra, starosta obce Kejžlice
Jana Zimová, referentka obce Mukařov