Historické minimum o Závodu míru
Závod míru. Někdo si o něm myslí, že to byla potěmkinovská
demonstrace výdobytků socialismu realizovaná pomocí ideologií zblblých
sportovců i diváků. Někdo na něj naopak nostalgicky vzpomíná, protože
měl možnost vidět sice amatérskou, ale špičku v závodech o délce
(většinou) 12 až 15 etap, což je dnes již zřejmě nerealizovatelný
formát. Navíc Závod míru měl těch formátů dokonce více. První ročník
se jel roku 1948 ještě jako závod
Praha-Varšava a zároveň Varšava-Praha. Díky tomu,
že se tehdy jelo obousměrně, měl závod dva vítěze. Další zajímavostí
byl různý počet etap v jednotlivých směrech – z Varšavy do Prahy jich
bylo sedm, opačně jen pět. V dalších letech se jezdilo už jen
"jednosměrně" přičemž místa startu a cíle se rotačně měnila, což
ještě získalo na atraktivitě poté, co se k závodu v roce 1952 připojila
tehdejší Německá demokratická republika (NDR) s hlavním městem
Berlínem. Tento formát vydržel do roku 1985, odkdy se navíc
začaly (naštěstí jen na dva roky) vkládat etapy na území tehdejšího
Sovětského svazu, a to v Moskvě (1985) a v
Kyjevě (1986). A právě rozhodnutí sovětskou etapu v roce
1986 (jež se jela 7. května) směřovat právě do Kyjeva, když pouhých 120
km odtud došlo k výbuchu černobylského reaktoru pouhých 11 dnů předtím
(26. dubna 1986), určitě připomínalo daleko více demonstraci propagandy
než oslavu sportu; mimochodem, tuto etapu vyhrál a devět dnů žlutý dres
vozil (Čecho-)Slovák Jozef Regec.
Ale když odhlédneme od ideologického nánosu a kontroverzí, zbývá nám tu
to, čím Závod míru byl především: drsným kláním (krom jiného v
květnu na horách občas sněžilo) plným silných příběhů a tisíců
diváků u tratí i doma upřímně fandících závodníkům, kteří svou
dřinu několikrát přetavili v celkové vítězství. Za Československo jimi
byli Jan Veselý (vítěz ročníku 1949), Jan
Smolík (1964), Vlastimil Moravec (1972), v
polistopadové době navíc Ján Svorada (1990) a po rozpadu
Československa už jen za Česko pak Jaroslav Bílek (1993),
Pavel Padrnos (1995) a Ondřej Sosenka
(2002).
Peloton Závodu míru. Repro: kronika Humpolce 1985
Závod míru elitní kategorie se naposledy jel v roce 2006, do dneška se však
v okolí Terezína jezdí alespoň jeho juniorská obdoba, Závod míru
juniorů. V květnu 2022 se jel již 50. ročník a i on má zajímavé
specifikum: do čtyř klasických etap je vložena časovka, která se jede ve
stejný den jako jedna z odpoledních etap.
Navíc existuje Závod míru U23 (tedy pro jezdce do 23 let),
který se jezdí v červnu v Jeseníkách a okolí a aktuálně (2022) má
formát v podobě prologu a tří etap. Všemi těmito závody prošli
závodníci, kteří se později stali hvězdami profitýmů, takže jakožto
značka Závod míru funguje skvěle nadále, minimálně jako líheň
talentů.
Kromě nesporné kvalitní sportovní úrovně byl závod propagátorem
základní myšlenky světového míru. Nevím, jak jste toto jeho téma
vnímali vy, já měl v 80. letech silný pocit, že téma míru je nám
omíláno až do zblbnutí a to zcela zbytečně. Následně jsem tento odkaz
(či spíše až apel) Závodu míru nejen pochopil (však závod vznikl tři
roky po druhé světové válce), ale dokonce jsem se otcům té myšlenky musel
po nedávném napadení Ukrajiny Ruskem až omluvit za rouhání. Jak
nepředstavitelně dnes působí fotky tehdejších sovětských (tedy hlavně
ruských) cyklistů oblečených do dresu s mírovou holubicí Pabla
Picassa...
Nechci, aby to znělo nějak pateticky, ale na počest míru (který bych po
vítězství nad Ruskem tolik přál napadené Ukrajině), s ohledem na své
dětské vzpomínky a s cílem oprášit kousek cyklistické historie, jsem se
rozhodl pro co nejpřesnější rekonstrukci alespoň některých etap Závodu
míru. Volba té první byla naprosto jasná: jakožto Pražák se silnou vazbou
na Vysočinu a zároveň tehdejší divák té etapy jsem vybral 4. etapu
ročníku 1985 z Prahy do Jihlavy.
Uwe Ampler na kole ležící, ale nespící
I přes velké sympatie k československým cyklistům jsem do hlavní role dnešního příběhu obsadil cizince - Uwe Amplera z tehdejší NDR. Právě němečtí závodníci byli v historii závodu nejdominantnějšími. Započítáme-li mezi Němce úplně všechny Němce (východní i západní, tedy z tehdejších NDR i z Německé spolkové republiky, NSR), tak Německo mělo 18 celkových vítězů závodu. Sám Uwe Ampler z hlediska celkových vítězství ale nebyl tím absolutně nejúspěšnějším německým závodníkem - překonal sice Olafa Ludwiga a Gustava Adolfa "Täveho" Schura, kteří oba vyhráli dvakrát, a šest dalších Němců, kteří vyhráli jednou (mezi nimi i svého tátu Klause Amplera a ještě z nedávných profizávodů známého Jense Voigta), ale Steffen Wesseman vyhrál Závod míru dokonce pětkrát (v letech 1992-2003). Každopádně tito dva Němci a Polák Ryszard Szurkovski, který vyhrál čtyřikrát, jsou jediní tři, kdo ZM dokázali vyhrát více než dvakrát.
Uwe Ampler vyhrál nejen ZM (1987, 1988, 1989 a 1998), z něhož má celkově 9 vítězných etap (a strávil 20 etap ve žlutém dresu), ale i amatérské mistrovství světa v americkém Colorado Springs (1986) a časovku družstev na OH v Soulu (1988). V roce 1990 (po pádu berlínské zdi, tedy jakmile to bylo možné) vstoupil mezi profesionály. Tam zářil již o něco méně než v amatérech, přesto má na pažbě vítězství v 10. etapě Okolo Švýcarska 1990 a v 6. etapě Paris-Nice 1991, v celkovém pořadí byl 9. na Vueltě 1990, 11. na Giru 1992 a 5. na Kolem Baskicka 1993. Následně se ještě v roce 1998 vrátil zpět na ZM, který naposledy (počtvrté) vyhrál.
Závodnická kariéra Uwe Amplera skončila v roce 1999 kvůli obvinění z dopingu. Tuším, že následky tehdejší praxe (nejen v cyklistice) někdo nesl více (ten, komu byl doping prokázán) a jiný méně ale také (třeba ten, komu prokázán nebyl, ale negativním vlivem na zdraví trpěl i on). Necítím se být povolaný k otevírání této pandořiny skříňky temné historie sportu, jen to z důvodu korektnosti a úplnosti nemohu nezmínit; nechť si svůj názor učiní každý sám, případně je tu určitě prostor k bezesporu zajímavé diskuzi.
Zde se ale vrátíme na úplné počátky kariéry Uwe Amplera, konkrétně na jeho první ročník ZM (který jel jako dvacetiletý), na první plnotučnou etapu na území Československa (odhlédneme-li od úvodní šestikilometrové časovky), navíc pro Uweho hned vítěznou. V roce 1985 to pro něj navíc byla jediná vítězná etapa na ZM, v němž celkově skončil třetí. Etapa startovala v Praze na Jarově (část městské části Praha 3) a cíl měla v Jihlavě na dnešním stadionu FC Vysočina. Díky mnoha ochotným lidem, jejichž seznam naleznete na konci článku, se mi podařilo dohledat o etapě tolik materiálu, že to umožnilo rekonstrukci celé její trasy, poněkud paradoxně vyjma zcela přesné lokace startu, který jsem zaměřil dle kilometráže a znalosti místa k jarovskému učilišti na konečnou tramvaje Spojovací. Za případná upřesnění místa startu budu vděčen a pokud ho najdu, uveřejním ho zde dodatečně.
Trať etapy - vše je (zatím) na svém místě
Zásadním vodítkem k rekonstrukci etapy je Traťový
plán 38. ročníku ZM na území ČSSR. Plán vytvořil Zdeněk Dovolil z
technické komise ZM rok před závodem, takže dotčené obce měly několik
měsíců na přípravu, což se projevovalo nejen zkrášlením obcí a v den
závodu i jejich obyvatel (byl to svátek se vším všudy), ale často i
položením nového asfaltu, což byl benefit dlouhodobý.
Vyzdobený a vítající Kácov. Foto: Josef Křen
Náš stát hostil 8. května 1985 zmíněnou úvodní šestikilometrovou
časovku v Praze na Žižkově a po třech etapách v Moskvě a okolí (9.-11.
května) pak čtyři klasické etapy: čtvrtou 12. května Praha
–Jihlava, pátou 13. května Jihlava - Olomouc,
šestou 14. května Olomouc – Ostrava a sedmou 15.
května Ostrava - Bielsko-Biała (Polsko).
Z Rudého práva ze 12. května 1985 a z traťového plánu zjistíme, že
vrchařské prémie byly na 64. km v Kozojedech (II. kat., u Ratají nad
Sázavou) a na 80. km ve Zlivi (u Kácova). Rychlostní pak na 88. km ve Zruči
nad Sázavou, na 107. km v Ledči nad Sázavou a na 133. km v Humpolci.
Ukázka mapičky z Rudého práva z 12. května 1985; největší problém
byl najít u Prahy obec Babí (protože u Prahy prostě neexistuje - je u
Trutnova). Zdroj: Archiv Rudého práva, Rudé právo ze dne 12. května
1985
Pozor, Rudé právo v tomto výjimečném případě určitě
čtěte, bylo sice hlásnou troubou nepěkného režimu, ale také (spolu s
deníky Trybuna Ludu, Neues Deutschland a
Pravda) jedním z pořadatelů závodu a reportáže z etap má
zpracované velmi pěkně. Jejich autoři, Jaroslav Staněk a Ladislav Sosenka,
jsou (spolu s Jiřím Černým) zároveň autory knihy Závod Míru - o
cyklistech nejkrásnějšího pelotonu světa. Kniha je samozřejmě lehce
poplatná době, ale když v ní tu ideologii zanedbáte, tak vám zbyde dosti
zajímavé a napínavé čtení o soubojích o celkové vítězství, nechybí
ani pečlivé statistiky a hezké fotografie.
Traťový plán jsem opatřil mými poznámkami, které opravují nesprávné
názvy obcí (Babí = Babice, Kaňkovice = Koňkovice, Dolní Pohled = Dolní
Pohleď), doplňuji obec, která v době závodu ještě do trati nezasahovala
(nyní se Podveky do trati vyloženě rozrostly) a upravuji názvy ulic, které
se po roce 1989 přejmenovaly. Zde
naleznete mnou vytvořený soubor .gpx celé trati. Trať je vedena po
okreskách s čestnou výjimkou Prahy, konkrétně Českobrodské silnice v
úseku mezi Kyjemi a Běchovicemi, a dvoukilometrového výjezdu z Humpolce na
Rozkoš. Trať je velice pestrá, nabízí jak celou paletu výhledů na
Posázaví (tomu odpovídá i její profil), tak paletu povrchů, z nichž
některé jsou ještě původní - např. kostky v Ondřejově, Stříbrné
Skalici a v Ratajích nad Sázavou můžeme nakrásně proklínat, ale stejně
tak si můžeme říct, že zatímco asfalt mohl být vyměněn, tak právě po
těchto kostkách jel třeba právě Uwe Ampler.
Švihněte si to proti Uwe Amplerovi alespoň virtuálně
Ze sportovní rubriky Rudého práva a dalšího dobového tisku z května
1985 si můžeme udělat o 4. etapě docela plastický obrázek Celkem 125
cyklistů ze 22 zemí odstartovalo ve 12:30 h do dne slunečného ale s bočním
větrem. Hned na 4. km píchnul Balboa (ESP), tři kolegové na něj čekali a
společně se chtěli dotáhnout do pelotonu, jenže v boji s větrem jim došlo
a všichni okolo 100. km (na mně neznámém místě) vzdali, takže Španělsko
etapu dojelo se dvěma závodníky, čímž vypadlo z hodnocení týmů. Zhruba
za 50. km poodjeli Nilsson (SWE) a Fuchs (CH), kteří byli nejrychlejší na
vrchařské prémii v Kozojedech (na 64. km). Po dalších 13 km se nechali
pohltit pelotonem, což se neobešlo bez zápletky - na 74. km (Jiskra
uvádí 75. km, někdo uvádí 76. km, údaje se liší, dle pamětníků se
odehrálo zřejmě u Chobotského mlýna před Kácovem, což by odpovídalo
spíše 74. km) byl kvůli Fuchsově chybě hromadný pád 23 cyklistů,
který odnesli i naši Jurčo a Klasa, ale oba se dokázali vrátit do pelotonu.
Sám Fuchs musel měnit kolo a nabral ztrátu 8 minut.
Další únik podnikli Carlsen (DEN) a Cruz (CUB), kteří si dělili body na
rychlostní prémii ve Zruči nad Sázavou (na 88. km), ale i ty posléze
pohltil peloton. Na 105. km (zřejmě na kraji Ledče nad Sázavou) vznikl
neslibnější únik dne, kdy nastoupil Švéd Kristiansson. V Kejžlici (okolo
124. km) byl s náskokem 2:34 první, za ním Weigeland (NSR) a Rodríguez
(CUB). V Čejově (na 128. km) měl Kristiansson náskok ještě alespoň 1:34,
ale na prémii v Humpolci (na 133. km) už jen 32 s před druhým Rodríguezem
(CUB) a Živkovem (BUL).
Švéd Kristiansson v Humpolci jako první. Foto: repro z kroniky Humpolce
1985
Skupina uprchlíků tedy v tu chvíli byla zřejmě pětičlenná, ještě v ní
totiž byl Skibby (DEN). Peloton však únik zlikvidoval, buď už na 137. km
(před Herálcem), nebo dle Rudého práva na 147. km, dále už se jelo zase
pohromadě až do Jihlavy. V Jihlavě se naši ve složení Klasa - Kreuziger
snažili krýt záda Novosadovi, kterého dle Jiskry vybrali jakožto našeho
spurtéra. Na čele se však ale točila i šestice závodníků NDR, která
zase počítala na spurt s Uwe Raabem, z níž kilometr (dle Rudého práva a
Jiskry; Pochodeň uvádí zřejmě nesprávný údaj 2 km) před cílem
poodjel a na stadionu vyhrál Uwe Ampler. V čase 4:19:41, tedy
s průměrnou rychlostí 38 km/h. V etapě, která dle
Pochodně nebyla zrovna příliš bojovná.
Můj tachometr naměřil převýšení okolo 2400 m, takže to
celkem předvídatelně (Posázaví + Vysočina) skutečně není zrovna
rovinatá etapa.
Profil trati
Uwe Amplera jsem se předhonit nepokoušel, ale prakticky celou dobu jízdy jsem
se bavil počítáním, kde už touto dobou byl on. Předpokládám, že v
době, kdy já bych za ním virtuálně dojel do cíle (po necelých sedmi
hodinách od startu), by on (i vzhledem k tomu, že se startovalo až po
obědě) byl už asi na cestě do hajan. Pokud se mi podaří zjistit, jak se mu
jelo, budu sdílet; pokud se nepodaří, věřím, že i článek této formy
vám pomohl udělat si jakous-takous představu o dni cyklisty na ZM ročníku
1985 a třeba na projížďce trati objevíte místa, kam se budete rádi
vracet. Tak šťastnou cestu a hezké sny, třeba o tom, jak tu etapu jedete s
pelotonem v roce 1985...
Výsledky
Etapa č. 4 Závodu míru, 12. května 1985, Praha-Jihlava (164
km)
1. Uwe Ampler (NDR, nyní GER) 4:19:41
2 Uwe Raab (NDR, nyní GER) -8
3. Riho Suun (SSSR, nyní EST) -11
...
20. Jiří Škoda
21. Anton Novosad
33. Milan Jurčo
45. Michal Klasa
46. Karel Vávra
48. Roman Kreuziger st. (všichni ČSSR) -18
Zdroje
Traťový
plán Závodu míru 1985 na území ČSSR (itinerář
Organizačního výboru ZM všech etap ZM 1985 na území ČSSR včetně
vyznačení odboček a prémií, originální verze včetně chyb)
Traťový
plán Závodu míru 1985 na území ČSSR opravený dle stavu
2022
Noviny
OV KSČ a ONV v Jihlavě Jiskra ze 7. května 1985, 1. strana
(o přivítání 4. etapy ZM 1985 jakožto součásti oslav 40. výročí
osvobození)
Noviny
OV KSČ a ONV v Jihlavě Jiskra ze 7. května 1985, sportovní
rubrika (o přípravách na etapu, přesunu závodníků mezi
státy, jídelníčku cyklistů, atd.)
Týdeník
Cesta Vysočiny ze 7. května 1985 (o přípravách, trati,
předpokládaných časech průjezdu závodníků na 4. etapě ZM 1985)
Noviny
OV KSČ a ONV v Jihlavě Jiskra ze 17. května 1985, sportovní
rubrika (popis 4. a 5. etapy ZM 1985 na Jihlavsku, určení
spurterů mezi jezdci ČSSR a NDR, popis pádu před Kácovem)
Rudé
Právo 12. května 1985, strana 8 (popis trati 4. etapy ZM
1985)
Rudé
Právo 13. května 1985, strana 8 (popis průběhu 4. etapy ZM
1985)
Deník
Pochodeň č. 110 ze 13. května 1985 (popis průběhu 4. etapy
ZM 1985)
Noviny
OV KSČ a ONV v Jihlavě Jiskra ze 16. května 1985, sportovní
rubrika (popis 4. etapy ZM 1985 na Jihlavsku, určení
spurterů mezi jezdci ČSSR a NDR, informace o ubytování a programu
cyklistů)
Kronika
Humpolce 1985 str. 91-98 (foto z průjezdu závodu Humpolcem a
výstřižek z neznámých novin o průběhu 4. etapy ZM 1985 na
Humpolecku)
Přepis
zápisu z obecní kroniky Ledče nad Sázavou (o průběhu 4.
etapy ZM 1985 míru na Ledečsku)
Další dokumenty
Dopis
OV ČSTV do MěNV Jihlava (o potřebě připravit etapy ZM
1985)
Fotoalbum pana Petra Křena (průjezd
závodu Kácovem a Zliví. Autor fotografií: Josef Křen)
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval těm, jež mi s rekonstrukcí etapy a
sháněním materiálu všeho druhu pomohli (v abecedním pořadí):
Jiřina Bělinová, kronikářka města Zruč nad Sázavou
Petr Dvořák, Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv
Jihlava
Martina Fialová, vedoucí odboru kultury, školství a sportu města Zruč nad
Sázavou
Svatopluk Henke, Český svaz cyklistiky
Kateřina Chaloupková, kancelář OÚ Struhařov
Milan Koten, Lyžařské Jihlavsko z.s.
Martin Kratochvíl, Lyžařské Jihlavsko z.s.
Petr Křen, Kácov
Soňa Křenová, starostka městysu Kácov
Otakar Kubát, bývalý kronikář města Ledeč nad Sázavou
Marcela Kubíčková, infocentrum města Humpolec
Jiří Lapáček, starosta obec Vlastějovice
Michal Novák alias Kolbaba, CFC Kladno
Václav Petrásek, starosta obce Dolní Pohleď
Dagmar Petrovická, Informační a kulturní centrum města Sázava
Jana Petrůjová, Odbor školství, kultury a tělovýchovy Magistrátu města
Jihlava
Jana Rašínová, referentka OÚ Babice
Milan Štědra, Sázava
Michal Vacek, místostarosta obce Kejžlice
Václav Zástěra, starosta obce Kejžlice
Jana Zimová, referentka obce Mukařov
