Proč ale z nuly na sto?
Začínalo se velmi skromně, památnou Jiz50 2010 s časy okolo 7h, připomínající spíše výlet na pivo a párek než regulérní závod. Perličkou byl opožděný příchod na start z důvodu protažené noční párty... a dojezd s utrženou podrážkou lyžařské boty. Zde to ale rozhodně neskončilo. Ba naopak.
Tým se více stmelil a “profesionalizoval” o tři roky později, jak jinak než korporátním team buildingem. V Bedřichově, kde se základ týmu tužil v běžkařské škole Radima Nyče, pod taktovkou zkušeného trenéra Dana Barana.
Postupem času se do týmu zapojili další účastníci a přišly i první finance z firemního rozpočtu. A tak najednou vedle startovného bylo i na dresy (vizuál je pro Mercedes velmi klíčový) a došlo k prohloubení spolupráce s laufařským týmem Salomon Atomic. Právě ten byl i nějakou dobu Mercedesem sponzorován.
V roce 2014 přišel na řadu první zahraniční dálkový běh, společně s laufaři ze Salomon Atomic jsme vyrazili na Marcialongu.
Zatímco oni řešili večer před závodem taktiku, jak proniknout do top 100, my jsme nad mapou studovali jak “uniknout” časovým limitům a sběrným autobusům. S tratí se každý porval po svém (T.V. (7:23min.), O. Š. (7:13min.), L. J. (7:56min.), L.H. (8:31min.) atd. a dojezd za svitu loučí nebyl výjimkou. Ale i tak si některé členky týmu našly čas se v závěrečném brutálním stoupání La Cascata zastavit před výlohou a upravit se na fotofinish. Šlo tenkrát o hodně. Byl to celodenní boj, skoro jako si odsedět 8 hodin v práci. Od zkušenějších laufařů jsme ale dostali první cenné uznání: “8 hodin na trati, tak to bych fakt nevydržel…”. Zahraniční laufy nás chytly a už nikdy nepustily.
Dále přišlo na řadu novější vybavení, první kolečkové lyže a čím dál tím více kvalitních tréninků a též rad od zkušenějších kolegů. Mimo zimy se část týmu téměř vždy účastnila mtb ČT Author cupu, Vinařské 50, běhů jako Běchovice atd.
Důležitým vrcholem našeho snažení byl Vasaloppet 2017. Akce, která společně s borci ze Salomon Atomic týmu čítala 20člennou výpravu, 5 dodávek Mercedesu, vlastního kuchaře, 3 servismany a 2 sudy piva. Nahrála nám skvělá zima, kdy se dalo trénovat i okolo Prahy a podmínky byly po letech celkově skvělé. Několik dní ve Švédsku se povedlo ve všech ohledech a “sen každého běžkaře” se nám splnil vrchovatě. Pomyslným vítězem byl bezesporu P. H., který přisel o část hole hned po startu, bez bázně zařadil nekompromisní zpátečku a dojel si pro ní i proti několikatisícové severské mase.
Následovaly další Jizerské padesátky, ČT Author cupy a laufy ze série Ski Classics: Toblach – Cortina, Kaiser Maximilian Lauf, König Ludvig Lauf a nakonec po dvou tvrdých, bezčasých, nezávodních letech opět i prosluněná Marcialonga 2022.
Tam jsme již vyrazili sólo v menším počtu bez profíků, zato s lyžařskou tlumočnicí a v nových dresech podle nejnovější italské módy. Ač nám záhadně z lyžárny zmizel ten hlavní parafín, trať jsme pokořili a údolí Valle d'Aosta se otřásalo v mnohých osobních rekordech. Ve srovnání let 2014 vs. 2022 se výsledné časy posunovaly rapidně dolů, v řádech hodin. Navíc jsme byli unikátním týmem, který měl ve svých řadách zřejmě jediného „laufaře specialistu“, jež Marcialongu projel na šupinách.
Akce ve skvělé přátelské italské atmosféře byla následována i vydařenou Jiz50, která pomyslně uzavírá třináctiletý laufařský kruh. Například T. V. se na poslední Jizerce zlepšil od roku 2010 o -4h, O. Š. o téměř -3h., atd. P.H. už má za sebou těžko uveřitelných 13 účastí a míří dál za veteránským číslem. P.D. umí jako jediný z nás Jiz50 už i pod 3h a L.J. si troufnul na “zlatý hattrick”, když objel během prodlouženého víkendu Jiz30, Jiz25 a Jiz50.
Seriál Visma Ski Classics má tzv. Grand Slam, tj. 4 top závody (Jiz50, Vasaloppet, Marcialongu a Birkebeinerrennet), kde je pro vítěze všech 4 závodů připraven extra bonus. Během jedné zimy bychom to nestihli, ale postupně si na Grand Slam brousíme zuby. Zbývá už jen jeden…. Birkebeinerrennet. A právě ten nás čeká tento rok. Znovu v plné palbě, společně s týmem Salomon Nordic, teď už jen dotrénovat a pořídit si batůžek.
Po několika letech neúnavné práce, posunu od skromných začátků došlo k obrovskému výkonnostnímu skoku. Tvrdá kontinuální práce se vyplatila. Každý svou vlastní cestou, ale přesto společně. Pomáhá nám i online propojení “Strava Challenge”, platforma, kde se navzájem podporujeme, hlídáme, motivujeme a zapisujeme najeté a nastoupané metry, proto tedy z nuly na sto 😊
Ač se vídáme hlavně v zimě, někdy jen jednou, dvakrát za rok, na naší dobré partě to vůbec nic nemění. Vypůjčím si citát z filmu Poslední závod od Emmericha Ratha (v podání Oldřicha Kaisera): "Vídali jsme se sice jen v zimě, ale hory vyvolávají silná pouta”. A to platí pro naši laufařskou partu stoprocentně.
