Slabý vodní film se mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou nachází při běžné vzdušné vlhkosti při teplotách kolem - 8 °C a nižších. Na povrchu jednotlivých sněhových krystalů a zrn se sice nachází slabý vodní film až do teploty cca – 13°C, který však ani za přispění tření a jím generované tepelné energie nevytvoří dostatečné množství tzv. volné vody, aby se mohla vytvořit potřebná tloušťka vodního filmu pro optimální skluz, tedy pro skluz s optimální tloušťkou lubrikantu.

Slabý vodní film má tedy pro skluz skluznice po povrchu sněhové pokrývky jeden zásadní důsledek: skluznice lyže se dostává do přímého kontaktu se sněhovou pokrývkou, tedy do kontaktu bez lubrikantu, což má za následek enormní nárůst tření.

Tření je navíc tím vyšší, čím ostřejší a křehčí jsou sněhové krystaly. Ostré krystaly čerstvého velmi studeného sněhu se – bez vrstvy lubrikantu – přímo zařezávají či zasekávají do materiálu skluznice.

Abychom si ukázali, o jak zásadní důsledek se jedná, uvedeme si příklad, tzv. koeficientu tření a jeho dopady na čas, nezbytný k překonání jednoho kilometru identické trasy. Koeficient tření na transformovaném ledovatém sněhu má hodnotu 0,005 a 0,035 na čerstvě napadlém krystalickém sněhu při teplotách hluboko pod nulou. Matematickým modelováním však bylo prokázáno, že snížením koeficientu tření o 0,001 se může zkrátit čas potřebný k zdolání 1 km závodní trasy o cca 2 vteřiny. Jak vidět, potenciál je obrovský.




Koeficient tření mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou je možné za podmínek příliš slabého vodního filmu snížit v zásadě dvěma možnými způsoby: a) zvýšením tvrdosti skluznice a b) vhodným strukturováním.


A) Zvýšení tvrdosti skluznice

Zvýšení tvrdosti skluznice zabrání pronikání ostrých krystalů do skluznice, čímž dojde ke snížení kontaktní plochy, a tedy zlepšení skluzu. S ohledem na standardní materiál skluznice UHMWPE, do kterého výrobci navíc přidávají saze či grafitové částice, které však tvrdost spíše zmenšují, jsou možnosti zvyšování tvrdosti základního materiálu skluznice velmi omezené. Jednu z možností představovaly Bohužel i aplikace prakticky jakýchkoli skluzných vosků vedla spíše ke snížení tvrdosti základního matreriálu skluznice, neboť i ty nejtvrdší HF fluorové vosky dosahovaly tvrdosti pouze 50 až 55 shore D, zatímco tvrdost základního materiálu skluznice se pohybuje někde kolem 60 až 65 shore D pro variantu s grafitem i bez něho. Bohužel ani cesta “neaplikovat” pro tyto podmínky vosky žádné se příliš neosvědčila.


B) Strukturování

Vhodným strukturováním snížíme kontaktní plochu mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou. Snížením kontaktní plochy zvýšíme tlak skluznice na sníh, zvýšením tlaku zvýšíme tření, ale také produkci tepla a tudíž se začne pod skluznicí lyže vytvářet silnější vodní film. Díky němu přestává být tření mezi skluznicí lyže a sněhovou pokrývkou řízeno zákony tření mezi dvěma pevnými povrchy a začíná být řízeno zákony tření s lubrikantem, v důsledku čehož se tření zásadním způsobem snižuje!


Také pro strukturování na sněhové pokrývce však platí zákonitosti soudržné a nesoudržné sněhové pokrývky a velikosti krystalů a zrn.

Nejefektivněji zvyšují tlak lyže na sněhovou pokrývku jemné lineární struktury, které jsou dobře použitelné jak u klasického, tak volného stylu. Jemné struktury však můžeme bezpečně použít pouze na soudržných – velmi hutných – druzích sněhu, kde jsou jednotlivá zrna prakticky nepohyblivá. Klasickým příkladem je starý jemnozrnný sníh, kde jednotlivá zrna jsou již lehce zaoblená, ale jsou stále velmi malá a silně zhutněná.

Čím méně jsou zrna jemnozrnného sněhu zaoblená, tedy čím více si ještě zachovávají krystalickou strukturu původních sněhových vloček, tím obezřetnější bychom měli být s jemnými strukturami. Ostré hrany krystalů mají tendenci se zasekávat do jemné struktury a velmi rychle ji „ucpou“. Jakmile se jemná struktura ucpe, rapidně narůstá kontaktní plocha (plocha strukturované skluznice je násobně vyšší než skluznice hladké) a tření exponenciálně narůstá! S jemnými strukturami není žádná sranda!

Podobná situace nastává u takových druhů sněhu, kde jsou jednotlivá zrna či krystaly volně pohyblivé. V této situaci je celkem jedno, zda jsou zrnka sněhu oblá či ostrá, krystalická, oba druhy velmi rychle a snadno ucpou jemné drážky a tření rapidně roste. U sněhové pokrývky s volnými zrny či krystaly je tedy nutné se jemným strukturám obloukem vyhnout. Příliš bych si nezahrával ani se středními strukturami, ale třeba vám bude přát štěstí.


Odkaz na první díl seriálu

Odkaz na druhý díl seriálu