Když se řekne běh na lyžích

Běh na lyžích můžeme označit i jako chůzi na lyžích, úplně původně šlo o způsob dopravy v zasněženém terénu, ve kterém se bez lyží pohybuje velmi obtížně a pomalu. V dnešní době je ale běh na lyžích i oblíbeným způsobem trávení volného času, jde také o druh pohybu. Používá se v turistice a rekreačním sportu, když přijde na vybavení, vystačíte si se speciálními lyžemi označovanými jako běžky, hůlkami a botami na lyže.

Když se ale řekne běh na lyžích, určitě nesmíme opomenout závodní disciplínu s tím spojenou, a to běžecké lyžování. Jeho cílem je nejen pohyb v zasněženém terénu, ale hlavně trasu zvládnout v co nejrychlejším čase. Běh na lyžích jako sportovní disciplína patří do kategorie klasického lyžování, první závody se uskutečnily v Norsku, a to už v 17. století, první novodobé závody pak v roce 1843, taktéž v Norsku. To je s běžeckým lyžováním nerozlučně spjato, však zdejší běžkaři patří ke světové elitě.

Na programu olympijských her se běžecké lyžování poprvé objevilo roku 1924 v Chamonix, a to v podobě závodu na 18 a 50 km a závodu sdruženého, který se dnes označuje jako severská kombinace. V roce 1936 se na program OH dostal i štafetový běh na 4×10 km.

Víte, že vítězným časem v roce 1843 v Tromsö bylo 29 minut, za který vítěz urazil trasu dlouhou 5 km? Jaké časy jsou typické pro dnešní dobu a jak si nejen naši závodníci v zimních sportech vedou se můžete dozvědět například tady.

Techniky běhu na lyžích

Kdo už někdy běh na lyžích vyzkoušel, ten ví, že jde o poměrně komplexní disciplínu, při které zapojí tělo a docela i zatíží organismus. Přece jen se lyžař pohybuje v rozmanitém terénu a musí dokázat na jeho proměny reagovat. Toho lze dosáhnout zejména používáním různých technik běhu na lyžích, které obecně dělíme na klasický a volný styl.

Klasický styl lyžování zahrnuje běh, kdy se lyžař pohybuje v připravené stopě a využívá techniku střídavého běhu a stoupání, v zatáčce si pak může pomoci odrazem lyží, tedy tzv. odšlapováním. Totéž může provést při přejíždění z jedné stopy do druhé, při stoupání pak lze využít tzv. stromeček, který určitě znáte, když jste jako malí šplhali vzhůru po sjezdovce bez použití vleku.

Volný styl už zahrnuje více možných technik, v dnešní době se označuje také jako bruslení, které se podle počtu odpichů hůlkami dělí na:

  • Jednodobé bruslení, které se používá v rovinatých nebo stoupajících úsecích a každý odraz lyží doprovází odraz hůlkami.
  • Dvoudobé bruslení vhodné pro mírné stoupání nebo mírné sjezdy a na dva odrazy lyží při něm připadá jeden odpich hůlkami.
  • Střídavé bruslení, které se také označuje jako šumava, kulhák nebo pavouk a jde o techniku, při které je odraz jednou lyží provázený odpichem opačné hůlky.
  • Prosté bruslení, při kterém se neodpichujete hůlkami.