K tomu stíhá studovat vysokou školu, a když je doma, pomáhá s pracemi na farmě. „Třeba když potřebujeme očkovat krávy, je potřeba je zahnat do takové speciální ohrady, což je potřeba dělat ve více lidech. Když jsme stavěli novou stodolu a hnojiště, tak jsem byl zase u míchačky a zdil,“ směje se Jiří Horčička, se kterým jsme se ale bavili především o běhu na lyžích.

Jak jste zatím spokojený s letošní sezonou a co vás v nejbližší době čeká?

Oproti minulému ročníku mám lepší pocit, daří se mi a po fyzické stránce se také cítím dobře. Jsem hodně natěšený na závodění, protože závodů moc nebylo kvůli nedostatku sněhu na začátku zimy, dost podniků se rušilo. Mám za sebou prakticky čtyři soutěžní víkendy… Teď jsem na šestnáctidenním vysokohorském soustředění v Itálii, které by mělo být přípravou na únor, kdy mě čekají nejtěžší závody. Začíná to hned prvním víkendem, kdy je na programu mistrovství České republiky v Novém Městě. Jde o poslední zkoušku před závodem Světového poháru, takže se zúčastní všichni favorité včetně Lukáše Bauera a Martina Jakše, je tady velká motivace se ukázat. Taky se tam jede 15 km klasicky intervalově, což by měla být moje nejoblíbenější trať.

Na jaký závod ladíte formu? Co je pro vás vrcholem letošní sezony?

Určitě mistrovství světa do 23 let v Turecku, kam odlétám v druhé polovině února. Tam chci bojovat o medaili a jede se tam také závod na 15 km klasicky s intervalovým startem, což je pro mě skvělé. Rád bych se v dobrém světle ukázal také ve Světovém poháru, ale asi to nebude nic jednoduchého, protože tam je 30 km hromadně. Tahle trať pro mě jako mladíka a nováčka není úplně dobrá… Ale budu se samozřejmě snažit a doufat, že to vyjde co nejlépe! I když na světovém šampionátu by to mělo být lepší.

Světový pohár si vyzkoušíte poprvé, jak se těšíte?

Je to další motivace, letos jsem si chtěl účast ve svěťáku vyjet hned prvním závodem už v listopadu, jenže úvodní podnik v Norsku byl kvůli nedostatku sněhu zrušený. Pak jsem vyhrál první závod Slavic Cupu, ale potřebné body jsem si nevyjel, což mě mrzelo. Postup mi unikl jen o kousek proto, že body v závodě nebyly tak dobré, přestože jsem zvítězil. Takže jsem spokojený, že teď už to mám. Ještě to nemusí být úplně jisté, protože můj trenér (reprezentační trenér Miroslav Petrásek) nechce, abych to jel, a všechno chce směřovat k mistrovství světa, abych v Turecku zajel nejlepší výsledek. Světový pohár je jen týden před šampionátem a navíc je to třicet kilometrů, takže kdybych nebyl v úplně nejlepším rozpoložení, tak je tam nebezpečí, že se utavím. Ale určitě to jet chci.

Jak se vám trénuje pod Miroslavem Petráskem?

Přineslo mi to spoustu nových možností. Podmínky na Dukle jsou úplně někde jinde, ať už jde o servis, doktory, nebo možnosti soustředění… Hlavním přínosem je pro mě motivace, protože jsem se dostal do tréninkové skupiny s Lukášem Bauerem a Martinem Jakšem. Je skvělé trénovat s těmi nejlepšími a mít možnost se s nimi porovnat.

Předávají vám tihle zkušení reprezentanti rady do závodů?

Spíš mám třeba odkoukané, jak se stravují, jaké mají návyky, jak se rozcvičují, jaký mají denní režim. Na zimních soustředěních pak čerpám zkušenosti, třeba co se týče servisu lyží, to je hodně důležité. Loni jsem s nimi odtrénoval sezonu na suchu a vypadalo to výborně, celé léto jsem se za nimi naháněl. Ale nakonec to dopadlo tak, že jsem se trochu přetrénoval, a když v zimě přišly závody, kde jsem měl mít spoustu sil, tak už jsem na to neměl, protože jsem to přehnal přes to léto… Takže letos už jsem neudělal tu samou chybu a trochu jsem vyspěl v tom, co si můžu na tréninku dovolit.

Jakých výsledků si zatím nejvíc ceníte?

Těžko se mi porovnává juniorská kategorie s mužskou, ten skok je obrovský. V juniorech považuji za největší úspěch Severské turné ve Finsku, kde se sjíždí i pár lidí ze Světového poháru a já tam skončil jen vteřinu za Veerpalem, kterého jsem v té době vnímal jako modlu. Mezi muži asi dosahuji nejlepších výsledků letos, vedu Slavic Cup, což je taková druhá liga Světového poháru. Vyhrál jsem jeden závod, na dalším jsem byl třetí… Takže to je asi zatím největší úspěch.

Jaké plány a sny máte do budoucna?

Chci usilovat o to, stát se českou trojkou nebo dvojkou a vybojovat si účast na příštím mistrovství světa dospělých.

Takové ambice a nasazení zaberou hodně času. Máte prostor i na školu? Vždyť jste k tomu ještě studentem ČVUT…

Vedení školy mi dovolilo zavést individuální plán, takže to dělám tak, že si na zimní semestr zapíšu méně předmětů a z těch technických si vyberu ty, které jsou o něco jednodušší na naučení. To hlavní doženu v letním semestru, kdy si zapíšu těžší předměty, u kterých je důležité být na přednáškách a cvičeních, kde se vypracovává spousta úkolů a člověk se to sám moc nenaučí. V prváku jsem ale ještě neměl jinou možnost než studovat stejně jako všichni ostatní, i v zimě jsem musel absolvovat všechny předměty normálně. Vždycky to byla taková honička, kdy jsem narychlo letěl do školy během dvou tří volných dnů mezi závody. Člověk by měl odpočívat, regenerace tedy nebyla tak dobrá, což jsem cítil jako určitý handicap vůči ostatním. Letošní sezonu jsem to už udělal tak, že zkoušky splním až v březnu po hlavních závodech a hodně si toho zapíšu v letním semestru, kdy zase začnu chodit do školy normálně.

Dá se s vrcholovým sportem a studiem na vysoké škole stihnout ještě něco dalšího?

Toho času opravdu moc nezbývá (smích). Dřív než jsem začal brát běžky tak vážně, tak jsem hodně fotil, což mám pořád rád. Tím, že máme doma farmu, tak se ve volném čase také snažím pomáhat tam. Práce je dost, takže táta hůř nese moje vrcholové sportování. Byl zvyklý, že jsem mu vždycky hodně pomohl, ale vidí, že aby to k něčemu bylo, tak už nejde stíhat všechno. Když jsem ale doma, tak se snažím pomoct, a to je pro mě taky relax...

Co přesně na farmě děláte?

Těch prací je spousta. Táta se mě snaží využít na ty, které se hůř dělají, když je na to sám. Máme krávy a ovce, a když se napínají ohradníky nebo něco podobného, tak na to mě využívá dost často. Nebo když potřebujeme očkovat krávy, je potřeba je zahnat do takové speciální ohrady, což je taky potřeba dělat ve více lidech. Nebo taková ta klasická údržba: zavést kravám nové seno, krmení… Je to pořád něco, stavěli jsme novou stodolu a hnojiště, takže jsem normálně byl u míchačky a zdil (smích).

Jiřího Horčičku podporuje Aminostar, kteremu tímto děkujeme za tento rozhovor.