Většinu zásadních běžkařských tratí Lužických hor můžeme hledat ve dvou oblastech: na Novoborsku a Cvikovsku. V případě dobrých podmínek jsou upravovány tratě i jinde, například v okolí České Lípy, Doubice, Jablonného v Podještědí, malé okruhy upravují například i Mikulášovice, ale zmíněné Novoborsko (s "centrem dění" na Polevsku) a Cvikovsko ("s centrem dění" na Luži) je základ. Zdejší tratě jsou pestré profilem i výhledy, navíc jde o dopravně velmi dobře dostupnou oblast vzdálenou například z kraje Prahy méně než 90 km. Lužické hory jsou tak pro Pražáky nejbližšími horami vhodnými pro běžkaření.

Nadmořská výška tratí je od zhruba 500 m.n.m. a naprostá většina z nich je upravována jen pro klasickou techniku, protože některá místa jsou příliš úzká. Terény jsou zde opravdu rozmanité: Kočárová cesta ("Kočárovka") nebo úsek ze Stožeckého sedla po Nové cestě k Chatě Luž jsou plynulá stoupání/klesání vhodná i pro méně zdatné, ale jsou zde i náročnější úseky. Např. sjezd ze Stožeckého sedla okolo Bouřného k Jánovi, z Kočárovky pod Velký Buk, či některé úseky mezi Práchní a Jedličnou obsahují i technicky náročnější a navíc úzké úseky. A naopak, na Polevském vrchu je technicky nenáročná široká pista, kde lze i bruslit. Běhat zde tedy rozhodně není žádná nuda, a to jak z hlediska profilu tratí, tak z hlediska okolní krajiny. Za svou námahu bude odměněni místy poměrně dalekými výhledy na velkou část Lužických hor plných výrazných vrcholů.


Trávnický vrch, Kamenitý, Zelený vrch, Rousínovský vrch, kousek Klíče a Velký Buk. Foto Matyáš Gál

Tvďáci by popsané stopy asi dokázali oběhat za den, ale já si na jejich poznání vyhradil dva dny, jeden na Novoborsko a druhý na Cvikovsko a to je i mé doporučení.

V západní výspě Novoborska je jedním z ideálních východišť Prácheň, zde začíná stopa luxusní jak svou úpravou, tak svým nikoli nudným profilem. Hlavně tu ale začíná lyžařská Lužická magistrála.

Po ní cesta pokračuje k polevské kapličce u Polevského vrchu, což je samozřejmě také ideální východiště, ale při začátku odtud se oberete o ten úsek z Práchně a to by byla škoda. Přímo u Polevska je dostatek cest na vyřádění, pro delší lauf z něj lze pokračovat dále po magistrále, takže k Lyžařské boudě na Jedličné a následně na Kočárovou cestu, tzv. Kočárovku. Pro ty, kteří by se nespokojili s tím, že po ní doběhnou pod Klíč (na rozcestí v mapě označené jako Svor - Kočárovka) a zpět, je zde na rozcestí Pod Malým Bukem pokračování magistrály směrem na Novou Huť, která leží pouhý kilometr pod Stožeckým sedlem, dalším strategickým rozcestím.


Mapka novoborské části tras (pro lepší zobrazení mapy klikněte na obrázek pod článkem)

Na tomto místě je vysloveně potřebné říct, že Stožeckému sedlu (ležícímu ve výšce 605 m.n.m. na státní silnici č. 9 mezi Svorem a Horním Jiřetínem) zde nikdo neřekne jinak než Šébr a to proto, že Stožec je německy Schöber. Takže odteď tomuto zimnímu postrachu řidičů a silničářů budeme tak říkat i my. Když už jsme u místního výraziva, tak lávce na Šébru se říká Zoserovka na počest Josefa Zosera, dlouholetého starosty Jiřetína pod Bukovou, který stavbu lávky vydupal z prachu

Právě Šébr je naprosto zásadním rozcestím, dobře umístěným východištěm do několika možných směrů. Právě odtud míří většina běžkařů k Chatě Luž, ale i na druhou stranu, na severozápad na Jedlovou či Tolštejn.

Na Šébr se tedy lze dostat jak po trase magistrály (Prácheň - Polevsko - Jedličná - Kočárovka - Nová Huť), tak lze začít až zde, protože je tu parkoviště, na blízkých Nových Hutích pak zastávka autobusu i vlaku. Kromě toho je ještě možné se na Šébru octnout cestou od nádraží v Jedlové, což je díky skvělému spojení velmi častý případ.

Z nádraží v Jedlové lze k Šébru vyrazit nejkratší cestou na východ po žluté a zelené turistické směr Pod Stožcem, tato zelenožlutá se po cca 500 m napojuje na stopy na cestě zvané Točna, ale pro lyžaře je příjemnější ke stopám dojet jinak: z nádraží jet (sice opět) po žluté a zelené turistické, ale severním směrem, cca 700 m po Tolštejnské cestě (vedoucí k hradu Tolštejnu, ale až k němu je většinou běžkování nemožné) a následně k již zmíněné Točně zabočit ostře vpravo na východ.


Spojení mezi nádražím Jedlová a Šébrem po Točně

Po Točně dojedete až k již zmíněné státní silnici č. 9, kterou bez zutí lyží na Šébru přejdete po té krásné lávce "Zoserovce".


Pohled na lávku na Šébru, Jedlovou a Tolštějn. Foto Matyáš Gál

Ze Šébru doporučuji běžet k Chatě Luž po Nové cestě (cca 6,5 km), Je to příjemné mírné stoupání, z něhož lze odbočkami vytvářet různé okruhy a použít lze i německé stopy. Navíc z Nové cesty jsou hezké výhledy na Jedlovou a Tolštejn. Z Chaty Luž lze návrat na Šébr provést i jižní trasou k Jánu (k parkovišti u sochy Sv. Jana Nepomuckého, po cyklostezce 3061 či žluté turistické značce). Sjezd délky 2 km láká k tomu pustit to bez brzd až dolů, ale ten končí sice nikoli frekventovanou, ale přesto asfaltovou silnicí. Z Jána se lze na Šébr vrátit buď nejkratší cestou po zelené turistické značce (přes rozcestí Pod Bouřným), nebo delší a mírnější cestou přes Ptačinec.

Z Jána lze pokračovat i na jih na Milštejn a Cvikov, ale tuto trasu proběhanou nemám, takže zde radami neposloužím.


Klíč, čtvrtá nejvyšší hora Lužických hor. Foto: Jiří Kühn (Luzicke-hory.cz)


Mapka cvikovské části tras

Veřejnou dopravou tak snadno, že auto vám bude vyloženě překážet

Pokud jste se rozhodli následovat mé stopy a poznat Novoborsko od západu, je naprosto ideálním nástupním místem zastávka autobusu Prácheň-prodejna. Značení i stopy (nikoli jen mé) totiž začínají právě zde, doslova přímo u zastávky. Autobus z Nového Boru o víkendech jezdí po 2 hodinách, v pracovní dny každou hodinu. Právě z Práchně doporučuji celé putování začít, neboť jde začátek magistrály, nejzápadnější místo obvyklé úpravy stop a skvělé východiště pro cesty k Polevsku.

Pokud chcete začínat naopak na severní výspě celé oblasti a běžet třeba z Jedlové na Šébr a Luž, tak sem je cesta ještě snažší. Nádraží Jedlová je na trati Děčín – Rumburk, přímé vlaky do Jedlové jezdí i o víkendu každé 2 hodiny a mezi ně jsou vložené ty s přestupem v České Lípě.

Z nádraží v Jedlové je to na Stožecké sedlo jen 3 km, ještě kratší je alternativní přístupová cesta na Šébr z vlakové zastávky Nová Huť v Lužických horách, odkud je to jen 1,5 km. Jde o trať Mladá Boleslav -
Jedlová - Rumburk, takže napojení je dobré jak na Jedlovou, tak na např. Nový Bor, odkud jezdí autobusy do již zmíněné Práchně.

Stejně jako na Jedlovou, i na Novou Huť jezdí vlaky ve 2h taktu. Jen pár desítek metrů od ní na zastávce Svor, Nová Huť staví i autobusy a to dokonce přímé na Prahu (linka 400 a další). Pozor, v této oblasti staví jen zde, na samotném Šébru nikoliv! Ale je to odtud na něj jen okolo 1 km, takže i když je cesta zatím všelijaká (viz níže), ten kilometr jde s opatrností popojít i po dostatečně široké výše zmíněné státovce č. 9.


Provizorní propojka mezi zastávkou Nová Huť a Šébrem

Parkování pro motoristy

Přestože jsem putoval bez auta, snažil jsem se všímat si i parkovišť a alespoň ty zjevně použitelné zaznamenat. Po mém soudu je tu parkovišť dostatek, v okolí Polevska nejméně sedm. Pokud to vezmu dle polevského webu po trase z Práchně na Kočárovku, tak jsou to tato:

  • Polevsko - pod hřištěm (na silnici mezi Polevskem a Arnultovicemi, 50.784247N, 14.532080E)
  • Polevská náves (50.787530N, 14.537830E)
  • Jedličná - lyžařská bouda (na silnici mezi Polevskem a Kytlicí, 50.795641N, 14.543066E)
  • Polevsko - u sjezdovky (50.788263N, 14.533582E)
  • Polevsko - u kostela (50.786119N, 14.528904E)
  • Nad Polevskem u kapličky (na silnici mezi Práchní a Polevskem, 50.785034N, 14.522338E)

Krajní možností je zaparkovat u Panské skály v Práchni (50.770977N, 14.485259E), viz mapku.
Možnosti parkování v Polevsku a okolí. Foto: Facebook Ski Polevsko


V oblasti Luže je parkoviště přímo na Šébru (50.839592N, 14.595809E), u Jána (u Sv. Jana Nepomuckého, 50.830188N, 14.623661E) a u Chaty Luž (50.842384N, 14.647093E).

Činnost spolků a úprava stop

Lyžování v Lužických horách začalo již na začátku 20. století, kdy zde tehdy Němci zakládali řadu spolků, v okolí dokonce fungovalo několik skokanských můstků např. u Nového Boru nebo na Polevsku. Běžecké lyžování ve své organizované podobě má nejdelší tradici právě na Polevsku a to od druhé poloviny 20. století. Zde od 70. let probíhaly první závody, konkrétně Lužická 20 (nyní je Lužická dlouhá 10 a 30 km). Větší rozmach nastal v 80. a 90. letech 20. století, kdy se na Polevsko pořídil první skútr značky Buran. Historický vývoj byl podobný jako v Jizerkách - nejdříve se začaly upravovat tratě pro závody a tréninky závodníků, poté se v 90. letech úprava rozšířila i pro veřejnost. Dalším zlomem jež přinesl zkvalitnění úpravy stop, byl projekt Zažít vrcholy realizovaný svazkem obcí Novoborska, díky kterému byla v letech 2012-2013 nakoupena technika na úpravu stop, díky níž se z původně udržovaných 15 km stalo současných 120 km . Navíc vzniklo zázemí pro běžkaře na Jedličné, kterému se nyní neřekne jinak než Lyžařská bouda Jedličná.

Právě Lyžařská bouda Jedličná je zázemím již zmíněného závodu Lužická 30 pořádaném spolkem Ski Polevsko, z.s. Další jím pořádaným závodem je Polevská lyže. Přestože sezóna 2023/2024 přinesla několik víkendů s lyžovatelným sněhem, na termíny obou závodů připadla obleva, takže se ani jeden z nich neuskutečnil. Je to, zejména v posledních letech, bohužel častý jev, takže konání těchto závodů vždy raději ověřujte průběžně na Facebooku spolku.


Polevský vrch - alfa a omega veškerého dělní na Polevsku a okolí. Foto: Facebook Ski Polevsko, z.s.

I kdyby to na závody nebylo, vězte, že místní spolky vzorně upravují maximum cest, jakmile to sněhové podmínky dovolí. Více jak 10 let přispívá na údržbu tratí v Lužických horách Liberecký kraj spolu s obcemi, sponzory a drobnými dárci. Od roku 2022 přispívá na zimní údržbu i Ústecký kraj. Dohromady se od Libereckého a Ústeckého kraje jedná o částku 0,5 mil, které se rozděluje mezi až 10 subjektů (obce, spolky).

Každý spolek či obec má alespoň jeden stroj. Ve Ski Polevsko mají skútr a nově i čtyřkolku s pásy. Když napadne dostatek sněhu, tak s úpravou v okolí Polevského vrchu nad vlekem a na tzv. Ledovci pomáhá rolba ze sjezdovky, z areálu Sjezdovka & Bikepark Polevsko. Čtyřkolku s pásy mají ještě v Prysku, jiné subjekty mají skútr.

Ski Polevsko má na starost úpravu centrální část kolem Polevska: od kapličky (lokace viz výše) k vleku, dále kolem Medvědí hůrky na Jedličnou, z Jedličné Kočárovku a dále trasu Lužické magistrály až na Novou Huť. Tedy včetně trasy z Kočárovky v úseku Malý Buk - Nová Huť.

O úpravu navazujících úseků se starají jiné spolky: louku nad Arnultovicemi a trasu od novoborské benzínky ke Kapličce a dále k vysílači a na Prácheň upravuje organizace Orel z Okrouhlé, konkrétně pan Zdeněk Mejtský.

Okolí Jedlové od Křížové cesty přes Dlouhou míli, dokola hory Jedlové a dále od nádraží v Jedlové (spíše nad nádražím) směrem k Šébru upravuje Adrenalin Sport park Jedlová, konkrétně pánové František Mašek a Petr Dopita.

Stopy na Luži mají na starost manželé Jiří a Hana Horákovi z Lyžařské boudy na Myslivnách, která je v sousedství Chaty Luž. Kdysi provozovali vlek v Horní Světlé, což už neplatí, nyní se orientují na běžkaře, mají skútr a reporty o stavu stop dává paní Hanka poctivě na Facebook jakožto Hana z Luže.


Na Luži upravuje stopy pan Jiří Horák. Velké díky za to! Foto: Facebook Lužické magistrály

Stopy v okolí Luže upravuje i německá obec Waltersdorf.

Dále na západ na Krompach se dosud běhalo bez strojové úpravy, ale obec Krompach dostala starší polevský skútr, takže i zde se dá očekávat budoucí strojová úprava.

Jedinou vadou na kráse je úsek Nová Huť - Šébr. Z důvodu chybějící propojky se tento úsek zatím neupravuje. Tento rok (2024) zde údajně bude Liberecký kraj budovat přístupovou cestu - propojku pro běžkaře, pěší a cyklisty podél silnice č. 9. Když jsem zde byl v lednu 2024, bylo nutné část cesty jít po (naštěstí dostatečně široké) silnici a na části se obrnit trpělivostí při obcházení padlých stromů a jízdě v ochotnicky vyšláplé stopě. Takže lidé tu stávající provizorní podobu propojky samozřejmě využívají, není problém ji celou obejít po silnici, jde jen zhruba o kilometr, ale komplikace to prostě je. Až bude propojka vyřešena, obě části magistrály se tím spojí a to bude velká událost.

Lužické hory - krajina spojená s kulturou jak žádná jiná

Kromě skvělého běžkaření okolí nabízí hned několik míst, která jsou pro milovníky filmů doslova kultovní. Na západním okraji obce Prácheň (50.769802777778N, 14.484180555556E) leží Panská skála – varhany, které si "zahrály" v pohádce Pyšná princezna. Varhany jsou skvěle dostupné a při výjezdu z Práchně směrem na Kamenický Šenov je nelze přehlédnout.

Další místem s obsahem filmového kumštu je pomníček Tomáše Holého. Připomíná místo, kde T.H. 8. března 1990 ve věku nedožitých 22 let zemřel při úplně zbytečné autonehodě. Pomníček tohoto skvělého herce najdete na výjezdu z Polevska směrem na Kytlici (50.7912622N, 14.5387036E).

A nakonec, vlastní Kytlice je obec, kde mělo a má chalupu nemálo herců, například Táňa Fischerová, Vlastimil Brodský, Miroslav Horníček nebo Zdeněk Řehoř.

Poděkování
Kromě těch, co poskytli své fotografie, děkuji zejména Honzovi Šmídovi ze Ski Polevsko, z.s. za nikoli malé kusy textu a velmi cenné připomínky.

Zdroje cenných informací:

Facebook Lužické magistrály

Facebook Ski Polevsko, z.s.

Web Ski Polevsko, z.s.

Web o turistice v okolí Prysku - Preškavy

Web České Švýcarsko o.p.s.