Článek vyšel v časopise NORDIC 62 (únor-březen 2024).

Vcelku naopak, jsem závodnímu sektoru za jeho okázalé opovrhování vděčný; umožnilo mi svědomitě absorbovat každou jejich výtku, pochopit ji, přemýšlet o ní. Přimělo mě to dívat se na nowaxový fenomén jejich očima, jejich mentalitou. Pro někoho, kdo se zabývá lyžařským materiálem, neobyčejně cenná devíza.

Toto letité braní v potaz hledisek jiného názorového spektra mi umožňuje doslova se převtělit do role imaginárního závodníka – typického kritika nowaxových lyží. A protože v mém imaginárním světě je leccos možné, postavím se za chvíli – zcela proti své závodnické víře – dočista svatokrádežně na nějaké ty nowaxy, ať zažiju, co se stane. Snad to bude poučné pro mě – imaginárního závodníka, jakož i pro mě skutečného, který si celou tuto zápletku vcelku za střízliva vymýšlí. Směle do toho!


Tak jo, stoupnu na ně

Ahoj. Dovolte mi začít pohrdáním bezvoskovými lyžemi všeho druhu. Mikrokontakty a další formy nulových lyží mají své pevné místo v panteonu špičkových výkonnostních řešení; o nich nemluvím. Mluvím o různých rybích šupinách, dalších protismykových vzorech a v poslední době i o mohérových lyžích, které slibují všestranné a snadné řešení klasického lyžování za všech podmínek. Blá blá.

Můj základní pocit je to, co mě učil už starej pan Ciller – že vosk je součástí klasického lyžování a není to ta nejtěžší část. Nejtěžší je naučit se dobře lyžovat a osvojení si této části závisí do značné míry na jasném pocitu kontrastu mezi odrazem a skluzem. Když vám lyže hučí pod nohou, je opravdu těžké vyvinout citlivost a správné načasování, abyste mohli dobře lyžovat.

Odraz při běžkařské kláse není digitální. Není okamžitý a není vypnut a zapnut. Odraz má tvar. V mnoha podmínkách se musíte do odrazu vcítit, a když se vám vrátí správné signály, oddáte se pohybu. To vše se děje rychle, ale cítíte, že se to děje.

Když máte dobře namazáno – zejména když tam vespodu máte poměrně pružný základní vosk, nastane moment „zaháknutí" – mírného zpoždění, které vede k opravdu jistému odrazu. Často musíte být jen trochu trpěliví; pokud se pokusíte odrazit plnou silou příliš brzy, odstřihnete háček od povrchu stopy (jeden guru tomu říkal odháčkování) a noha vám ustřelí do prázdna, až to kolikrát lyžařsky zabolí.

Nějaké rybí šupiny vám tento pocit nedají. Jsou tvrdé, nemají žádnou poddajnost. Vzácné podmínky, ve kterých jsou šupiny ideálním řešením, mají velmi plastickou sněhovou pokrývku s trochou zabudované pružnosti. Obecně však protismyky postrádají citlivost a jsou jen hlučné a pomalé. A chraň bůh, když se na nich pokusíte v rychlosti vybrat zatáčku a zahranit – dost pravděpodobně vás pošlou na zem.

Skinové lyže, které jsem si už taky kdysi vyzkoušel, nebyly o nic lepší. Byly samozřejmě pomalé. Ale problematický byl i odraz. Začínají vám dávat ten správný pocit, a pak – právě když se chystáte do odrazu vložit – prostě povolí. Připadá mi, jako by se chlupy na skluznici obrátily: prostě couvnou a pustí. Dobré možná tak na šoupání po turistických magistrálách, ale ne na impulzivní atletický běh, rozumíme si?


Skiny vs. šupiny

Dobrá, dost bylo posměšků. Jistě teď chápete, že nemám rád nemazací běžky. Ale protože si to autor usmyslel a nechal mi tu jedny nové skiny poslední produkce, jdu na ně. Jelikož je to můj svět, nadělil jsem si počasí – když už na ty nowaxy musím – které by mělo vyhovovat jim a naopak být nic moc pro tradiční mazání: máme tu dnes pěkně umrzlou ledovou krustu, na niž za mrazivé noci nasněžilo pár čísel nového ve formě nesouvisle vyfoukaného poprašku, při nynější teplotě kolem nuly až mírně nad ní, do toho všeho teď začalo mírně mrholit. Vespodu stopa stará zmrzlá, místy rozbitá, částečně zcela zafoukaná. Fajn, přiznávám se: zlomyslně jsem si vymyslel to nejnevděčnější počasí, které jako závodní běžkaři známe.

Myslím, že klistr Vauhti Universal Gold by dnes mohl jakž-takž fungovat, ačkoli kdovíjak v těch návějích nového… No, já tu mám jedny nové skiny, které otestuju proti mým osvědčeným Fischer RCS Crown. Opět opakuju – nemám šupiny rád, ale tyto jsem kdysi nafasoval od své značky a jsou tak dobré, jak jen protismyky mohou být, navíc oblečené na svého času závodním topmodelu (stejně jako tyto nové skiny), takže usuzuju, že to je férové měřítko pro srovnání.


Zatrénovat si na nowaxech se nezdráhá ani soudobá sněhová královna všech běžeckých stop světa (Foto: Facebook)

Takže… nové skiny se mi líbily. Než začnu být sluníčkovsky pozitivní, měl bych zopakovat, že to není závodní řešení. Jsou pomalé. Skiny, které jsem právě zul, jsou 205cm pár určený pro 60–75 kg, což je pro mých 77 kil zjevně měkké. Jsem trochu na vážkách, který pár by byl rychlejší – šupiny se mi zdály v průměru možná o něco rychlejší, ale jako všechny protismyky jsou bzučivé, a když se pod nohama zaseknou, zaseknou se pořádně. Skiny byly spíše jako vosk. Ne dokonalý vosk – dokonce docela pomalý vosk. Ale co měly (což jsem u nowaxů nikdy předtím rozhodně necítil), byl ten pocit zaháknutí při odrazu. Mohl jsem modulovat pocit z lyže různým zatížením nohy a mohl jsem citlivě rozvíjet odraz. Jak se dalo očekávat, v tomhle sněhovém marastu na nerovném terénu mi některé odrazy ve stoupáních ustřelovaly. Ale to je součást hry.

Bylo zajímavé, že na skinech jsem začal lyžovat s nastavením –1 na desce, 5 mm za neutrální polohou. V této poloze se mi lyže obvykle líbí. Schválně jsem pak vyzkoušel jednu lyži s vázáním o něco více vzadu a zjistil jsem, že k mému překvapení je velmi pomalá a chytlavá. To je zcela proti intuici; obvykle když posuneme vázání dozadu, kapsa se otevře a my získáme větší rychlost.

Nejlepší výkon měly skiny zjevně s vázáním namontovaným přímo v neutrální poloze. Mnohem hladší a předvídatelnější skluz a opravdu normální a dobrý pocit při odrazu. Nikdy jsem neměl pocit, že by mohér couval nebo proklouzával. Možná, že obor dnes našel lepší řešení materiálu skinů, než jaké jsem používal v minulosti. A líbilo se mi prohnutí a akčnost lyží a způsob, jakým to dohromady fungovalo s mohérem. Měl jsem pocit, že odraz je dynamický proces s určitou pružností – a to i na lyži, která je podle všech měřítek pro mě příliš měkká. Prý se to traduje, že u nowaxů radši měkčí než naopak.

Nakonec jsem se po lese proháněl přes dvě hodiny a užíval si každou minutu. Pozoruhodné byly některé sjezdy po hrbolatém terénu pokrytém krustou, kde by mě šupiny bezpočtukrát položily na nos, a skiny byly prostě zábavné.

Než se mi začnete pošklebovat – nepředpokládám, že bych někdy použil nowaxové lyže v perfektních stopách; a pokud už, tak jako řešení na jistotu pro dny, jako byl ten dnešní. Do ticha mají daleko – místo bzučení tak trochu vyjí. Ale pocit byl spíš jako snesitelně pomale namazané lyže (bez namrzání) než něco příšerně nepřirozeně mechanického, čeho jsem se obával. Příště si možná vezmu lyže lépe padnoucí na mou velikost a uvidím, jestli mi to lyžování zrychlí a ztiší.

Co to říkám, jaké příště? Nic zjišťovat nebudu! Nehodlám být u kamarádů za vola, abych před nimi blbnul na nowaxech. Ale pokud si situace někdy vyžádá bezvoskové lyže, tak nějak už tuším, po jakých sáhnout. Tak, dávejte, dávejte, hop hop hop!