Šumavský Skimaraton Kooperativy se běžel již po sedmadvacáté a podruhé v rámci nejpopulárnějšího seriálu závodů na běžkách Stopa pro život. Letos se na šumavskou Kvildu v poslední únorový víkend vydalo na 1500 závodníků z 12 států, aby v sobotu změřili síly na trati 21 km volnou technikou a v neděli klasickou technikou na 21 km a hlavním závodě na 43 km. Jak sobotní, tak nedělní závod byly zařazeny do série EUROLOPPET, nedělní závod na 43 km byl navíc finálovým podnikem Mistrovství Evropy ve skimaratonu. Závazek jako hrom, řeklo by se. Ale zkušení pořadatelé ze Ski Klubu Šumava spolu s organizátory seriálu Stopa pro život se jej nezalekli a připravili závody na špičkové úrovni. Do karet jim hrál dostatek přírodního sněhu, vždyť loni jej byl nedostatek a díky tomu se muselo při tvorbě tratí hodně improvizovat. Samotné počasí už tak ideální nebylo. Arktické mrazy, které právě na Kvildě sahaly k historicky nejnižším teplotám, naštěstí čtrnáct dní předem polevili. Hned na to je vystřídala obleva. Prachový sníh byl rázem ten tam. S mokrým a těžký sněhem se nedalo moc dělat. Navíc předpověď počasí na sobotu slibovala k plusovým teplotám i slabý deštík…

Realita byla ale na štěstí pro pořadatele i pro samotné závodníky jiná. Páteční mlha ustoupila a v sobotu ráno vysvitlo nad Kvildou slunce. Pořadatelé přes noc rolbami zhutnili mokrý sníh na velmi kvalitní, široké tratě, které se nebořili. V 10 hod. je jako první vyzkoušely děti. Čekaly je závody na 1, 2, 5 a 8 km. Nezvyklé bylo, že na startu nebyla slyšet jenom čeština a popřípadě němčina, ale na Šumavu dorazil i běžkařský potěr z Ruska. Na pravé poledne měla naplánovaný start jedenadvacítka volnou technikou. Kromě specialistů na „laufařské“ běhy se do přední řady startovního koridoru postavili i dva přední čeští reprezentanti v běhu na lyžích Dušan Kožíšek a Aleš Razým (oba Dukla Liberec). Sportovní úroveň závodu rázem stoupla několikanásobně. Vývoj závodu tomu odpovídal. Krátce po startu se na čele utvořila větší skupinka, ve které nechyběli oba zmiňovaní běžci. S ubývajícími kilometry se špice závodu scvrkla na trojici. S Kožíškem a Razýmem dokázal držet krok ještě další z rodu Razýmů, bratr Aleše Vladislav, hájící barvy týmu Sport Club Plzeň. Na Kvildu se do cílového prostoru jako první přihnala dvojice Kožíšek, Aleš Razým. Za bouřlivých ovací přihlížejících diváků dlouhý sprint a potažmo celý závod vyhrál v čase 1:00:06 hod. Dušan Kožíšek. „Byl to super závod jsem moc spokojenej. Je to moje premiéra tady na Šumavě. Na startu jsem měl menší problém, když jsem se zachytil do šňůry. Bál jsem se hlavně, abych nezlomil hůl. Ze začátku jsem se musel probíjet startovním polem dopředu. Naštěstí stejný problém měl i Aleš, který byl jen kousek přede mnou. Převážnou většinu závodu odtahal on, kolikrát jsem mu sotva odvisel. Možná mu jeli i líp lyže. V cíli byl tvrdší sníh než na trati a to mě vyhovovalo. Aleše jsem přeskočil a on už na to neměl sil reagovat,“ řekl v cíli Dušan Kožíšek. Druhé místo, s několika metrovým odstupem, zbylo na Aleše Razýma. Jeho bratr Vladislav doběhl o další minutu později třetí.

Mezi ženami na stejné trati slavila vítězství Jitka Pešinová (Redpoint Pearl Izumi). Její čas se v cíli zastavil na hodnotě 1:06:32. Je potřeba podotknout, že Jitka ještě před startem dobírala antibiotika a přesto její výkon stačil na 12. místo v absolutním pořadí! Druhou nejlepší ženou sobotního Šumaváka se stala Jana Jetmarová (Ski Club Jablonec nad Nisou) a třetí Michaela Balatková (Eleven BMC –FootbikeTeam).

Nedělní počasí bylo na hony vzdálené tomu sobotnímu. Teploty sestoupily pod bod mrazu, slunce nevylezlo s poza mraků a navíc hrozilo sněžení. Právě sněžení bylo největší hrozbou pro všechny závodníky a případně jejich servismany. Připravit správnou mázu na klasický styl byl těžký oříšek a sázka do lotynky. Pokud by zůstalo jen u zmrzlé stopy, byl ideálním stoupacím voskem klistr. Čerstvý sníh by naopak znamenal lepení lyží s klistrem k podkladu. Na startu hlavního závodu na 43 km se sešla ještě větší konkurence, než v sobotu. Hlavním esem se stal olympijský medailista z Vancouveru Martin Jakš (Dukla Liberec). Vážnými soupeři mu byli Dušan Kožíšek a Aleš Razým. Překvapit ale mohl kdokoli z týmu Rossignol nebo početné zahraniční enklávy velmi dobrých maratonských závodníků. V 10 hod. bylo vše připravené ke startu. Zatím nesněžilo. Moderátor závodů Tomáš Hauptvogel burcoval jak diváky, tak i samotné závodníky. Slavnostní výstřel z historické pušky ukončil startovní veselí. Hned se začalo pěkně zostra. Vysoké tempo rozběhl Martin Jakš a až do konce závodu v něm nepolevil. Překážkou k vítězství mu nebylo ani sněžení, které se z oblohy spustilo ještě před polovinou závodu. Vysokým strojovým tempem si Jakš doběhl k premiérovému vítězství na Šumavském skimaratonu. „Dnešního počasí jsem se celkem obával. Ráno, když jsem viděl, že nesněží a je to zmrzlé, mohlo by to takhle vydržet. A nakonec to nevydrželo. (smích) Ještě když nesněžilo, tak jsem za to vzal spolu s Alešem Razýmem. Z Filipky na Modravu Aleš odpadl a já tam zůstal sám. Občas jsem se otočil, jestli za mnou někdo nejede. Když jsem nikoho neviděl, byl jsem klidnější. Konec závodu byl ale pro hodně náročnej. Trochu už jsem se kousal.“ Druhé místo obsadil s bezmála tříminutovou ztrátou Němec Thomas Freimuth (Skinfit Racing Teams), který až v cílovém prostoru pokořil RakušanaToni Eschnera (Fischer Subaru Racing Team).

S nelehkými podmínkami na trati si v kategorii žen nejlépe poradila Martina Chrástková (Rossignol Racing Team). Vyhrála v čase 2:33:47 hod. Druhé a třetí místo obsadili jablonecké běžkařky Klára Moravcová a Adéla Boudíková. „Uvolnil se mi termín v kalendáři, a tak jsem neváhala sem na Šumavu přijet. Byla jsem tady už předloni a moc se mi to líbilo. Laufy mám ráda. Dnes to bylo těžký, do dvaadvacátýho kilometru se jelo parádně na tvrdý stopě, ale pak do toho začalo sněžit a bylo to taková hanšovina. Máza na čerstvý sníh nebyla úplně ideální, přesto v těhle podmínkách náš servis odvedl parádní práci. Nejela jsem úplně naplno, spíš jsem se soustředila jet za někým, abych měla vysbíranou stopu od prašanu. Snažila jsem se jet, aby mě nenamrzaly lyže, a to pak hodně bolí svaly na nohou. Ke konci jsem se snažila na to nemyslet, ale stejně to hodně bolelo,“ popsala náročný závod Martina Chrástková.

Nedělní tříhodinová chumelenice skončila tak trochu symbolicky s vyhlašováním výsledků. Za tu dobu napadlo 5 cm sněhu. Únava z přetěžkých závodů byla ve tvářích závodníku ještě dlouho patrná. Přesto drtivá většina z nich nelitovala cesty na Šumavu a s úrovní závodů byla velmi spokojená. Slovy chvály nešetřil ani přítomný šéf série Euroloppet, výkonný ředitel Andreas Adam, který byl ze závodů doslova nadšený. Pochválil organizaci celé akce a řekl, že ve srovnání s ostatními závody série Euroloppetu byly služby pro závodníky vysoce nadstandartní. Nejradši by si celý komfort zázemí závodu přenesl na ostatní velké skimaratony v Evropě, které do Eurolopetu patří! Lepší slova cháli se pořadatelům za skvěle odvedenou práci nemohlo dostat.

Seriál Stopa pro život jede bez přestávky dál. Hned následující první březnovou sobotu ji čeká ve Špindlerově Mlýně finálový podnik – přetěžká Krkonošská 70 Kooperativy.