I přesto, že mám lepší body než loni, byl jsem podle nich až 48.
nejlepší na startu. Jen pro představu: třeba Jirka Magál by byl asi
pětatřicátý,“ líčí náročné podmínky ve startovním poli člen
Xpower Profi Teamu. Horčička se zúčastnil dvou závodů a skončil
pětadvacátý a dvaatřicátý. A vy si teď můžete přečíst jeho
zajímavé povídání…
Zklamání? Úspěch? Vlastně ani nevím, jaký mám mít z uplynulého
mistrovství světa pocit. Po vydařené první zkoušce ve Světovém poháru v
Novém Městě na Moravě jsem byl rozlámaný, ale cítil jsem se dobře. S
novou motivací a očekáváním ostatních jsem se snažil udržet čistou
hlavu a na závody do Turecka jsem se těšil…
Dějištěm mistrovství světa bylo město Erzurum, které leží až na
samém východě země blízko hranic s Iránem a Irákem. Podle toho vypadala i
bezpečnostní opatření. Turecko asi nepatří mezi typické země zimních
sportů a vůbec kultura místních je pro nás poněkud nezvyklá. Nejvíc se
mi líbili Turci, kteří se i v hustém sněžení a zimě proháněli po ledu
v polobotkách a saku. Protože jsme zde neměli vlastní auto a byli vlastně
tak trochu nesamostatní, dostali jsme my i ostatní výpravy svého průvodce,
který měl zařizovat vše potřebné. Organizace tak trochu pokulhávala a od
našeho atašé jsme nejčastěji slyšeli: „No problem, don´t worry, enjoy
Turkey“ a vše pro něj bylo „oj kej“.
Minulý rok se zde konala zimní univerziáda, takže na nás čekali nové
a dobře připravené tratě, ale bohužel se nacházely skoro hodinu a půl
cesty od města, a tak největším problémem byla nakonec doprava
„shuttly“ na tréninky a závody. Proč byly tak daleko od města těžko
říct, možná kvůli smogu a také možná proto, že ležely v nejnižším
bodě rozsáhlého údolí a přesto byly kolem 2000 m nad mořem. Náš hotel
ležel v nadmořské výšce asi 2400 m, takže pro regeneraci to nebylo úplně
nejlepší. Do Erzurumu jsme přiletěli už 16. 2. a já měl první závod až
23. února. Měl jsem tedy dost času na aklimatizaci, i když někteří
závodníci zvolili variantu přijet těsně před závody, aby se nedostavila
krize z výšky.
Letos se nekonalo mistrovství světa dospělých ani olympiáda, takže to
znamenalo, že pro všechny, kteří na to mají nárok, bude toto mistrovství
světa vrcholem sezóny. A tak to i dopadlo: sešla se zde zatím asi
největší konkurence, jaká na „třiadvacítkách“ kdy byla. Nechyběl
vůbec nikdo z favoritů a na startu bylo kolem 15 závodníků, kteří už
pravidelně jezdí a bodují ve Světovém poháru. I přesto, že mám lepší
body než loni, byl jsem podle nich až 48. nejlepší na startu. Jen pro
představu: třeba Jirka Magál by byl asi pětatřicátý…
Ve čtvrtek mě čekala patnáctka klasicky. Věděl jsem, že tady na
těžkých tratích (navíc ve výšce) bude nejdůležitější správné
rozvržení sil. Odstartoval jsem tak, jak se vždy bavím s trenérem
Petráskem. Začít kvalitní jízdou, soustředit se na techniku, nepřepálit
to, pořád výborně lyžovat a poslední kolo jet totálně nadoraz. Startoval
jsem relativně vepředu a na všech mezičasech mi hlásili, že vedu a jedu
výborný závod. Po projetí všech závodníků jsem se pořád pohyboval v
rozmezí 16. až 19. místa. Když jsem dorazil do cíle, měl jsem dobrý
pocit, věděl jsem, že jsem do závodu dal úplně všechno a vydal jsem se
opravdu ze všech sil. V posledním sjezdu jsem měl takovou mlhu před očima,
že jsem myslel, že se ani netrefím do nepříjemné zatáčky. Bohužel jsem
na posledních kilometrech asi trochu rupnul, protože v cíli jsem se propadl
na konečné 27. místo.
Nevěšel jsem hlavu a soustředil se na další závod. O dva dny později
to byl duatlon na 30 km. Jindy má oblíbená klasika se mi jela hůř a
nepovedlo se mi udržet čelní asi 20člennou skupinu. Po přezutí na skate
jsem konečně začal zase závodit. Nakonec z toho bylo 32. místo.
Asi to nebylo úplně špatné, ale žádná díra do světa to také
nebyla. Kdybych nakonec skončil do dvacítky, jak to vypadalo na klasice, byl
bych asi spokojený. Jenže mám ještě hodně co zlepšovat, hlavně po
silové stránce a v soupažích, abych stačil dvoumetrovým Rusům. Co se
týče Čechů startujících na šampionátů, tak jsem měl nejlepší
distanční výsledek z celé výpravy.
Jiří Horčička používá sportovní výživu Xpower, která je partnerem
tohoto článku.
Jiří Horčička na MS do 23 let v Turecku

Vrcholem letošní sezony bylo pro českého běžce na lyžích Jiřího Horčičku mistrovství světa do 23 let, které se konalo v Turecku. Do Erzurumu zavítala kompletní světová špička, protože letos nebyl v programu ani světový šampionát dospělých, ani olympijské hry. „Sešla se tak zatím asi největší konkurence, jaká na „třiadvacítkách“ kdy byla. Nechyběl vůbec nikdo z favoritů a na startu bylo kolem 15 závodníků, kteří už pravidelně jezdí a bodují ve Světovém poháru...
Další články v rubrice Závody
Loučí se legenda laufů Britta Johansson Norgren
Poslední mravenec v pandině kožichu: mikropříběhy z OH, dnes na téma ženská 30 km volně
OH Peking 2022: Při sprintu postoupilo pět Čechů do čtvrtfinále, Janatová s Beranovou dosáhly na nejlepší dvacítku
Vracím se kvůli českým fanouškům. Kateřina Smutná ohlásila návrat na „domácí“ ČEZ Jizerskou 50
"Já su tak šťastné!", aneb co mají společného legendární František Venclovský a bezejmenný cyklista
Baiba Bendika za necelé 2 týdny stihla závody MS v biatlonu, MS v běž. lyžování a SP v biatlonu
Jizerská 50 – na lyžích bez lyže
Sám sobě biatlonovým komentátorem aneb vyzkoušejte si práci TV experta. Case study: štafeta žen 4x6 km ve SP v Anterselvě (24.1.2021)
Rekapitulace výsledků na druhé zastávce Tour de Ski
Komentáře (celkem 0)
10.03.2012 17:05:20
Vrcholem letošní sezony bylo pro českého běžce na lyžích Jiřího
Horčičku mistrovství světa do 23 let, které se konalo v Turecku. Do
Erzurumu zavítala kompletní světová špička, protože letos nebyl
v programu ani světový šampionát dospělých, ani olympijské hry.
„Sešla se tak zatím asi největší konkurence, jaká na
„třiadvacítkách“ kdy byla. Nechyběl vůbec nikdo z favoritů a na
startu bylo kolem 15 závodníků, kteří už pravidelně jezdí a bodují ve
Světovém poháru…
Odkaz na článek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.