Jak se tedy přesně přihodilo tvoje zranění stehenního svalu?

Nebyl bych to snad ani já. Jen co jsem vyléčil zlomeninu patní kosti, přivodil jsem si koncem léta při rychlostním tréninku špatným došlápnutím na konci svalové zranění. Lékaři ho diagnostikovali jako odtržení části stehenního svalu. Měsíc jsem nemohl běhat ani jezdit na kole, zato jsem hodně posiloval.

Ale na podobné pauzy už jsi zvyklý, že?

Žádný léto nebylo bez zranění. A snad jen jediná zima. Zrovna jsem se díval, i v sezoně, kdy jsem vyhrál světový pohár, jsem aspoň bral antibiotika. Vrcholový sport je boj se zdravím. Kdo déle vydrží. Já se aspoň umím rychle vrátit zpátky.

Co znamená méně „suchého“ běhání pro lyžování?

Odtrénoval jsem všechno, co jsem potřeboval. Jen jinak. Dobrým znamením pro mě bylo vítězství na společných testech Němců s Rusy, kde jsem porazil i Legkova. Šel jsem do nich s nejistotou, ale výsledek byl senzační. Nalil mi do žil optimismus a přinesl další motivaci. Hlava je v tomhle hodně důležitá. Chci zase soupeřit s nejlepšími a porážet je. A vím, že to můžu dokázat. Zraněný sval byl patálií, ale neměl by mě ohrozit.

Start se odkládat nebude?

Ne. Jen nejspíš neodjedu teď na první soustředění reprezentace na Dachsteinu. Pokud bude vše v pořádku, vyrazím sám na to druhé o pár dnů dřív. A strávím tam skoro dvacet dní s bydlením ve výšce 1800 metrů. Pak přijde podzimní klasika, Muonio. Na účast na prvním světovém poháru to nemá žádný vliv, na výsledek snad taky ne. Další program v Kanadě před vánocemi asi vynecháme, jen pokud bych se na něj cítil mimořádně skvěle. Raději pojedeme na vysokohorskou přípravu do Tauplitz.

Pořád ale zdravotní problémy nesnášíš zornva vyrovnaně, že?

Vždyť vidíte, jak se už každý můj problém obsáhle řeší v médiích. Jen když o nich teď mluvím, vypadám už v pohodě. Ale doma? Druhý den na soustředění u nás na Božáku, kde vládnou skvělé počasí i podmínky a já chci klukům ukázat nové cesty, se zrakvím… Byl jsem nevrlej a raději pak odjel s rodinou k moři, abych se netrápil sledováním toho, co nemůžu dělat. Taky jsem si to užil, ale přece jen v tomhle období jsem chtěl být jinde než na pláži. Nejprve to byly dva týdny úplného klidu, pak další dva. Snad se to zúročí jinde.

Jak jsi se udržoval v kondici?

Posiloval jsem, vylepšil se v benčích, hodně „jezdil“ na stroji na soupaž. Pustil jsem si k tomu Vasák na televizi a honil ty nejlepší.

Celé čtyři, pět hodin?

Ne, jel jsem ho natřikrát. Po hodině a půl. Jizerku jsem na trenažéru taky zkusil a pro Königu dokonce o vteřinu předjel Standu Řezáče.

Navzdory náročnému programu světových pohárů a mistrovství plánuješ start na některém z laufů Ski Classics?

Zase o nich přemýšlím. Jizerská 50 se jede poprvé týden po Tour de ski, to mi nahrává. Ale záleží, v jakém budu stavu, vždyť poslední čtyři etapy Tour jsou velmi těžký a já se z toho dostávám obvykle aspoň týden. A další víkend už se zase jede v La Clusaz poslední štafeta před mistrovstvím světa, navíc na neobvyklých 4x7,5 km, tam se asi bude zkoušet. Teoreticky přichází v úvahu ještě možná Marcialonga.

Cíle sezony se tedy nemění?

Tour de ski a mistrovství světa. Stavím je stejně, uspět chci na obou. Tour de ski jsem už vyhrál, mistrovství světa ještě ne.

Jaké máš plány na světovém šampionátu ve Val di Fiemme?

Patnáctku a štafetu. Pak asi skiatlon. A padesátku jet nechci, uvidí se na místě. Analyzoval jsem si moje starty na ní. Nejlíp jsem dojel pátý na mistrovství světa v Sapporu 2007, kde jsem se špatně rozhodl dva kilometry před cílem. Bez toho by se dalo bývalo i vyhrát. Být pak někde za desítkou mi za tu dřinu, to říkám možná tvrdě, ale na rovinu, nestojí.

Článek byl převzat z webu www.czech-ski.com