Koukal lyžuje až pět hodin denně na přírodním sněhu, v plné zátěži, bez omezení nadmořskou výškou. Voukatti se řadí mezi první střediska, využívají tzv. storage, to znamená, že uchovávají sníh z minulé zimy. „Mají ho na hromadě pod pískem a pilinami a postupně ho roztahují po stadionu a okolí,“ popisuje 34letý český lyžař, mistr světa z Val di Fiemme 2003.

Využívá zatím dvoukilometrový okruh, který se každým dnem prodlužuje. Dále má k dispozici dva kilometry ve sněhovém tunelu. „Příjemný profil na techniku,“ oceňuje. Věnuje se však hlavně objemu a síle, na lyžích i v posilovně. „Začal jsem později, protože mě čeká až v prosinci La Sgambeda. Příprava se ubírá správným směrem, do rychlosti půjdu až později,“ říká. Příští týden pojedou členové týmu podle individuálního plánu právě směrem k prvním startům.

Ve Finsku má osm závodníků Skinfit racing teamu zajištěn komfort pěti lidmi realizačního týmu. „Tak je to nastavené a tak to funguje,“ znovu si pochvaluje Koukal.

Ve stopě potkává biatlonisty z Ukrajiny a Běloruska, finské juniory a členy širšího ruského kádru. „Po těch letech je to také příjemná změna pro psychiku poznávat nové prostředí, Navíc mně ledovce zrovna nesedí. Tady se dá potrénovat kvalitně a únava není taková.“ Týmový koordinátor sportovců Markus Michelak potvrzuje: „Na ledovci musíte upravit plány. Ve výšce nad dva tisíce metrů může být zátěž nebezpečná.“

Vuokatti ani nehrozí brzkou tmou jako severnější končiny. „Stmívá se až před pátou,“ potvrzuje Koukal. „Jsem tady už potřetí a opravdu si to nemůžu vynachválit,“ říká i Stephanie Santerová, italská posila týmu, vítězka posledního ročníku FIS Marathon Cupu.