Asi zklamu všechny věčné začátečníky, ale předpokládám, že čtenář tohoto článku trénuje celoročně.

Po dlouhodobé zátěži je ověřenou praxí, že tělo potřebuje také dlouhodobý odpočinek. Proto mají všichni profesionální sportovci v roce 2-3 několika-týdenní pauzy, aby si odpočalo tělo, ale především také mysl.

Aby si mysl dobře odpočinula, je vhodné po ukončení sezóny přespolních běhů nastavit tělu 2-4 volné týdny. Neznamená to však nicnedělání u televize nebo každodenní popíjení piva s kamarády! Obecně se doporučuje věnovat se činnostem, které spadají i do regenerace a zároveň minimalizují zranění. Takovými jsou plavání, jogging, protahování, jóga, turistika, bowling, lehké posilování, golf, nebo nějaká činnost ve spolupráci s manželem/kou (což Vám dá do ruky dobré argumenty pro těžké tréninky zkraje sezóny). Mým osobním názorem je, že "neprofesionál" by měl těchto chvil využít především k činnostem, které ho baví a na něž normálně nemá čas.

Po adekvátním odpočinku začíná trénink. 2 měsíce před začátekem sezóny sice není dost času pro vrcholné výkony, ale pro slušný výsledek rozhodně stačí.

První 3-4 týdny trénujeme zvolna a dlouho. Typický trénink je rovnoměrný běh mezi 90 a 150 minut, ženy a méně zdatní jedinci samozřejmě méně. Tento trénink adaptuje tělo na dlouhodobou zátěž a rozvíjí vytrvalostní schopnosti.

Následující 2-3 týdny postupně zkracujeme zátěž na 60 až 120 minut, ovšem začínáme zrychlovat. Typický trénink je fartlek, nebo-li hrátky s tempem. Tento trénink dále rozvíjí vytrvalost, avšak také adaptuje organismus na regeneraci v při zachování mírného tempa, typicky při jízdě po rovině nebo s kopce.

Poslední 2-3 týdny před prvním závodem je čas vytočit srdíčko do maximálních otáček. Méně trénovaní a starší lyžaři však musí být opatrní. Typickým tréninkem je intervalový trénink v maximální zátěži, nebo trénink na úrovni výkonnostního prahu (ať již nazýván laktátovým, anaerobním či jinak). Tréninky se tedy nadále zkracují a zrychlují, typicky na 50 - 90 minut.

Intervaly bývají krátké, 3-6 minut jeden s odpočinkem do sklidnění pod 120 tepů/minutu. U tréninku na hranici výkonnostního prahu lze jít až na 20 minut interval. Důležité je nezapomenout na důkladnou rozcvičku na začátku, a také na uvolnění na konci tréninku. Takové těžké tréninky i dobře trénovaní jedinci nechodí více než 2x týdně, zbytek vyplňují něčím lehčím.

Je vhodné svůj vrcholný závod nejet "z nuly", ale absolvovat alespoň jeden menší závod již v rámci tréninků 1 až 2 týdny před ním.

Článek stručně popisuje obecnou teorii tréninku a její skoubení s praxí. V dnešní době jsou vidět i trendy, kdy už malé děti závodí prakticky celý rok (3x 2-3 měsíce). Zda je to dobře nebo špatně se však ukáže až s odstupem času. Stejně tak lze polemizovat nad nutností rychlých tréninků pro "laufy". Jistě budou existovat i dobří sportovci, kteří tyto typy tréninků úspěšně ignorují. Osobně se domnívám, že mezi prvními 50 jich bude vždy několikanásobně méně, než těch, co je praktikují.