Po kratší či delší době jim totiž dojde síla či energie, aby si mohli užívat zimních kilometrů na běžkách. A to se na ně tak těšili. Jiným, osvícenějším, možná dojde i něco jiného - že byť měli výborně připravené lyže a vybavení, nepřipravili se úplně ve všech směrech nejlépe.
Často opomíjeným faktorem přípravy bývá výživa. Málokdo ji řeší. Možná i proto, že jídla bylo po Vánocích dost, takže nikdo hlady nestrádal. Ale onen „zakopaný pes“ není v množství, ale kvalitě a správném načasování. Když budeme znát, jak naše tělo pracuje, a tomu přizpůsobíme výživu z pohledu správného načasování i obsahu živin, můžeme částečně eliminovat nepříliš dostatečnou trénovanost. A hlavně si opravdu naplno vychutnáme prožitky z lyžování.
Kde bereme energii?
I na naše lyžování, byť ho nevnímáme nijak odborně a vrcholově, je dobré se podívat z odborného pohledu. Díky tomu lépe pochopíme, co si s sebou brát do batohu, nebo jak se stravovat v bufetu. Byť to „naše“ lyžování bereme jen jako obyčejné, přesto tělo využívá energii ze stejných zdrojů, jako u vrcholových sportovců. Rozdíl je jen v tom, jaké zdroje a kdy je tělo použije. Stejně jako profesionální lyžaři i my máme k dispozici dvě různé formy zásob energie, které tělo během sportu využívá – rychlejší forma energie je uložena v podobě svalového glykogenu přímo ve svalech, pomalejší, ale za to vydatnější forma energie je v tukových zásobách. Odlišnost glykogenu a tuku jako zdroje energie je podstatná – nejen co se týče rychlosti, ale i vydatnosti (glykogenu máme ve svalech jen omezené množství) nebo pohotovosti (glykogen je připraven vždy pokrýt výdej energie). Nejsme-li příliš trénovaní, musíme se připravit na to, že právě svalový glykogen bude určujícím faktorem, zda na sportování budeme vzpomínat v dobrém, či špatném.
V následujícím díle rozebereme fáze výkonu a následného odpočinku vzhledem k energetickým zdrojům.
