Jarní vyjížďky jsou odlišné především teplotou vzduchu, která se na sluníčku mnohdy pohybuje nad úrovní 20°C. Může být obtížné si to představit, ale zážitek je to rozhodně příjemný. Sluníčko hřeje, u nohou cítíte mírně chladnější vzduch a příroda se probouzí k životu.

V horských oblastech stále leží dostatek sněhu, především v místech, kam se sluníčko moc nedostane, nebo v místech výše položených, tj. nad 1000 m nad mořem. Severní trasy se dají snadno použít pro výstup na hřebeny, kde statečný turista bude odměněn překrásným výhledem a luxusním soláriem. Scenérie mohou obohatit těla statečných sportovců a sportovkyň, kteří odhazují svrchní vrstvy prádla a vystavují maximum povrchu svého těla slunečním paprskům. V hospůdkách a na horských chatách nabízí terasy a některý z populárních chlazených nápojů, svařák je v těchto případech zbytečný.

Jarní běžkování má i své slabší stránky, mezi ně patří především tající sníh, který v noci může zmrznout na led. Vezmete-li ovšem v úvahu, že po ránu se škrábete ve většině výletů do kopce, zmrzlá trasa vám příjemně urychlí cestu vzhůru. Již kolem poledne bývá sníh značně mokrý, což vás s kopců trochu brzdí, rovinky a cesta vzhůru se však nepříjemně zpomalí. V případě pádu padáte do měkkého, ale hodně mokrého sněhu. V teple nás to může příjemně osvěžit, v chladnějších podmínkách je to spíše nepříjemné.

Někomu může vadit mazání klistrů, bez kterých na takovémto sněhu nemáte šanci. Při troše cviku však tyto „nepopulární“ vosky zvládnete bez zašpinění čehokoliv a odměnou bude stoprocentní odraz i dobrý skluz. V lesních pasážích počítejte různě hustou pokrývkou jehličí, která moc nejede, ale lyžím v zásadě nijak neškodí.

Nedostatek sněhu je dobré zjistit předem na webkameře či zavoláním na informační centrum s otázkou, odkud se dá ha hřebeny vyrazit. V dubnu je obvykle nutné se dopravit prvních pár kilometrů pěšky, nebo použít pro výstup „potupně“ lanovou dráhu.

Doufám, že se ještě do konce běžkařské sezóny na hřebenech potkáme a vychutnáme zážitky společně!