Neoficiální úvod prvního pohárového víkendu obstarala schůzka předních světových koučů z Norska, Švédska, Německa, Švýcarska či Japonska (češi podle zpráv portálu skitrax.com chyběli) svolaná americkým týmem s cílem hledat řešení (či vyvíjet tlak?) v situaci vyvolané v posledních měsících drasticky narůstajícím počtem usvědčených ruských běžců a biatlonistů z dopingu. Veřejnou diskuzi rozjela nedávno kanadská a americká média. Ta zvedla hlas na podporu již probíhající kampaně za boj proti dopingu v běžeckém sportu, kterou vede kanadská lyžařská ikona Beckie Scottová a její manžel, bývalý olympionik a nyní repre trenér Justin Wardsworth. K tématu se pokusíme vrátit v některém z následujících článků.

V sobotním individuálním závodě volnou technikou i v nedělních štafetách nastoupila téměř kompletní světová špička včetně lyžařů původně avizujících odklad z důvodů zranění a nemocí. V ženách se objevila již v NORDICnews zmiňovaná nadějná Astrid Jacobsenová, vracející se po těžkém úraze páteře a obličeje. Stejně tak Švýcar Dario Cologna urchlil svou rekonvalescenci po svalovém zranění a naskočil do závodní série hned v jejím úvodu. Sympatická je okolnost, že patrně plně si vědomi poklesu výkonnosti ve srovnání s loňským účinkováním, oba dali všanc svou pověst a odzávodili naplno oba dva dny. Jmenovitě Dario byl na trati, především při štafetách, rozhodně vidět.

Ženskou desítku volně vyhrála Marit Björgenová (29), poslední tři sezóny marně navazující na svou ještě nedávnou dominanci v ženské světové špičce. Vypadá to, že letošní zima by ji mohla svědčit. Zůstaneme-li u žen, pak se v první třicítce kromě tradičního severského a ruského bloku objevila i další známá jména. Zkušené harcovnice Polka Kolwalczyková, Slovinka Majdičová, Italky Follisová, Valbusová a Longaová, všechny jen kousek z povzdálí sledovaly ve výsledkové listině vítězku a rozhodně se dá čekat, že i letos budou bojovat v některém závodě o stupně vítězů. To ostatně dokázaly především Kowalczyková a Majdičová hned další den, kdy přesto, že závodily za slabší štafety, na svých úsecích zajely nejlepší časy. Stejně tak i loňská suverénka Finka Kuitinenová, v sobotu šestnáctá, mohla mít jen pomalejší rozjezd. V nedělní štafetě si dojela se svým týmem pro první medaili letošního ročníku a to pro bronzovou.
Za zmínku stojí, že Polce Kowalczykové roste doma solidní soupeřka i týmová kolegyně. Třiadvacetiletá Jaskowiecová dosáhla v individuálním závodě na slušné dvacáté třetí místo a na vítězku ztratila v ženách ne příliš propastných 2:05 min. Stejně tak sprinterka Randallová z USA, loňská překvapivá vítězka sprintu z Rybinska, má najetý slušný objem, ze kterého byla schopná obsadit jednadvacáté místo. Otázku, zda stále udržela své rychlostní schopnosti, vyřeší nejspíše až olympijský sprint. V první třicítce se také mihlo již známé jméno z lyžařsky stále ještě exotické země, Japonka Ishidaová. Na desítce bodovala jako dvaadvacátá.
Trochu překvapivě upozaděné zůstaly Němky. Nejlepší Zellerová skončila na konci bodující třicítky. Že tým trénuje spolu, dokazaly její další dvě kolegyně Sachenbacher-Stehleová a Nystadová, které se ještě do elitní skupiny vmáčkly a to jen o pár sekund za Zellerovou. Svou vyrovnanost potvrdily i pátým místem v nedělních štafetách. Mimochdem, o úrovni první třicítky závodnic v sobotní bruslařské desítce svědčí skutečnost, že ve výsledcích dělilo závodnici na devětadvacáté pozici od devatenácté pouhých osm vteřin. Komu se závod rozhodně nevydařil, byla Kanaďanka Crawfordová, zlatá ze sprintu z Turína, které jen o čtyři místa unikl černý Petr. V neděli pak dokonce kanadská ženská štafeta vzdala závod z posledního místa. Chandra si návrat po dlouhodém zranění představovala patrně trochu jinak.

Na mužské volné patnáctce nepřekvapila národnost vítěze tak jako jeho jméno. Třiadvacetiletý Nor Ronny Andre Hafsaas je totiž biatlonista, a svou hladkou svěťákovou premiéru si odbyl již v roce 2007 v Davosu průměrným (na Nora) šestatřicátým místem. Při svém druhém pokusu mezi specialisty však již bral vše. Jeho obnovená premiéra byla pro něj zlatá jak v individuálním závodě, tak i ve štafetě. Norsko tak potvrdilo pověst země, kde se patrně špičkoví lyžaři rodí na stromech a stačí jen česat. Northug se však asi přílš o své místo jedničky v týmu obávat nemusí, Hafsaas zatím neplánuje házet svou biatlonovou flintu do žita. Jen smolné dvě desetiny za ním, na druhém místě, zaostala výsledkově tradičně trochu rozháraná, avšak dlouholetá francouzská lyžařská stálice Vincent Vittoz (33). Pro svou první individuální medaili ve světovém lyžařském pelotonu si na stupně vyskočil také Fin Heikkinen, který odsunul na bramborovou pozici již zmíněného Northuga. To že biatlonová sezóna ještě nezačala, dokázal i další obojživelník a mistr světa z pověstného Sapporského závodu, Nor Lars Berger. V sobotu dojel mezi „hladkaři“ na třináctém místě.
V mužích byla v první třicítce individuálního závodu situace v podstatě stejná jako v ženském závodě. Tradičně silné lyžařské země jako Norsko, Švédsko, Rusko a Německo pravidelně alternují své borce v první třicítce. Trochu pozadu tentokrát zaostalo co do počtu zástupců v excelentní skupině Finsko. Kromě výše zmíněných se pak objevilo pár dalších jmen, schopných konkurovat tradičním továrnám na výrobu lyžařů či slavící úspěch i díky skvělé práci servismanů.
Mladý švýcarský tým je trvale na vzestupu a norský koučing patrně také přináší své ovoce. Colognu tentokrát úspěšně zastoupil desátý Fisher a dvanáctý Livers. Japonsko mělo v Norsku svého zástupce v elitní skupině i mezi muži. Už nějaký pátek závodící Masaaki Kozu (35) zajel svůj životní výsledek ve světovém poháru a bodoval šestnáctým místem. Spolu s ním se podívali mezi nejlepších třícet i dvaadvacátý Američan Freeman, pětadvacátý Bělorus Dolidovič, hned za ním Polák Kreczmer a ještě na osmadvacátém místě ruský Kanaďan Babikov. Troufám si říci, že šokující bylo třicáté, poslední bodované, místo třiadvacetiletého Australana (!) Bena Sima.

Za zmínku stojí i start paralympionika, zrakově postižené medailové naděje pro Vancouver 2010, Briana Mckeevera, usilujícího paralelně o nominace na obě olympiády. Návrat po dlouhodobém zranění mu přílš nevyšel. Uvidíme, zda bude prvním lyžařem v historii olympiád, komu se podaří závodit současně mezi zdravotně postiženými i zdravými borci.

Nedělní štafety pak ukázaly potenciál již zmiňovaných silných týmů, kde snad jedině Němci, vzhledem k pro ně slabší sobotě, svým bojem o třetí místo příjemně narušili hegemonii Seveřanů a Rusů. Vcelku nebylo překvapením celkově sedmé místo Švýcarska, určitě slušně zabojovalo deváté Bělorusko, desátá Kanada i jedenáctý Kazachstán. Překvapivě kromě našich ustopili ze svých pozic celkově až dvanáctí Italové.

Náš tým výšel po několika letech v řadě tradičních baitostoelenských medailových a bodových žní tentokrát krutě naprázdno. Jako trenéru, který viděl současnou generaci našich reprezentantů vyrůstat už od žákovských kategorii, je pro mě těžké zachovávat v tomto případě objektivní odstup. Nejvýše se umístila na pětatřicátém místě mladá Eva Nývltová se ztrátou 2.22 min na vítězku. Třiatřicátá byla Iva Janečková, ztráta 2:34 min a loňská týmová jednička Kamila Rajdlová až pětačtyřicátá se ztrátou 2:38 min. Nedělní závod, který se jel o nominaci české ženské štafety na oympiádu a cílem bylo alespoň osmé místo v redukované listině národů, bohužel podtrhl svým neúspěchem zející díru mezi našema holkama a světovou špičkou. Štafeta skončila celkově třináctá a v soutěži národů desátá.

Stejně se nedařilo v obou dnech ani našim mužům. Rozhodně to nebylo jen nepřítomností Lukáše Bauera, který se rozhodl pozdržet nástup do kolotoče světového poháru z důvodu tréninkového manka po prodělané podzimní nemoci. Chyběl i Martin Jakš, odpočívající ze stejného důvodu. Nejlepší z našich, Koukal, celkově jednačtyřicátý se ztrátou 1:26 min a Magál, šestačtyřicátý se ztrátou 1:32 min na vítěze, nezajeli tak, jak bychom od nich v olympijské sezóně očekávali. Že se chlapi trápili, dokázala i štafetová neděle, kde už Kukín na prvním úseku ztratil kontakt na přední skupinku a Magy se Špekem srdnatě, ale marně, bojovali o každý centimetr za ujiždějícím vláčkem. Zdánlivě odpočatý Aleš Razým, v sobotu nestartoval, pak na posledním úseku nabral poměrně velké časové manko a ztratil tak definitivně kontakt na první desítku.

Co se děje? Ženský tým po odchodu Neumannové v současnosti bojuje o své misto na slunci. Loňský ambiciózně nastartovaný projekt práce s mladou krví byl necitelně narušen předčasným odvoláním hlavního trenéra. Každá změna žádá čas a stále nové začátky a měnící se tréninkový styl děvčatům na klidu ani výkonnosti rozhodně nepřidávají. Není nám známo, zda Rajdlová, podobně jako v loňském roce, i letos částečně absolvovala přípravu s mužskou částí reprezentace. Pak by sobotní výsledek mohl mít stejného jmenovatele, jako výsledky jejích tréninkových parťáků.

U mužů je z našeho pohledu nemožné hádat přesnou příčinu neúspěchu v prvním letošním vystoupení. A možná momentálně trochu tápe i trenér Petrásek. Chlapci se před premiérovým závodem při svém tradičním pobytu na Severu rozhodně neflákali a ani s největší pravděpodobností speciálně neladili na baitostoelenský závod. Na druhou stranu i z těžkého tréninku se dá zajet slušný výsledek, což již v minulosti několikrát ukázali. Bohužel však ne tentokrát. V každém případě, je-li celý tým ve výsledkové listině naskládán blízko sebe, bez výrazného úletu jednoho z nich, svědčí to o problému (či úspěchu), který bude vězet někde v týmové přípravě. Samozřejmě velkou roli mohly sehrát i specifické sněhové podmínky, které v Norsku panovaly. Ne vždy se podaří trefit správná máza, a tomu může odpovídat i výsledek celého týmu.

Zda to u našeho, především mužského týmu, byla pouze souhra špatných okolností, či předzvěst trvalejšího poklesu formy, by měl ukázat hned další závod světového poháru, který se jede již 28. a 29. listopadu ve finském Kuusamu. Nepochybujme o tom, že všichni nominovaní budou tvrdě usilovat o reparát. Držme jim pěsti.